dovolte mi, abych vystoupil za klub TOP 09 a okomentoval i tu debatu, která zde probíhá, a řekl k tomu ještě několik postřehů. Za prvé, my vítáme, že toto téma, které třeba ve srovnání s rozpočtem pro někoho může být, říkám ten kondicionál, může být subtilní, je na půdě Sněmovny a že zde je prostor se o tom tématu věcně pobavit, aniž by zde byly pouze politické a stranické preference. Protože téma ochrany zvířat, alespoň já doufám, je nepolitické, nadstranické, je to otázka etiky, etického vnímání, nikoliv nějaké politické preference.
Já se tématu ochrany zvířat zabývám mnoho let. Podporuji různé týmy. Sám můj tým ročně řeší desítky případů týraných zvířat a měl jsem i 2,5 roku na starosti jako radní hlavního města Prahy Animal welfare a pražský útulek. Tedy mé postřehy, které tu budu říkat, vycházejí z mé konkrétní praxe a z praxe mých lidí, kteří opravdu ročně vyřeší desítky případů týraných zvířat.
Já jsem přesvědčen a jsem rád, že to tady zaznělo, že pokud to nemá být pouze politické defilé dneska, jak máme rádi zvířata, ale má to k něčemu vést, tak je třeba si uvědomit, že se jedná o naprosto komplexní problém. Nejedná se o to, jestli sazba v trestním zákoně se posune o jeden rok tam či o jeden rok někam jinam. Chybí legislativa, chybí kapacity státu pro určité typy zvířat a chybí peníze. To jsou tři oblasti.
To znamená, pokud někdo chce tento problém opravdu řešit, tak musí přijmout komplexní změnu legislativy, nikoliv pouze trestního zákoníku, případně občanského zákoníku - za chvíli o tom ještě pohovořím. Musí řešit kapacity, protože tento stát není schopen umístit týraná zvířata charakteru velké šelmy, vlci, tygři, případně hospodářská zvířata. Už to tady padlo.
My jsme v Praze řešili případ šesti týraných vlků v nevhodném chovu. Dva roky trvalo státu za pomoci dobrovolníků mého týmu, než jsme našli pro takovouto malinkou skupinu vlků vhodné umístění. A nakonec ti vlci šli do zahraničí. Česká republika na to není vůbec připravena.
Ještě v době, kdy jsem byl radní hlavního města Prahy, tak se na mě obrátil stát, zástupci Ministerstva, myslím, životního prostředí, s tím, jestli Praha není schopna vytvořit takovéto zařízení, kam by velké šelmy, zvláště tygři, lvi, vlci a tak dále, mohli být umisťovány. Praha má své útulky, řeší své problémy, není schopna toto pojmout.
To znamená, tohle je obrovský problém. Protože dneska, když máte skupinku několika speciální šelem, které jsou týrány již nevhodným chovem, nebo zajistíte množírnu, kde je třicet psů, nemáte ta zvířata kam dát. A pokud tohle stát nevyřeší, tak zkrátka může být sebelepší legislativa.
A třetí téma jsou peníze. Já jsem rád, že pan ministr tak plamenně hovořil. Já teď připravuji - pošlu mu to - písemnou interpelaci, kdy si některé útulky stěžují na to, jak úředníci jeho ministerstva proplácejí náklady útulkům za to, jak se starají o týraná zvířata. Je to velký problém. A převládá tam u některých zástupců Ministerstva zemědělství, některých dam, které to mají na starosti, bohužel vůči těmto útulkům spíše z mého pohledu šikana, než pochopení a respekt.
My tady dneska můžeme přijmout usnesení, že máme pochopení a podporujeme neziskový sektor, ty, kteří dobrovolně ve volných chvílích pečují o zvířata. Ale bohužel moje zkušenost, teď ta jedna konkrétní z jižní Moravy, je, že když potom tito lidé žádají o podporu státu, konkrétní úředníky na Ministerstvu zemědělství, setkávají se s nepochopením.
A já to popíšu, jedno věcné řešení, nechci to tady politizovat, je mi jasné, že pan ministr o té jedné konkrétní věci nemůže vědět. Když dovolíte, já tedy okomentuji ta tři témata, která považuji za důležitá a kde je třeba udělat ty změny.
První téma, jak jsem řekl, je legislativa. Co tady řekli předřečníci, já v zásadě se vším souhlasím. Myslím si však, že je možné zpřísnit tresty a zpřísnit samotnou primární úpravu jak v trestním zákoníku, tak v zákonech správního práva, zákon proti týrání zvířat, které popisují přímý postih za nezákonné nakládání se zvířaty, za týrání.
Za prvé, je třeba vyhodnotit, co s tím trestním zákonem udělala poslední novela na konci minulého volebního období, která rozvolnila a zmírnila trestání v duchu - máme moc vězňů. A řekněme si otevřeně, podle odborníků to má i dopad na postihování týrání. Nemůžeme před rokem říci - rozvolňujeme, máme moc vězňů ve věznicích, a rok poté - zpřísňujeme. Respektive můžeme to říci, ale taková diskontinuita trestní politiky státu není příliš na místě.
Já jsem to tehdy kritizoval před tím rokem. Myslím si, že to nebyla cesta úplně správným směrem a myslím si, že je třeba se nad legislativou zamyslet. Protože co je realita? Pojďme se bavit o realitě - že většina pachatelů trestné činnosti týrání zvířat dostává podmíněné tresty. Je naprosto mimořádné a výjimečné - já vám můžu dát statistiky, protože to analyzujeme s mým týmem - pouze výjimečně jsou lidé za ty nejbrutálnější formy týrání zvířat odsuzováni přímo do vězení natvrdo, to znamená bez podmínky, dostávají tedy reálný flastr, reálný trest.
Asi je na panu ministrovi spravedlnosti, já ho tedy prostřednictvím pana předsedajícího přímo můžu oslovit. Poslouchal jsem pozorně jeho vystoupení, aby se fakt udělala analýza, proč česká justice dává tak mírné tresty. Jestli to je tím, že soudci a státní zástupci podceňují míru společenské nebezpečnosti nebo chcete-li společenské závažnosti této trestné činnosti a aniž by bylo třeba novelizovat trestní zákoník, by mohli ukládat přísnější tresty, anebo je to dáno tím, jak je česká legislativa napsána. Já to nechci hodnotit, ale takováhle solidní úvaha je podle mě na místě a prosím pana ministra, pokud tady slova vládních představitelů, a já tomu věřím, já jsem rád za tu debatu, zdůrazňuji, tak je dobré toto asi udělat. Protože dokud bude v téhle společnosti převládat názor, že někdo za týrání zvířete brutální formou dostane podmínku, tak zkrátka ten odstrašující charakter trestního práva tady nenastupuje.
Takže zcela přátelsky v téhle věcné debatě dávám ke zvážení, abychom zanalyzovali, proč těch trestů, kdy člověk končí ve vězení i u brutálního týrání, je tak málo. Velmi často jsou případy, kdy soud prvního stupně dá dotyčnému nepodmíněný trest a ten odvolací, nevím, proč ty odvolací soudy, jsou nějak benevolentnější, dává pouze samotnou podmínku.
Takže já se přikláním k tomu - a určitě se jako opoziční poslanec rád zapojím věcně do té debaty, pokud vláda připraví zpřísnění skutkových podstat, je to jak správní právo, zákon na ochranu zvířat proti týrání, tak trestní zákoník. Ale je třeba zanalyzovat i to, jestli to není i o vzdělávání a školení. A děkuji panu ministrovi, že to tu zmiňoval.
Já jsem v téhle věci oficiálně dal s nejvyšší státní zástupkyní doktorkou Bradáčovou, kde jsem vyzýval, aby v rámci školení se státní zástupci zaměřili na tuto tématiku. Takže možná i tahle oblast toho školení, vzdělávání a toho, že ta míra společenské nebezpečnosti je závažná, tak i třeba povede k tomu, že budou justiční orgány ukládat v rámci už existujícího práva vyšší tresty.
K těm ostatním legislativní úpravám, co tady padlo a co bych já teda chtěl podtrhnout.
Obrovský problém praxe dneska je odebírání a nakládání se zvířetem, pokud se začne vyšetřovat, že je s tím nevhodně nakládáno nebo že je týráno. A tady moc prosím vládu, odborníky, aby zanalyzovali, nakolik ta česká úprava možnost odebrat týrané zvíře a dát ho jinému vlastníkovi, nakolik je dneska v pořádku a odpovídá soudobým trendům. Já se domnívám, že úplně ne, že ta česká úprava příliš chrání vlastnické právo tyrana a málo bere v potaz zájem samotného zvířete. Protože zkrátka je-li předmětem trestného činu zvíře, tak to není, jako když někdo ukradne almaru a almara může deset let stát někde v depozitáři uložená a nic se neděje. Ale já vám tady umím vyjmenovat hromady případů, kdy zvíře je odebráno, odloženo do útulku, je v jakémsi právním vakuu, protože probíhá trestní nebo správní řízení s tyranem. A v takovém vakuu stráví roky, protože není možné najít nového vlastníka pro něj. Já chápu, že dokud není pravomoci rozhodnuto, tak asi není úplně správné to zvíře vždycky úplně natrvalo odebrat. Ale já na to upozorňuji, že třeba německá právní úprava - a tady nabízím inspiraci vládě - tohle řeší efektivněji.
Mám případy nebo znám případy, kauza na Příbramsku, odebráno 30 psů v roce 2023. Dva roky se ta kauza táhla, těch 30 psů po tu dobu muselo být v útulku, nemohli se najít noví vlastníci. Mezitím se těm 30 psům narodilo 15 štěňat, ta byla také celou dobu v útulku. A jaký je to tedy život toho zvířete, když z týraného prostředí se dostane do klece v útulku? Kladu to jako etickou otázku. Zvažme to. Myslím, že bychom měli najít jiný režim na odebírání věci a jiný režim na odebírání zvířete. Zvíře žije, zvíře stárne. Zatímco ta skříň, která byla někomu ukradena, může 10,15 let ležet v policejním depozitáři a nic se neděje.
Takže já toto považuji z praxe a na to je největší nářek aktivistů, s kterými jsem v permanentnímh kontaktu, pojďte vymyslet, jak zvíře, které je odebráno, policie vyšetřuje množírnu. Zabaví věci, jak ho co nejdříve dát do nějaké jiné trvalé péče a ne ho umístit do útulku. To pro to zvíře není řešení, být v útulku.
Další věc, kterou chci tady zmínit vedle odebírání věcí, je už téma pozice orgánů. Zmínil to pan ministr, děkuju mu za to, že je ochoten bavit se o posílení pravomocí orgánů. Ono to často naráží na ten problém, abychom neposilovali státní orgány na úkor občanských svobod, ale já jsem také pro posílení pozic orgánů, které se zabývají touto protiprávní činností. Na rozdíl od pana ministra ale uvidíme detail až v konkrétním návrhu zákona, pokud přijde do Sněmovny, tak já si myslím, že bych posiloval nejen pozici policie, ale i pozici krajských veterinárních správ.
Xkrát jsem řešil kauzu, kdy inspektor veterinární správy přijde před obydlí, kde evidentně jsou týraná zvířata, majitel mu otevře, ukáže mu dva psy a zamává mu. Protože dámy a pánové, ten inspektor, ač je orgánem státní moci, nemá žádné pravomoci vstupovat do takovéhoto obydlí a zkrátka tu kauzu reálně vyšetřit. To jsou reálné prožitky, opravdu mnoho kauz skončí na tom, že než tam potom přijde policie, po tom inspektorovi, tak ten tyran ty psy odveze, vyhodí, nedejbože zabije a tím se zlikvidují stopy trestného činu. Takže zvažme, byť já chápu, že to pro někoho citlivé, já to dám jako řečnickou otázku, některé státy to mají, jestli nejen policie, ale i ty odborné státní orgány by za určitých okolností třeba rozhodnutími soudu neměly mít právo vstoupit do obydlí a tu věc zkrátka efektivně vyšetřit. Dávám to ke zvážení, protože chápu, že to někomu může vadit, může to narážet. Ale jenom vám říkám, že nemalá část kauz skončí na tom, že ta Krajská veterinární správa, když zasahuje, tak zkrátka zasáhnou úplně nemůže.
Naposledy v Plzni, dva psi týraní v Plzni-Slovany. Je to 14 dní stará kauza. Než jsme se byli schopni tam dostat, tak zkrátka ti psi zmizeli. Takže opravdu ty věci mají velmi specifický charakter tím, že předmětem trestného činu není skříň, almara, peníze, ale živá bytost, která potřebuje nějaké zázemí, stárne a nějak se vyvíjí.
Já teď dávám další podněty panu ministrovi spravedlnosti jako dárek z mé letité praxe. Je velký problém, pane ministře, zvířata v dědickém řízení. Přečetů jsem mnoho kauz, kdy tady se dědicové hádají o dědictví a mezitím pes je umístěn, stárne v útulku, roky čeká, kráva, jiný dobytek, jiné zvíře, protože zkrátka dědicové nejsou schopni se domluvit a notář není povinen to ukončit.
Řešme tedy, pane ministře, já jsem měl nějaké návrhy k tomu, rád se na tom budu podílet, fakt to říkám naprosto přátelsky, nechci, kdo tady mohl, co nemohl udělat, já jsem ve vládě 15 let nebyl nebo kolik, tak pojďme se podívat na to dědictví. To je velký problém, jak vyřešit dědictví, když tam máte zvíře umístěné. A co s tím?
Těch témat je celá řada. Teď jsem řešil nedávno v Praze kauzu, zvíře, mám to tady popsané a nechci vám to tady detailně říkat, ale pes strávil šest let v útulku jenom proto, že jeho majitel byl opakovaně trestně stíhaný. A zatímco zahraniční státy mají úpravu, že když jste ve výkonu trestu a zavřou vás, tak o toho psa přijdete, tak u nás o psa nepřijdete. A pokud ten pachatel, co sedí v base, nevydá souhlas s tím, aby ten pes mohl být dán do jiné péče, tak ten pes v zásadě podstupuje taky alternativní v uvozovkách výkon trestu v našem útulku v kleci. A máme přitom lidi, kteří by se toho psa rádi ujali.
Já jsem to říkal už paní předsedkyni ÚPV, to je drobná novela, jedna věta, třeba i napíšeme, já to mám taky připravené, ať zkrátka ten, kdo je ve výkonu trestu, i když je to za jinou trestnou činnost, má psa, zvíře, a to je v útulku, ať je povinen nějakým způsobem rozhodnout a pokud se nerozhodne, ať ten pes třeba po třech měsících, nějaké době propadne. A my mu najdeme - teď mluvím trochu za ten útulek, pražský útulek - my mu najdeme rádi jiného vlastníka.
A takovýchto drobností, vychytávek mám celou řadu. A moc se tedy těším a říkám to fakt přátelsky a jsem rád za to, že to vláda chce dělat, když je budeme moci dát dohromady, protože já budu šťastný, když to projde a je to vládní návrh, přeji to vládě vavříny, protože to pomůže zkrátka zvířatům.
Druhý bod, který jsem zmínil, to je ta legislativa. Je fakt třeba komplexně se na ni podívat. Není to pouze skutková podstata. Uvedl jsem některé případy, to jsou ty kapacity útulků. V zásadě u nás dneska máte útulky jenom na domácí mazlíčky. To si otevřeně řekněme. A to ještě většina útulků, to je třeba status našeho pražského útulku, že se jedná o zvířata, která jakoby nemají vlastníka, která jsou nalezena. Tak co s ním? Dá se do útulku. A kdybychom my v Praze nebyli velkorysí i po dohodě s panem primátorem, tak bychom vůbec nemuseli přijímat týraná zvířata. Vždyť ta mají vlastníka, ta mají toho tyrana, bohužel. A než se to rozhodne, což je roky, to správní nebo trestní řízení, jak jsem popisoval, tak toho zločince dál mají jako vlastníka.
My jsme v tomhle směru ale velkorysí, takže děláme maximum pro to, abychom každé zvíře, které potřebuje pomoc od města, tak aby tu pomoc dostalo. Takže přebíráme i zvířata z množíren a od tyranů.
Ale teď případ, v Praze jsme minulý rok zachytili dvě množírny koček. Jednou 30, podruhé 40 zvířat - no, nebyli jsme schopni najít pořádně na ně kapacity. Náš kočičí útulek byl úplně plný, a to ta Praha je bohaté město s velkými kapacitami. Jinými slovy, já mám x případů, bohužel, kdy lidé nebo představitelé obcí tuší, že na jejich území mohou být množírny nebo něco takového, ale nic nedělají v hrůze s tím, kam ta zvířata dají a kdo té obci zaplatí ty náklady! To jsou přátelé při takovém počtu miliony v součtu, to nejsou drobné. A to zkrátka pro tu obec je velký problém. Tak trochu reagují na poznámku tady někoho z pléna, kdo říkal množírny, ale furt se nové, nové. No, jsou furt nové a nové, protože ten stát to není schopen pořádně řešit, protože legislativa, kapacity, kam zabavená zvířata a kdo to bude platit. Takže to je ta triáda, která platí a která tady bohužel je. Takže měli bychom o tom se bavit.
Není to jenom o zařízeních pro hospodářská zvířata, pro velké kočkovité šelmy, pro vlky, kteří se u nás bohužel také vyskytují v chovech, ale je to i o tom, když zabavíte dneska někomu 30 koček. Je to velký problém je někam umístit. Moji lidé se v tom angažují a často sháníme po celé republice a po malých skupinkách ta zvířata rozdělujeme. Takže prosím, pane ministře, podívejte se na to, pojďme finančně podpořit útulky, protože dokud nebudeme mít možnosti, kam s nimi, s těmi týranými zvířaty, jak by řekl klasik Neruda, tak ten příběh nikdy nevyřešíme. To může mít tady trojnásobné sazby. Když je nebudeme moci odebrat, zbavit tyrana vlastnického práva a najít těm zvířatům konečného vlastníka.
Ta infrastruktura bohužel, bohužel tady není. Česká republika - u té infrastruktury ještě - bohužel má jeden smutný primát. My jsme tady prosadili v minulém - myslím - předminulém volební období omezení chovu velkých šelem. V České republice, dámy a pánové, nevím, jestli to víte, je v soukromých chovech 400 až 500 velkých šelem. Já sám - nebudu to město jmenovat, mám tam příbuzné - tak vedle mých příbuzných na okresním městě, bydlí chlápek, který na zahradě chová pumy a tygry. Ti tam vyjí, koukají, koukají... A teď jsou všichni jako zděšeni v okolí a modlí se, aby ta zvířata neutekla a někomu něco nezpůsobila. Takže na jedné straně je velká obava lidí, co s tím, ale ta zvířata jsou sama v pasti, protože vytvořit vhodné podmínky pro chov tygrů a pum a těchhle typů zvířat je mimořádně nákladné. Přijmeme-li tezi, že i výrazně nevhodné podmínky pro chov jsou týrání u toho zvířete, což zkrátka tak je, tak na jedné straně jsou to týrané velké šelmy, které trpí někde na zahradě, a pak sousedé okolo, kteří se toho bojí. A těch případů máte v České republice hromady. Nebudu jmenovat chovatele na Vysočině, který má desítky takovýchto zvířat, je to obrovský problém, zvířata se tam množí, ale stát neví, co s tím. Pojmenujme si to. To jsou konkrétní kauzy a já rozumím, nikdo to neřeší, tohle - jestli pan ministr pro něco udělá, rád budu tleskat a děkovat za to, že vláda s tím něco udělá.
Takže zvířata, velké šelmy, v tom je Česká republika unikát. (Nesrozumitelné) na počet obyvatel není evropská země, která by měla v soukromých chovech tolik lvů, tygrů, jako má Česká republika, jo - tady se to volně množilo, někteří cirkusáci a tak dále, ono to je fajn a tak dále - nebudu mluvit o trestních podezřeních, že některá zvířata mizí někde bohužel využita na výrobu tuku a tak dále, to prošetřuje policie, o tom nechci hovořit, ale bohužel až takhle tragické ty důsledky mohou být. Takže v žádném případě to není sranda.
My potřebujeme aspoň jedno zařízení v této zemi, kam odebraného tygra nebo lva umístíme. Není to a ta zařízení nejsou ani v zahraničí. Takže dokud aspoň tohle jedno zařízení tady nebude, tak si můžeme nechat zdát o tom, že pomůžeme nějakému nevhodně chovanému tygru nebo lvu - zvláště tygři jsou zvlášť módní v určitých společenských kruzích a tak dále. Tak to je problém, který zkrátka nevyřešíme.
Já děkuju za to, že zde - myslím - pan ministr nebo někdo zmínil, že se už konečně spustí evidence, centrální registr psů, jo. To je téma, které x let tady leží, všichni, co se tím zabývají, lidi v praxi, hrozně volají. Kdyby se to podařilo, bylo by to úplně skvělé, budu tomu tleskat. Tam je třeba opět - ďábel je v detailu - udělat kvalitní prováděcí předpis, legislativu, vyhlášku, aby to opravdu pomáhalo těm, kteří bojují proti množírnám, aby zkrátka se zde evidovala fakta, informace o psech, kteří jsou v České republice takto chováni. Když se to podaří, bude to skvělé a určitě tomu všichni zatleskají - důležitá věc.
No, dámy a pánové, poslední téma jsou peníze. Bylo by skvělé - mohlo to být už v minulosti - já to samozřejmě uznávám, já to fakt říkám teďka spíš za ochránce, s kterými komunikuji - kdyby se podařilo na ministerstvech více posílit kapitolu - peníze určené právě těm, kteří pečují o odebraná zvířata z množíren a z nevhodných chovů a tak dále. Dnes režim je takový, že většinou jsou v tom činné obce v přenesené působnosti, pak se jim něco na ministerstvu proplácí, jsou kolem to různé otázky - já to panu ministrovi pošlu v písemné interpelaci, nechci z toho dělat divadlo, ať se to opravdu věcně prověří, jestli to je pravda nebo ne. Ty útulky občas mají pocit, že se po státu doprošují toho, aby stát jim pomohl zaplatit náklady na zvířata, která jsou odebraná právě z množíren a z nevhodných chovů, kdy tady soukromý sektor, ta občanská společnost, pomáhá státu, vykrývá problém státu a přitom má občas občanský sektor pocit, že stát potom jaksi se chová k němu malinko macešsky. Takže když se to trochu prověří a uvolní se tam nějaké peníze, říkám, bylo by to úplně skvělé, pomohlo by to.
A já pomalu asi budu končit. Snažil jsem se okomentovat a přinést do debaty své konkrétní postřehy a poznatky jako člověka, který vede tým lidí, kteří fakt se tomu věnují a nasazují dnes a denně obrovské množství času v těchhle otázkách. Když vláda pro to něco udělá, já budu šťastný, děkuju za to (Otáčí se do vládních lavic.), tak vystupuji tady pozitivně, jde o zvířata a jsem připraven ty věci potom připomínkovat a poskytnout své další know-how, když to bude tady v projednávacím procesu.
Jsem připraven to usnesení a kolegové za TOP 09 (nesrozumitelné) stanovisko podpořit, dovolil bych si však doplnit ještě bod 6, to znamená, těch prvních - myslím, (nesrozumitelné) paní navrhovatelka pět bodů - bod 6. (Píšu?) to naprosto jaksi konstruktivně, klidně a přátelsky, aby to nebyla pouhá deklarace, ale byl z toho nějaký výstup. Doufám, že to bude pouhá formalita, když tady zástupci vládní koalice říkají, že návrhy zákonů - některé - jsou už připravené a já tomu tleskám, tak bych si dovolil doplnit bod 6, ať to má nějaký závěr. Ten by zněl: Vyzývá vládu - myšleno tím Poslanecká sněmovna - aby připravila komplexní legislativní změny, které povedou k efektivnějšímu boji proti týrání zvířat.
Tam je důležitá ta komplexnost, že to fakt není pouze sazba, o které někteří hovořili, že to je soubor opatření, která jsem tu naznačil a která by k tomu všemu mohla pomoci. Byla by to, myslím, taková hezká koruna po těch pěti bodech, kde deklarujeme nějakou naši etickou pozici, tak by bylo hezké přidat bod 6, kdy tedy žádáme, vyzýváme vládu, aby tyhle věci předložila. Pokud to předloží, já jsem připraven se podílet a rád pomohu, bude-li zájem - když ne, tak budu dělat vše pro to, aby to prošlo, protože myslím, že to je téma, které, jak už jsem řekl, není politické, nemělo by nás politicky rozdělovat, ale je etické a myslím, že všichni slušní lidé tohle téma by měli vnímat jako významné.
Děkuji za pozornost.
