Ještě jednu poznámku. Jako bývalý předseda Legislativní rady vlády k té vášnivé debatě – poslanecký návrh kontra vládní návrh, počty, poměry a tak dále. Já bych si dovolil říci, a vedl jsem pět let vládní legislativu, že čísla jsou zavádějící, protože to není tak důležité ty poměry, ale přece důležité je, jak významná ta novela je, jak klíčová ta novela je.
Pokud mám velký počet drobných novel, kterými poslanci upravují nějaké drobnější věci, tak to není problém. Od toho taky ta iniciativa je. Ale pokud se klíčové věci země, zákon jako je tento, zákon, který mění výkon veřejné moci v této zemi, pokud zákon, jako je stavební zákon, se mění poslaneckými návrhy, tak to samozřejmě špatné je. A můžeme tady si říkat, kdo to dělal, nedělal.
Paní kolegyně, která zde hovořila přede mnou, tak na to je specialistka. No, já si pamatuji ještě dobu jako člověk, který v české politice je dlouho, kdy se toto nedělo. My, když jsme dělali trestní zákoník, pan ministr spravedlnosti tu seděl jako předseda největší frakce, nebo občanský zákoník, tak to se dva roky připomínkoval ten zákon. Dva roky probíhalo připomínkové řízení mezi ministerstvy. Pak se velmi debatoval na půdě ústavně-právního výboru – skoro půl roku. A na samotném plénu k zákonu, který má několik tisíc paragrafů, se přijaly asi tři pozměňovací návrhy.
Takže ta doba, jak to dělat a jak to kdysi fungovalo, tady je. Je škoda, že rozvojem právního státu a tím, jak naše demokracie je starší a vyspělejší, jdeme spíše opačným trendem, že ten legislativní proces je čím dále hrubší, méně kvalitní, a bohužel to má dopad na legislativu. A nevyřešíme to tím, že si budeme předhazovat, která vláda tohle dělala, nedělala a tak dále.
Je to problém. Má to objektivní dopad na kvalitu té legislativy. A je to tedy problém celé země. A mělo by to zajímat všechny zákonodárce, ať už jsou v opozici, nebo v koalici. Ostatně pan ministr spravedlnosti, který tu sedí, je, předpokládám, také předseda Legislativní rady vlády. A jeho by mělo znepokojovat – z mého pohledu, mě by to tedy znepokojovalo, kdybych byl ministr, který má na starosti vládní legislativu – že takhle klíčový zákon zkrátka jde poslaneckým návrhem.
Já rozumím, že pro některé poslance, a neříkám to vůbec ve zlém, nemají třeba právní vzdělání, nevnímají, v čem je tak velký rozdíl. Ale ve chvíli, kdy se měsíce zákon debatuje na úrovni ústředních orgánů státní správy, kdy se debatuje půl roku třeba v komisích a následně na plénu Legislativní rady vlády, tak věřte, a je to moje mnohaletá zkušenost, že se podaří mnoho věcí vychytat, vydiskutovat a odstranit. A nikdy ten proces na půdě Parlamentu nemůže jít do tak podrobné a detailní specifičnosti a odbornosti, jako jde na Legislativní radě vlády, anebo při vypořádání připomínkových námitek v připomínkovém řízení.
Zkrátka a dobře, my už jsme politický orgán, který rozhoduje logicky, laicky, politicky. A kvalitu legislativy těžko můžeme hlídat v té odborné technické rovině. Takže marná sláva, ukáže to podle mě praxe, jak u tohoto návrhu zákona, tak potom asi u toho stavebního zákona, že to pomíjení připomínkového řízení a debaty na Legislativní radě vlády bude mít fatální dopady, protože se nevychytají některé věci, které mají spíše odborný technický charakter a které zkrátka zde na plénu nikdy vychytat a vydiskutovat nemůžeme.
Ostatně tehdy, když jsme přijímali občanský zákoník, tak byla dohoda, že pokud se načte k němu velké množství pozměňovacích návrhů ve třetím čtení, tak ho vláda stáhne a předloží znovu, anebo ho nepředloží. Ale není možné o něm hlasovat. Ale chápu, doba je jiná. Já pouze říkám, že nemáme jenom špatné zkušenosti z minulosti, ale i zkušenosti dobré.
Padlo tady, a já s tím souhlasím, klíčové zákony zkrátka jdou nyní poslaneckými novelami. Tento zákon se týká státní správy. Není zde ministr vnitra. Překvapuje mě to, protože to zkrátka je téma, které se jeho bezprostředně týká. Koho jiného než ministra vnitra? Já respektuji a vítám, že tady je pan ministr spravedlnosti. Ale marná sláva, není to agenda ministra spravedlnosti na prvním místě, byť z pozice předsedy LRV toto může glosovat.
Ale mě fascinuje, že tady probíhá debata, která jako by se Ministerstva vnitra netýkala. Ale to je přece jedno z klíčových témat Ministerstva vnitra – úprava právních poměrů úředníků v této zemi, a to jak úředníků ve státní správě, tak úředníků v oblasti samosprávy. Pan zpravodaj, který je mimořádně erudovaný, tady předminule, a nechci ho parafrázovat, ale říkal, že jsou, ano, dva modely, ty základní modely vztahu úředník veřejná moc. Na úrovni územní samosprávy máme ten vztah více soukromoprávní, teď to parafrázuji. Říkal, že to je legitimní. Já s ním souhlasím.
Je o tom ta legitimní debata, kterou tu moji kolegové vzývali, ale ta legitimní debata o těchto dvou základních modelech, které mohou existovat v různé míře kombinace prvků veřejnoprávních a soukromoprávních, zkrátka neproběhla. A vy se nám, vážení kolegové z vládní koalice, nemůžete divit, že my jsme překvapeně nad tou rychlostí, nad tím, že tohle bylo dáno před závorku, jako něco, co musí projít co nejrychleji. Jako by třeba půlroční debata v rámci připomínkového řízení něco zastavila, zkomplikovala, jako by ten stát zbankrotoval nebo zkolaboval a logicky nás teda napadá, že hlavním cílem je rozvolnit pravidla a umožnit další politické vyhazovy z veřejné správy.
A nezlobte se, po zkušenostech, které máme s tím, jak jste zametli s lidskoprávní agendou na Úřadu vlády, jak jste zametli s některými úředníky – už to tu kolegové říkali, já to opakovat nebudu – tak ty naše obavy jsou reálné. Kdyby vládní koalice chtěla seriózně debatovat o změnách v oblasti výkonu státní správy, v oblasti zákona o státních zaměstnancích, pak by půl roku navíc, kdy by probíhalo připomínkové řízení, proběhla debata na Legislativní radě vlády opravdu nic nezkomplikovala. Vždyť zkrátka tady nic nehoří. My můžeme tu debatu provést, mohli jsme ji provést. Mohli jsme vyhodnotit tu novelu, kterou prováděla Fialova vláda, kterou já považuji a nebyl jsem v té vládě, za správnou. Škoda, že v tyhle věci neproběhly.
No, důsledky toho poneseme všichni, nedá se nic dělat. Jenom podle hesla klasika: My jsme vás varovali, budeme to potom moci morálně říkat, ale ty dopady do kvality výkonu veřejné moci v této zemi to bude mít jednoznačné.
Takže k tomu, co říkal ještě pan zpravodaj, i já si dovedu představit posílení více soukromoprávních prvků v oblasti výkonu státní správy. Našel jsem si nějaký svůj článek, kdy se to tady přijímalo. Já jsem už tedy nebyl ministr. Pan ministr Tejc byl předseda klubu, tak jsem tehdy tu úpravu kritizoval z pozice poslance. Ale i teď bych si dovedl představit změny, ale zkrátka ne v tomto tempu, v této podobě. To znamená ta forma té změny, to tempo, ta nevydiskutovanost těch 33 pozměňovacích návrhů včetně různých přílepků, to je to, co každého, aniž by byl či nebyl příznivcem veřejnoprávní podoby státní služby, musí vést, být na pozoru a zvedat prst.
Takže pouštět se teď do debaty, jestli ten vztah má být více soukromoprávní nebo veřejnoprávní, debaty, která měla být odborně vedená na úrovni ministerstva, Ministerstva vnitra, LRV a tak dále, no to už na půdě Sněmovny zkrátka je pozdě, pokud návrh je takto předložen.
Takže může to znít jako nošení dříví do lesa. Říkali to tady kolegové, ale já ten argument znovu opakuji, protože je fatálně klíčový. To, proč my to nepodpoříme, TOP 09, je ta forma, způsob projednávání, způsob naložení s námitkami k tomuto předloženému textu, protože zkrátka je zde celá řada otazníků, které nebyly odpovězeny a které hrozí tím, že to povede k vulgarizaci veřejné správy a odchodu lidí, kteří tam dneska jsou a kteří vytvářejí tu reálnou podobu veřejné správy.
Ti úředníci, ti talentovaní úředníci, kteří dál budou postrádat motivaci a po přijetí této novely se obávám, že tam ta motivace bude ještě snížena, tak zkrátka z veřejné správy budou odcházet. Pan ministr Tejc tady hovořil o platech na Ministerstvu spravedlnosti. Já si to pamatuji. Já si pamatuji, pane ministře, jak je těžké získat kvalifikovaného odborníka právníka pro veřejnou správu. Jak je těžké ho získat pro Ministerstvo spravedlnosti.
Jen si kladu otázku, jestli poté, co on uvidí potenciální uchazeč o místo ve veřejné správě, jak je se zákonem o státní zaměstnancích naloženo, jak ten zákon byl přijat, v jaké podobě, jaké tedy záruky byly zbourány, a peněz, jak jste sám tady citoval, není moc, mluvil jste o 60 tisících pro kvalifikovanější a vyšší státní úředníky na Ministerstvu spravedlnosti, ta čísla jsou pravdivá, mohu je pouze potvrdit, tak je otázka jestli právě tento návrh, pokud to schválíte, nebude další demotivací, aby lidé, mladí lidé, kteří ukončí třeba právnické vysokoškolské vzdělání a mají tedy možnost výběru mezi komerční právnickou kariérou anebo nástupem do státní správy, neupřednostní ještě více než dosud právě tu soukromou sféru.
Já si fakt pamatuji dobu, nevím, jak za těch 15 let změnilo, ale fatálně asi ne, kdy zkrátka byl velký problém a velký kumšt kvalifikovaného právníka přesvědčit, aby nastoupil do státní správy a pracoval na ministerstvu. Protože ty platové podmínky v jiných oborech, zvláště zde v Praze, byly tak rozdílné a ta konkurence zvláště soukromého sektoru byla tak obrovská, že v zásadě jen srdcaři byli ochotni do veřejné správy nastoupit. No a ti srdcaři, podle mého názoru teď srdcaři úplně nebudou, budou ještě více jaksi z tohoto přijatého zákona otráveni.
Takže to k tomu dodávám. Já bych klidně se bavil o posílení soukromoprávních prvků ve výkonu státní služby. Některé ty věci, které tam byly navrženy, jsou mně třeba i blízké, ale ta forma je pro mě tak zásadní, že my to zkrátka podpořit nemůžeme.
Bylo to také tady zmiňováno, nevím, zda proběhla neproběhla analýza, která by logicky měla proběhnout dotazem na Evropskou komisi, kdyby to byl vládní návrh, nakolik ta novela tedy bude akceptována Evropskou komisí. Já tady nechci strašit a říkat, že po tomto návrhu budou zastaveny určité evropské dotace. Ale ta slova tady padala i od zástupců Evropské komise, kteří navštívili Českou republiku. Bylo to citováno v českém tisku. Zástupce Evropské komise zde konstatoval, ředitelka Evropské komise tu konstatovala, že to může ohrozit peníze z Evropského fondu obnovy po covidu.
Samozřejmě je možné říci, logicky asi řeknete, že to byl jeden individuální názor vysokého úředníka Evropské komise, nikoliv oficiální stanovisko, ale kdyby tato novela byla předložena vládou, i tato otázka možného střetu s principy evropského práva by mohla být vydiskutována nebo by měla být vydiskutována. Zdůrazňuji používám slovo principy, protože jak uvádí Parlamentní institut a pan zpravodaj to tady myslím, také citoval, otázka služebního zákona z pozice státních zaměstnanců není upravena žádnou konkrétní evropskou legislativou, ale ty principy jako takové v evropském právu jsou obsaženy. A já si pamatuji, když jsem jezdil jako ministr kdysi dávno do Bruselu a ještě nebyl přijat žádný zákon o státních zaměstnancích, jak to téma bylo na různých politických jednáních i v rámci našeho prvního předsednictví, jak to často bylo skloňováno a mělo to opravdu velký význam. Takže bych tuhle rovinu i tu evropskou rovinu jaksi bych nerad opomíjel.
Takže ve chvíli, kdy už tu problémy s evropskými penězi máme z důvodu pozice pana premiéra, tak mít další problém mně připadá jako teda velký hazard a měli bychom tohle téma vydiskutovat.
Je připraveno 33 pozměňovacích návrhů. To je teda u takovéhoto zákona podle mě velký počet. Některé z nich dokonce mají podobu přílepků. Návrh třeba pana kolegy Vondráčka, Libora Vondráčka, který mění úplně jiný zákon, zákon o zahraniční službě a je zde snaha odebrat prezidentu republiky pravomoc pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. tak já doufám, že ten návrh neprojde. Pominu jeho obsahovou kvalitu, ale už teď se ústavní právníci shodují na tom, že je minimálně ústavněprávně sporný? Já osobně se domnívám, že je zcela v rozporu s ústavou, protože zkrátka prezident má právo pověřovat vedoucí misí u mezinárodních organizací a u státu, tam to vymezení pouze na státy zkrátka není. To znamená, i toto je věc, která doufám, že nakonec neprojde, protože jaksi s tím nesouvisí a podle mého názoru má onen protiústavní charakter.
Dámy a pánové, já dál k tomu asi hovořit již nechci. Opakoval bych i to, co zde dneska několikrát zaznělo. Konstatuji tedy, že mě velmi mrzí, že návrh, který bych rád debatoval a rád si přečetl stanovisko Legislativní rady vlády rád se podíval na analýzy Ministerstva vnitra, určitě bych se rád to zapojil, tak bohužel jde takovouto formou. Možná ušetříte půl roku, možná tedy dřív vyhodíte nějaké nepohodlné úředníky, ale bude to mít dlouhodobě dopad podle mého názoru na kvalitu toho materiálu a to je škoda, protože pokud ta novela projde, neměla by být pouze na jedno volební období, měla by být dlouhodobá, protože jeden z faktorů, který ovlivňuje kvalitu státní správy a státní služby, je i stabilita právních předpisů, které upravují principy výkonu státní služby.
Pokud bude každá vláda je měnit podle toho, jak se jí to politicky bude hodit, tak je to další hřebíček do rakve profesionální státní správy v této zemi. Takže doufám, že nakonec třeba si to ještě rozmyslíte a ten návrh zákona neprojde.
A já tady opět konstatuji, u poslaneckých návrhů není důležité to číslo, počet, ale jak klíčové zákony, v jakém tempu jsou měněny. Na jedné straně tu měníte rozsáhlé klíčové technické normy, (?) stavební zákon, na druhé straně tu měníte třeba trestní zákoník poté, co novela je účinná jeden měsíc. Změna vyživovací povinnosti poté, co většina současných vládních poslanců pro to hlasovala v minulém volebním období, pro Blažkovu reformu trestního zákoníku, a teď, měsíc poté, co to je účinné, už to zase měníme, už to zase přepisujeme bez toho, že bychom vyhodnotili nějaké statistiky, jaký dopad má omezení kriminalizace neplacení výživného, reálného stavu neplacení výživného, bez toho, že bychom aspoň trošku pracovali s fakty, empirií, čísly, když novelizujeme tak klíčovou normu jako je trestní zákoník, tak dneska nebo kdy na plénu bude druhé nebo kolikáté čtení této novely, kterou tady vládní poslanci předkládají, a budeme trestní zákoník zase měnit.
Takže prosím, není to jen o počtu, ale o významu, jak významné zákony měníme. A já si myslím, že takové věci, jako jsou zákony, které (řeší) strukturu státní správy v této zemi, jako je trestní zákoník, jako je stavební právo, by fakt měly projít ministerstvy, připomínkovým řízením. Kladu si tedy otázku, jestli vůbec máme platit, poté, co jste zrušili lidskoprávní agendu nebo ji výrazně restrukturalizovali – asi je řada (Otáčí se vlevo do ministerských lavic.), pane ministře, na zrušení Legislativní rady vlády. Já bych to tak viděl, protože nevím, co tam tedy budete dělat, když klíčové zákony prodáváte takhle.
Takže já úplně nerozumím tomu, proč jste přesunuli lidskoprávní agendu a tím ji rudimentalizovali, ale radím tady nebo navrhuji v takovémto případě – samozřejmě s dávkou ironie – zrušte Legislativní radu vlády, taky stojí peníze, nebo omezte počet jejích členů, udělejte z toho takovou minivládničku, nějakou miniradičku, protože v zásadě všechno klíčové, pokud půjde tímto směrem, pak Legislativní radu vlády nepotřebujeme. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
