Středeční rozhodnutí Ústavního soudu prolomilo hned několik důležitých principů, bránících základní práva proti zvůli. Jedním z nich byl princip "vyslyš i druhou stranu, než rozhodneš", latinsky "audiatur et altera pars". Jak je psáno v samotném rozhodnutí, prezident doručil svůj návrh na ÚS v pondělí 22.6. "ve večerních hodinách" a již ve středu 24.6. v poledne oznamovali soudci výsledek na tiskové konferenci. Je prakticky nemožné, aby během jediného pracovního dne (úterý) byla oslovena druhá dotčená strana (vláda) a mohla se k věci vyjádřit. To se během jediného dne nedá stihnout. K podrobnému podání, které zjevně psali hradní právníci několik týdnů, nelze napsat oponenturu za den, včetně korespondence do Brna a zpět. Jenže vláda tuto šanci zjevně ani nedostala - v odůvodnění předběžného opatření se o tom nepíše nic, kdežto jindy ÚS vždy shrnuje argumenty navrhovatele, argumenty oponentů a argumenty dotčených stran.
Zde se tedy Ústavní soud zjevně ÚPLNĚ VYKAŠLAL na to, aby se zajímal o jiný názor než prezidenta-navrhovatele, tím méně aby se s argumenty druhé strany vypořádal. Ústavní soud rozhodl JEDNOSTRANNĚ, bez SLYŠENÍ DRUHÉ STRANY. Čest budiž soudcům Wintrovi a Říhové, kteří alespoň část argumentů proti návrhu prezidenta sepsali do disentního stanoviska, a to poměrně kvalitně; ale tuto možnost měla a mohla dostat vláda!!
Úkolem lidí práva je "slyšet trávu růst" a nezůstat potichu, pokud jsou odbourávána zdánlivě nudná, ale ve skutečnosti klíčová procesní pravidla. Nebo pokud jsou křivena. Proč? Protože to vede nejprve k drobným křivdám, později větším křivdám a nakonec k totalitě.
Jistě si pamatujete covidové časy - kdy si Vojtěchovo Ministerstvo zdravotnictví "prostě přivlastnilo" pravomoci zavírat obchody či omezovat svobodu pohybu, ač v zákoně existovaly jasné bariéry proti takové svévoli. Na jaře 2020 jsem ještě byl schopný tomuto zabránit, skrz soudní žalobu, a média ještě byla schopna přijmout moji tezi, že "základní práva nejsou na hraní". O půlrok později už to možné nebylo - Babišova vláda si vyhlásila "nouzový stav navěky" zneužitím ústavního zákona o bezpečnosti republiky a tím možnost přezkumu běžnými soudy "zabila". I to byl, svým způsobem ústavní puč - a také jsme to tehdy říkali, ovšem to už jako médii kritizovaní "antivaxeři", pozdější "dezoláti". Jistě vnímáte, že obrana práva je a musí zůstat nestranná - tehdy to bylo "proti Babišovi", v současné věci se "Babiše" resp. vlády nutno zastat, v obou případech bez ohledu na sympatie či antipatie. Problém je, že totalita někdy nepřichází viditelně; přichází pomalu, postupně - a pak tu najednou je.
Pan Macinka není právník, ale pokud v souvislosti se středečním předběžným opatřením ÚS pronesl slova "ústavní puč", bohužel to, byť ve zkratce, trefil. Kvůli nevyslyšení druhé strany, což je v případě Ústavního soudu a navíc tak závažné věci, jako je kompetenční spor vlády a prezidenta o zahraniční politiku státu, zásadní "renonc".




