Multipolární svět vznikl. Jen ty jednotlivé velmoci někdy spolupracují a někdy jdou "do sebe". Vyjmenujme si je: USA (zatím zůstává velmocí), Rusko a Čína. Ti jsou stálí.
Proměnlivé regionální mocnosti
Další regionální velmoci jsou proměnlivé co se týče síly, vlivu, finančních prostředků a chuti ovlivňovat své okolí. Takže: Turecko, teoreticky Evropská unie (ale to je kolos na hliněných nožkách opřený o nejistého partnera USA, který jí občas do těch nožek kope) - navíc se spíš už řadí mezi státy než regionální sdružení. To jsou dva subjekty, které se snaží mít větší vliv na své okolí. Když budou aktivnější při ovlivňování okolí, v budoucnu se sem mohou posunout Írán, Saúdská Arábie nebo třeba Indie.
Izolacionisté
A pak jsou "izolacionisté", kteří občas za své izolace vylézají, občas ovlivňují nenápadně, někteří se druží s jinými. Tam řadím třeba Írán, Austrálii (spíš s ohledem na její velikost a občas samostatnou politiku ve snaze přežít), Indie, Saúdská Arábie.
Regionální sdružení, přetrvávající kolonie, další arabské státy
Pak jsou tu zajímavá regionální sdružení, z nich je nejživotaschopnější Mercosur. Afrika stále podléhá různým kolonizačním praktikám od evropských států (např. od Francie, které bohužel teď kryjí záda i naši ). Vcelku homogenní a spolupracující jsou arabské státy na severu Afriky (i když oslabené "arabským jarem" a zahraničními vlivy). Ostatní arabské státy - to by bylo na samostatnou studi, ty se mohou jak štěpit a bojovat mezi sebou, tak i v budoucnu slučovat do větších celků, společný jazyk a náboženství (byť s ohledem na sunitskou větev a šíitskou), to umožňuje.
Ostatní státy
Ohledně ostatních států se dá říct, že většinou spadají do nějakého zájmového okruhu jedné až dvou velmocí a snaží se s tím nějak popasovat a hlavně ve zdraví (včetně ekonomického) přežít. Aktivnější samostatnou politiku se poslední dobou znovu snaží hrát Velká Británie, uvidíme, co se z toho vyvine. Je vidět zřetelný ekonomický propad Západu a hospodářský a ideový vzestup Východu, na tom koronavirová krize nic nezměnila, spíš tu tendenci poddtrhla.
Rizika nové situace - vojenské i ekonomické konflikty
Vzhledem k tomu, že situace je nová, je také vratká. Tedy hrozí riziko agrese nejen "nastupujících států" (viz Turecko - ataky směrem na Řecko, Lýbii a Sýrii), ale i těch, kteří ztrácejí svou mocenskou pozici (typicky USA, ale i akce Francie v Sahelu - výměny vlád). Zatím vidíme spíš boje pomocí sankcí a nesymetrické odpovědi na ně (tedy ekonomickou válku), ale poslední dobou hrozí i vojenské konflikty většího rozsahu. Útočníky jsou často euroatlantické západní země, v posledních pár letech i Turecko, ostatní posilují a vyčkávají na oslabení soupeřů, pokud se zrovna nebrání. Jak říkám, zatím je to v ekonomické a diplomatické rovině. Zatím. Než se situace ustálí, bude to ještě zajímavé a ne vždy bezpečné, hlavně na linii dotyku dvou sfér zájmu.
Malá vůle obyvatelstva stavět se na odpor při zásadních omezeních
Nyní jsou všichni už druhým rokem zaujati virem SARS-CoV-2 a nemocí z něj pocházející, COVID-19. S našimi životy se dějí převratné věci. Je třeba podívat se na svět a na ty, kteří se ho snaží řídit, novýma očima. Mnoho se toho změnilo, neco už definitivně, a abychom se nedivili, co vše. Za jiných okolností by tak velké celospolečenské změny nešly. Zjistilo se navíc, že se "lid" bouří proti útlaku méně než se čekalo. To jsou vcelku neblahé zprávy pro další vývoj celé planety.
Různí darebové mohou zkoušet, co si ještě necháme líbit. A mohou to být právě ti, kteří nabízí líbivá hesla a "sdílení" všemožných věcí, které dosud byly Vaše vlastní. Tak, abyste se nedivili, co dalšího budete také sdílet a co Vám ve finále bude vůbec patřit. Letošní rok bude rozhodující bitvou o naše životy, podzim vše rozhodne na dlouho dopředu.
