Nejde jen o poplatky.

Nejde jen o nějakou technickou novelu zákona.

A už vůbec nejde jen o "standardní" politickou výměnu názorů.

Jde o to, jestli v této zemi chceme mít silná, nezávislá a stabilní média veřejné služby. Média, která tu budou i ve chvílích krizí. Média, která nejsou závislá na tom, kdo je zrovna u moci. Média, která dávají prostor regionům, kultuře, vzdělávání, menšinám i důležitým tématům, která by jinak často úplně zmizela.

To, co vláda nyní navrhuje, není „drobná sociální úprava“. Je to další krok k oslabování financování České televize a Českého rozhlasu. A nejvíc mě děsí, s jakou lehkostí se to celé děje. Bez jasných dat. Bez poctivých propočtů. Bez odpovědnosti vůči tomu, co mohou podobné zásahy způsobit za několik let.

Média veřejné služby nejsou samozřejmost.

Demokracie není samozřejmost.

Stačí se podívat kolem Evropy i světa, jak rychle mohou média skončit pod tlakem politiků, financí nebo cíleně řízené nedůvěry. A jak těžko se potom obnovuje prostor pro nezávislé informace a veřejnou kontrolu moci. Právě proto mi na tom tolik záleží. Protože jsem bytostně přesvědčený, že společnost bez silných médií veřejné služby je mnohem zranitelnější. Vůči manipulaci. Vůči populismu. Vůči těm, kteří by nejraději měli média jen jako nástroj vlastní moci.

A ano, kritizovat ČT nebo ČRo je v naprostém pořádku. Kritika do demokracie patří. Stejně jako se bavme, jak mohou fungovat lépe. Ale systematicky oslabovat jejich stabilitu a financování pod záminkou „pomoci lidem“, aniž by někdo férově řekl, co to způsobí, je něco úplně jiného.

Mně osobně opravdu není jedno, v jaké zemi budeme za pár let žít. A není mi jedno, jestli tu ještě budou existovat média veřejné služby, která budou schopná fungovat nezávisle, profesionálně a bez strachu z politických tlaků.

Proto o tom mluvím nahlas.