Už snad ani nespočítám, kolik úsilí nás tato ekologickými aktivisty tolik nenáviděná stavba stála. V současné době leží u soudů několik žalob a jak to tak vypadá, dříve než o nich soudy rozhodnou, dokončení D8 se nedočkáme. Ekologičtí aktivisté totiž vedou v s obyvateli Ústeckého kraje poměrně účinnou – řečeno se slavným vojevůdcem von  Clausewitzem – opotřebovací válku a vzhledem k našemu právnímu řádu a pověstné rychlosti české justice se jim daří dostavbu úspěšně blokovat.

Dostavba dálnice je politickým evergreenem a objevuje se s železnou pravidelností okolo každých voleb, kdy kdekdo hrdě vypíná hruď a zvučně deklamuje, jak moc rychle by byla D8 dostavěna, jen kdyby ho k tomu pustili. Po tomto halasení většinou následuje srážka s realitou a nad proklamovanou snahou ¨něco s tím konečně udělat¨ se zavře voda. Občas mi dokonce přijde, že v politických půtkách hraje D8 roli mouřenína, sloužícího ke zviditelnění. Jakmile pohasnou světla kamer a přestane palba fotografických blesků znamená to, že mouřenín vykonal svou práci, mouřenín může jít.

Úplně stejná situace nastala i letos a prohlášení o tom, jak se to teď okolo D8 konečně rozjede , jsou  plné noviny. Jsem zvědavá,  jak dlouho novopečeným bojovníkům za dostavbu D8  jejich zápal vydrží.

Dostavba dálnice je jednou z největších krajských priorit a já bych si moc přála, aby se nestala pouze příležitostí ke zviditelnění těch či oněch, ale záležitostí, kterou si všichni ti, kteří mohou pomoci  Ústeckému kraji v jeho úsilí D8 dokončit, vezmou za svou.

Začít by se mohlo třeba tím, že už někdo, kromě nás, nahlas řekne, že zakopaný pes neleží někde v suterénu Krajského úřadu, ale tam, kde by ho člověk neznalý možná nehledal. Ten pes totiž leží až v dalekém  Brně. Konkrétně v kancelářích ¨ekologické¨ organizace Děti Země.