Premiér Nečas ve svém projevu mimo jiné zmínil, že považuje za vhodné změnit přístup státu při vyplácení doplatku na bydlení, který je často zneužívaný některými majiteli soukromých ubytoven v těchto lokalitách. Častý princip neúměrně vysokého nájemného ze sociálních dávek v těchto ubytovnách je podle něj nemravný a premiér bude dle svých slov prosazovat stanovení nájemného ve výši obvyklých cen v těchto sociálně postižených lokalitách. Celý problém je znám už více než čtvrt roku a za tu dobu už mohl být ve Sněmovně dávno vládní návrh zákona, který by toto řešil. Ovšem po takovém návrhu není v parlamentu ani vidu, ani slechu. Současná vláda chce po občanech, aby platili stále větší daně a přitom sama svou nečinností umožňuje a nechává bez povšimnutí toto nehorázné plýtvání veřejnými prostředky.

Předseda vlády dále volal po vytvoření prostoru pro nabídku alternativního sociálního bydlení, kde budou nájemci bydlet za přesně stanovených podmínek, zahrnujících mimo jiné i jejich podíl na údržbě a provozu tohoto bydlení. I zde pan premiér objevuje již objevené. Návrh zákonů, které by toto umožňovaly, již vypracoval Ústecký kraj a nyní čeká v Parlamentu na své projednání. Proč chce premiér mermomocí psát návrhy vlastní zákonů, zůstává záhadou. Uvidíme, jak jsou jeho slova upřímná, až bude hlasovat (nebo nehlasovat) pro Ústecký balíček.

Premiér dále zmínil, že navrhne, aby se opakované přestupky staly trestnými činy. I toto je velmi žádoucí. Bohužel však, stejně jako zákon o sociálním bydlení, není z hlavy pana Nečase, ale z balíčku Ústeckého kraje a opět chce pan premiér psát zákon vlastní, což povede jen k dalšímu zdržení a prodlužování současného neblahého stavu věcí ve vyloučených lokalitách. Napadá mě, zda to poradci panu premiérovi záměrně nezatajili.

Sečteno a podtrženo, zásadní proslov předsedy vlády byl jen kompilátem známých skutečností, cizích nápadů a měl za úkol pouze jediné – vypustit mediální mlhu, která by zakryla smutnou skutečnost, že pro vyřešení situace ve vyloučených lokalitách vláda nedělá téměř nic. Jsme zvědavá, kolik jeho vznosných slov se skutečně promění v činy, které pomohou obyčejným lidem.