nepromluvit ke karenční době, jako kdyby člověk nebyl. Je to potřeba. To jsou ty zákony, kde všichni víme, o co jde a všichni tomu rozumíme.

Použiji několik praktických případů. Paní ministryně Maláčová předběhla dobu a je v situaci, kdy nezaměstnanost v krizi stoupne a má takový úžasný návrh, že by to mohlo být například tak, že by existovala tzv. sdílená pracovní místa, to znamená čtyři hodiny by pracovala na úřadě jedna úřednice a další čtyři hodiny jiná úřednice, tak bychom zaměstnali dvě. Totéž by platilo u policie, u městské policie. Ale my žijeme v trochu jiné době, než která možná přijde. Ono je to tak, že řidič městské hromadné dopravy ráno jezdí městskou hromadnou dopravou a odpoledne jezdí příměstskou dopravou. Ne proto, že by si chtěl přivydělat, ale proto, že nejsou řidiči. A situace už je taková, že dopravní podniky si netroufnou ani zaměstnance kritizovat, nedej bože, aby řekli řidiči, že dneska jezdí trojkou a zítra pojede dvanáctkou, protože on řekne, že je zvyklý na trojku, a jestli se to šéfovi nelíbí, tak si ráno přinese neschopenku.

Lékaři jsou v prekérní situaci, protože móresy soudit se se zdravotnictvím už zasáhly i Českou republiku. Nechal jsem se poučit lékaři, že zánět slepého střeva má několik fází a je jedna z těchto fází, kde je velmi obtížné ho identifikovat. A potom lékař si nemůže dovolit nevěřit tomu člověku, který si přijde pro neschopenku, protože kdyby, nedej bože, se druhý den ukázalo, že on v práci zkolaboval, tak má lékař samozřejmě na krku policii, státní zastupitelství a bude vyšetřován. Není to tedy tak jednoduché. Lidé si na to zvykli a dnes většina podniků dává různé sick days a podobné výhody, že když lidi potřebují, tak kupodivu tam dohoda zaměstnanců a zaměstnavatelů je docela dobrá, funguje u většiny podniků, vždycky na úřadě jsem říkal, když chcete jít k holiči, klidně běžte, já vás poučím, zejména u lidí, u kterých jsem věděl, že potom tam budou do šesti a stejně si tu práci udělají, takže není důvod jim v tom bránit, když kadeřník má odpoledne třeba jenom do pěti a ona tam musí být do sedmi.

Je to spíš taková nafouknutá bublina, na které si někdo dělá politický kapitál, protože ono to velmi dobře vypadá, jako my se o vás staráme a my vám to zajistíme, ale výsledek se prostě nedostaví. Musíme si počkat na dobu sdílených míst, ale ta je ještě před námi, možná přijde, nevím kdy, a pak to bude možná zajímavé. Ale v tuto chvíli to vůbec zajímavé není a nemocnost roste dramaticky. Jakmile karenční doba je, tak někdo chce vymalovat, no tak si přinese neschopenku a vymaluje si. To není všeobecné, že by to tak dělali všichni, jsou lidé, kteří to nikdy nedělají, naopak jsou lidé, kteří vůbec lékaře pokud možno nevyhledávají, protože se řídí zásadou – nechoď tam nebo ti něco najdou. Mně teď kamarád nabídl očkování proti zápalu plic. Když jsem se lékaře zeptal, jestli on se nechal očkovat – to víš, že jo, to mi má udělat imunitu, a co když mi to neudělá, dostanu zápal plic. Není to tedy tak jednoduché. Vidím, jak se tamhle kolegyně směje, protože je odbornice, já jsem v tomto absolutní laik. Ale, mimochodem, přece vy to víte, že počet tabletek, které sníme a nepomohou nám žádné eNeschopenky, nic takového, prostě léky se nadužívají, obecně se nadužívají ve velké míře. Já vždycky říkám svým kamarádům, že nejlepší jsou lentilky, tam jsou všechny barvy tabletek, a když si vyberete, že modrá je viagra, tak to funguje, placebo naprosto dokonale. A když si vyberete žlutou, tak nedostanete nikdy horečku dengue.

Ale to je spíš vtip. Ale když užíváte víc než dva léky, tak je přece evidentní, že léky občas působí proti sobě. Bývalý předseda Senátu Přemysl Sobotka vždycky říkal, nikdy nečti příbalový leták. Ve chvíli, kdy si přečteš příbalový leták, tak tutově to máš játra a ledviny, takže raději ty prášky nejez.

Já jsem zásadně proti tomu. Ono to na první pohled vypadá, že je to pro pracující jako dobře, ale dobře to není a nedohoda se zaměstnavateli, a víte co, tak kompenzace, o které tady mluvíme, jak má být velká, ona kompenzace jim možná uleví finančně, ale toho skladníka jim nedodá, nedodá jim pracovní síly.

My se divíme, D1 je teď velkým předmětem jednání v Poslanecké sněmovně, zase tam bude dneska veselo. My se tomu divíme, ale tak to prostě je. Nic si nenamlouvejme. A omlouvám se mé lásce Kateřině Valachové, že jsem tak ošklivý, ale Káťo, já to tak nemyslím, já se s tím prostě smířit nemohu. A nevěřte tomu, že to je někomu ku prospěchu. Nikomu to ku prospěchu není, stejně jako nikomu není ku prospěchu, že teď si v době největších uzávěrek před koncem roku musí zaměstnanci brát dovolenou, protože jinak přijde inspekce práce a dá zaměstnavateli pokutu. A už nám léta slibují, že zruší tento paragraf, aby se mohl dohodnout zaměstnanec, že si převede týden dovolené do příštího roku. Co je státu do toho, státu do toho nic není.

Ale stát přesně selhává tam, kde se o nás starat má, a tam, kde nám do života mluvit nemá, tak se nám do života stále ingeruje.

Děkuji.