Zásadní však je, že tímto rozhodnutím zavádí Ústavní soud nespravedlnost a říká všem slušným občanům, kteří vyhověli přání státu při stavbě dálnice D55: „Jste hlupáci, suďte se, dělejte potíže, a díky našemu rozhodnutí dostanete stokrát víc."
„Samozřejmě lidé, kteří se s tímto případem seznámili jsou překvapeni, k jakému rozhodnutí dospěl Ústavní soud, a nabývají dojmu, že toto rozhodnutí bylo podmíněno něčím jiným, než právem. Proto chci upozornit předsedu Ústavního soudu, že je to nebezpečné, a že se Ústavní soud může stát v očích občanů nedůvěryhodným," uvedl hejtman Jiří Čunek.
„V Nálezu Ústavního soudu spatřuji nebezpečný precedent v tom smyslu, že stanovení výše náhrady za zbavení vlastnického práva není předvídatelné, nýbrž závislé na tom, zda původní vlastníci využijí veškerých procesních prostředků k tomu, aby zpochybnili stanovenou výši náhrady za vyvlastnění a v důsledku toho soud rozhodl o jejich nároku co nejpozději. Zmíněný judikát tak dává do budoucna osobám, jejichž majetek má být ve veřejném zájmu vyvlastněn, jasný signál, že čím víc protahují soudní řízení, tím vyšší náhrady se domůžou," připomněl hejtman Jiří Čunek.
„Vyplývá mi z toho jediné, starousedlíci, ti slušní, kteří na první výzvu prodali, dostali cca 50 korun za metr. Pak jsou tady manželé Gregůrkovi, kteří koupili pozemky v letech 1993 – 1994, kdy už se věděla trasa dálnice D55, za cca 400 tisíc korun a po rozhodnutí Ústavního soudu dostali 36 203 537 korun, za záměrné průtahy tak dostali téměř stokrát víc," shrnul hejtman Čunek.
Pro dokreslení lze uvést, jak v průběhu času žalobci (manželé Gregůrkovi) gradují své nároky na náhradu za vyvlastněný majetek: Původní žalobní petit, kterým se domáhali v roce 2004 svých nároků, zněl na částku 15 271 500 korun, čímž vyjádřili svou představu o spravedlivé náhradě za vyvlastněné pozemky. Po té, co se soudní řízení ze zákona v roce 2009 překlopilo do občanskoprávního řízení, požadovali žalobci již 27 947 000 korun. V roce 2013 rozšířili svůj žalobní petit na částku 36 203 537 korun, která jim nakonec byla i vyplacena.
Na základě kupních smluv dostupných z katastru nemovitostí vyplývá, že jednotlivé později vyvlastněné pozemky zakoupili v letech 1993 - 1994 za ceny výrazně nižší, než jakých se posléze domáhali. Celková částka, kterou žalobci zaplatili za dotčené pozemky, nepřesáhla 400 tisíc korun. Z těchto okolností jednoznačně vyplývá značná disproporce mezi jimi zaplacenou kupní cenou a vyplacenou náhradou za vyvlastnění, když zhodnocení hodnoty pozemků odpovídá cca 100násobku původní kupní ceny. Takové zhodnocení rozhodně nekoresponduje s vývojem tržních cen. Navíc tyto pozemky zakoupené žalobci netvořily ucelenou lokalitu, vždy se však nacházely na trase budoucí dálnice D55. Za daných okolností se nabízí úvaha právě o spekulativnosti nákupu těchto pozemků.
„Zásadně nesouhlasím, aby náhrada za vyvlastňovaný majetek byla stanovena ve výši tržní ceny v době rozhodování soudu o výši náhrady za vyvlastnění. Ústavní soud svým nálezem připustil dosažení náhrady v aktuálních tržních cenách v době rozhodování soudu o výši náhrady za vyvlastnění a nikoliv k datu odnětí vlastnictví. Do budoucna se tak zvyšuje pravděpodobnost průtahů vypořádání majetkových vztahů v souvislosti s vyvlastňováním a může se tak značně komplikovat dosažení účelu vyvlastnění," poukázal hejtman Jiří Čunek.
