mám dobrou náladu. Chvíli jsem byl v nebi, teď musím být zase na zemi. Být v nebi zbožných přání je jedna věc, druhá věc je dokázat je uskutečnit. Mám-li se držet toho, o čem je tento návrh, on vůbec není o lidech strádajících, o lidech, kteří nějakým způsobem páchají... Poruší přestupek, případně páchají zlo tím, že znepříjemňují jiným život.
Já jsem minulý týden, nebo předminulý týden, 1. 8. jsem se vracel v 0:27 hodin domů, protože jsem za sebou měl asi 1000 kilometrů, nebo 1200 kilometrů, tak jsem prostě jel rychlostí 58 nebo 57 v obci... 3. 8. mi přišla pokuta 500 korun, což jsem kvitoval, jak rychle se zlepšila digitalizace obcí. Asi za 5 vteřin, protože bych na to zapomněl, jsem pokutu zaplatil. Asi se tak chová každý z nás, prostě udělá přestupek... A při vědomí toho, že potom půjde, když se odvolá, je to 1000 korun navíc, nebo možná už víc, a tak dále. Tímto se stát brání tomu, aby nařízení, která, ať už je považujeme za horší, špatná nebo dobrá, aby je vymohl. Tito občané ze strádající společnosti mají poměrně dost motorových vozidel. Nevím, jakým způsobem je mohou postihnout.
Byl jsem navštívit na základě výzvy a dopisu obyvatele v tzv. Stovkách v Mostě, musím říct, že je to takový typický příklad toho, jak když máte bydlení, které stojí poměrně dost peněz, když se tam nastěhují obyvatelé, kteří hlučí, všechno rozbíjí a tak dále, tak to bydlení nemá vůbec žádnou... Ztratí hodnotu. Vy ztratíte miliony korun, navíc se v noci nevyspíte. A chcete-li se přestěhovat, máte dost velké problémy, protože ten byt nemáte, máte komu prodat, ale za strašně nízkou cenu, za kterou si jinde v klidné části města nekoupíte byt. Nikdo se vás neptá, že to tak je... Při té cestě jsem navštívil také Chomutov. Tam se to podařilo řešit tak, i v jiných městech se to tak řeší, že stát dává finanční prostředky na odkup bytů, které města a obce mohou využít. Oni ty byty v problémových, ty problémové byty v těchto oblastech obec odkupovala, ty nájemníky, kteří tam dělali problém, už tam nedala a oni zmizeli. Jinými slovy, je to dobré řešení, ale je to neřešení, protože ti obyvatelé přijdou někam jinam a tam ten problém vzniká.
Když jsem tady dopoledne s vámi mnohými vystupoval, k těm dvěma zákonům ráno, to znamená k těm energetickým zákonům, tak poukazují na to, že to jsou věci počitatelné, navíc tam děláme strašné chyby, teď jsme se tady rozhodli udělat jeden správný krok, že chyby zkusíme odstranit, zkusíme je nedělat tím, že ty počitatelné věci, které ale jsou vázány na mnoho zákonů, se pokusíme během toho týdne, kdy máme čas, dobře vydiskutovat, odstranit ty chyby a schválit správnou normu. Ale to je počitatelné. To, o čem tady mluvíme, je věc, která vyplývá ze schopnosti jaksi řešit problémy, ze zkušenosti, abychom ty věci poznali. A pak z toho usoudili, jestli ta či ona cesta je správná. Podívejte se, jak dlouho řeší tento stát a Evropa problémy s nepřizpůsobivými občany, těch občanů ne ubývá, ale naopak přibývá podle studií. Je to proto, že my neustále chceme vidět takové to soft řešení, že když někomu dáme peníze a budeme mu je dávat dlouho, tak on možná si řekne, oni mi dávají peníze, já bych to tomu státu měl vrátit... Jsou takoví. Ale jsou to promile v těch sta procentech těchto obyvatel.
Když jsem začal tím příkladem, že Čunek řídil a udělal chybu, zaplatil za ni, pak si snad budu pamatovat, že tam ta kamera je, že musím dávat pozor a že tedy mám sledovat tu rafičku na padesátce. Ale myslím si, že to není nabídka, mně nepřišlo v té pozvánce, tedy v tom oznámení, že když budu chtít, zaplatím. Prostě když nezaplatíš, bude tě to stát podstatně víc. Navíc všechny ty problémy kolem. To přijde každému z vás! To znamená, ani jeden z nás tady není z té strádající společnosti. A pak ti ostatní občané taky nejsou z té společnosti a jsou postiženi. To znamená, já věřím v to, sám jsem to realizoval, že na jedné straně musí být pomoc a nabídka, na druhé straně musí být trest. Já tady nechci citovat Dostojewského, všichni víte, co mám na mysli, ale v každém případě je to tak, že naše společnost jde tím směrem, který, myslím naše společnost evropská a možná i někde jinde, jdou směrem, že my změníme člověka naší dobrotou, tedy tím, že mu dáváme peníze. Tak to pořád je. To ale není možné a nestane se to. Kousal jsem se do rtu, stejně jako vy ostatní, že z této skupiny, která se rozrůstá, v ní jsou mladí lidé, kteří jednou budou přispívat na naše důchody.
No, možná když to slyšíme, tak by bylo dobře se podívat 30 let zpátky, nemusíme chodit dál. A podívejme se, kolik z těchto lidí platí naše důchody. Za 30 let toho soft systému, kde není trest, ale je spíše jenom nabídka. Ano, jsou tam lidé, kteří začali pracovat, ale oni žijí v Anglii. A když se vrátí, oni říkají: "My bychom tam nedostali žádné sociální dávky, kdybychom nepracovali." To je zajímavé, tak tam to jde, taková přeměna. Ten kanál La Manche se stal takovou zvláštní hranicí jako "Kdyby tisíc klarinetů" zbraně a nebo hudební nástroje. Tak tady nemusím nic dělat, tady všechno dostávám. A tam to je to jinak prostě. Ale je to vázáno na to, že když člověk není ohrožen, tedy donucen tím, že bez práce nejsou koláče, a tady je to pomatení Nového zákona, a teď myslím Bible, kde je řečeno, že kdo nechce pracovat, ať nejí. Já nevím, proč se toho nedržíme? Komunisti to změnili na to, že kdo nepracuje, ať nejí, a to je špatně. Je mnoho lidí, kteří jsou nějak postižení, mají ohromný handicap. Ne, že nechtějí, ale nemohou. Takže když někdo nemůže, tomu tato společnost musí pomáhat. Ale ti, kteří mohou, a to tady řekl jeden pan kolega o tom vinobraní velmi dobře, že tento rok skutečně mnoho hroznů u nás shnije, protože není, kdo by je sbíral. Lidem se to nevyplatí. Těm, kteří ty hrozny mají, si nevyplatí si koupit za tak drahé peníze sběrače hroznů. A je to v ČR. A je tady spousta lidí, kteří do práce nechodí a berou dávky.
A já bych chtěl všem kolegům a kolegyním, kteří říkají, že tento zákon jsme nečetli a že ta společnost je strádající a máme jí pomáhat, říct, že o tom to není, to je opravdu jen o těch, kteří něco spáchají. Tzn. není to o jejich statutu, ale něco spáchají. A týká se to prostě všech. Ti, kteří nepobírají dávky, to zaplatí ze svého. Ti, kteří pobírají dávky, tak to zaplatí i z těchto dávek zřejmě.
A já pro tento zákon chci zvednout ruku a zvednu ho i s vědomím, že on skutečně může mít právní vady, někteří říkají protiústavní právní vady, protože na stole není vůbec žádné jiné řešení. Je tady jenom neřešení. A pokud to nějaké vady bude mít, tak pak se musíme snažit, abychom tyto vady odstranili. Ale to znamená přijmout a změnit úplně systém, kterým se snažíme změnit nepřizpůsobivé občany, a já si rád vypůjčím to slovo, z té "strádající společnosti", jak je dostat mezi tu skupinu nestrádající, tzn. těch, kteří pracují, platí a tak dále.
A já chápu, že ve strádající společnosti může být i ten, kdo tam upadl, ale on musí chtít jít nahoru. A způsob, který v této chvíli nabízí naše společnost, tu strádající společnost nezmenšuje, ona ji zvětšuje. To je forma nějaké dobrovolnosti, přesvědčování. A jak říkám, ty ostatní nikdo takto nepřesvědčuje. Takže proto budu hlasovat pro tento zákon, abychom projevili vůli, že si chceme všímat těch, kdo je ještě strádající také společností a dokonce strádá ještě víc. A to jsou ti, kteří obklopují nebo spolužijí, mnohdy nedobrovolně, s těmito občany. A těch si nikdo nevšímá. Proč se tak dlouho tyto věci neřešily? Protože ti, kteří žijí v těchto lokalitách, protože musí nebo kolem nich ty lokality vznikly, tak těch je málo. My, kteří žijeme dál od těchto lokalit, nás je víc a tím pádem nás to naprosto sobecky nezajímá, prostě to neřešíme, nevšímáme si toho. Oni sice volají o pomoc a říkají: "Podívejte se, nám se tady znehodnotily byty, my tady chceme vychovávat děti, my tady chceme mít zahrádky, skleníky a tak dále, všechno je rozbité, vykradené, děti nemůžeme poslat ven, v noci se nevyspíme." Ale ten hlas je slabý, protože je jich málo. A v této společnosti, v sobecké společnosti Evropy se nevyslyší hlas těch, kteří mají pravdu. Vyslyší se hlas těch, kterých je hodně, protože jdou také případně k volbám. Teď neútočím nebo nemluvím o té strádající společnosti, ale o těch, kteří prostě tu situaci řešit za ostatní nechtějí.
A pak poslední věc, to je morální oprávněnost vzít těm dětem, jak se to tady představuje, tu dávku, kterou dospělý, když spáchal něco, tak má zaplatit. Tak my to bereme těm dětem. Ale já se ptám obráceně, a těm dětem to dává někdo z nás nebo nějaký ten pracovník konkrétní? Ne, to jde těm rodičům. A já se vás ptám, a oni to skutečně těm dětem dávají? Ne, oni s tím hospodaří jako se svým rodinným rozpočtem a podle své povahy, odpovědnosti a tak dále s těmito penězi nakládají. Kupují i svoje šaty a tak dále. A ty děti mají zcela jistě rádi, a to vůbec, prosím, neberte ironicky. Já jsem přesvědčen, že drtivá většina této strádající komunity miluje své děti, nenechali by je umřít hlady, to zabezpečí. Ale nic jiného je nezajímá. Oni už nevidí jako důležité dávat finanční prostředky na kroužky, na vzdělání, na ten posun někam jinam. Však oni se sami nikam jinam neposunuli a žijí. Však jsem všechno dostal, tak proč ty bys něco dělal? Vždyť od té hloupé společnosti zase všechno dostaneš. A pak tady chodí ti sociální pracovníci, kteří ti dají plenky, mléko a já nevím, co všechno. Tak to nám ještě navíc pomůže, ani to kupovat nemusíme. A ještě se na nás usmívají a přesvědčují nás, jestli bychom dobrovolně nenavštívili nějaký kroužek a tak dále. Ale tak to přeci nefunguje v životě. Já už se nechci vracet k těm represím, které na každého z nás dopadají, když porušíme zákon. A pak je tu skupina lidí, na které represe dopadne jenom v naprosto už jiných, kriminálních činech apod., kde už nastupuje soud a tak dále. Ale z této skupiny hlavně tímto způsobem zcela jistě nebude skupina, která se přemění v tu, která bude přispívat do důchodového, zdravotního a sociálního systému. Tedy obecně.
Takže já považuji tento návrh za v mnoha ohledech jistě ne zcela precizní, jistě i chybný, ale směřuje aspoň k nějakému řešení, které je pochopitelně řešením jen velmi malé části, ale také důležité. Zavádí odpovědnost. A protože oni nedělí peníze pro děti, vzdělání a tak dále a všechny mají pro sebe, tak to pro ně zcela jistě bude citelné. Nevím, jestli pan poslanec, ale myslím si, pane poslanče, že vy si neděláte ambici tímto návrhem zákona vyřešit celý tento problém, chce řešit něco, ale možná že ta cesta, jakkoli bude dobrá či horší, tak přiměje tuto společnost, určitě ne už tuto vládu a tuto PS, ale hlavně mluvme o vládě, k tomu, aby se realisticky dívala na nějaké řešení, které má být. A to řešení je skutečně, to jsou nejen práva, ale především odpovědnost. Chce to společnost po nás, my to musíme chtít po každém z této společnosti. Způsobem, který pochopí. A já věřím, že ten to pochopí.
