Komentář zveřejnila Weltwoche. Zde je plný překlad:
Západní analytici a takzvaní vojenští experti spolu soupeřili v hodnocení toho, co se stalo během „Operace Pavoučí síť“, „puče“ ukrajinských zpravodajských služeb proti Rusku. Zdálo se, jako by ožili James Bond nebo Superman.
Německý vojenský expert Carlo Masala řekl, že tento ukrajinský manévr nebyl nic menšího než „geniální“. Jiní tvrdili, že jde o „válečnou historii“ a že Rusku byla zasazena těžká rána. Skutečný ruský „Pearl Harbor“. Radost byla neutišitelná.
Obnovené porušování tabu ze strany Ukrajiny, její zásah do architektury jaderného odstrašení, nehrálo vůbec žádnou roli.
Jaderné bombardéry na stříbrném podnose
Ukrajina již provedla útok na radarová zařízení, která jsou součástí ruského jaderného systému včasného varování. Nyní následovaly útoky na ruské strategické jaderné bombardéry. Ty spadají pod předpisy nové smlouvy START, která de facto zůstává v platnosti mezi Ruskem a Spojenými státy do začátku roku 2026.
Podle této smlouvy mimo jiné nesmí být na obou stranách strategické bombardéry ukryty. To umožňuje oběma stranám monitorovat jejich pozice, aby bylo zajištěno, že ani jedna neplánuje jaderný úder jako první. Smlouva START omezuje počet operačních jaderných hlavic a jejich nosných systémů. V současné době je pozastavena, ale obě strany se jí prohlásily za vázány. Pokud prodloužení nebude úspěšné, budou v roce 2026 následovat neomezené závody v jaderném zbrojení.
Díky smlouvě START jsou vystaveny ruské a americké jaderné bombardéry zcela v souladu s pravidly. Jako opatření pro budování důvěry v rámci rovnováhy jaderného odstrašování. Protože údajně nedůvěryhodný Putin hrál podle pravidel.
Jedině tak se mohly ruské jaderné bombardéry stát terčem plánovačů přepadení. Útočníci zasáhli do rovnováhy jaderného odstrašování. Transparentnost, která měla zaručit mír a bezpečnost, byla zneužita. To je do očí bijící porušení tabu. Tohle je zahrávání si s jaderným ohněm. Domnělí vojenští experti o tom mlčí.
Tohoto porušení tabu se nedopustilo Rusko. Toto neuvěřitelné provinění musí být připsáno do knihy hříchů Ukrajiny a jejích příznivců.
Ti jsou však nenapravitelní a doslova hýkají nadšením. New York Times z 3. června informovaly o tom, kolik ruských cílů stále existuje, které by mohly být zničeny, včetně ruských jaderných ponorek. To by Ukrajině umožnilo vrátit se do „pozice síly“.
Jsme tedy svědky stále nezkrotnějšího běsnění poražených: Ať země shoří. Po nás potopa. V posledních letech nebyla situace nikdy nebezpečnější.
Nejen pro Ukrajinu, ale pro NATO jako celek je to nyní všechno nebo nic. Ukrajina je pouze zástupný válečník. Pokud NATO vyjde z bojiště proti Rusku jako druhé, je po všem, geopolitická katastrofa je hotová. Nikdo nepotřebuje vojenskou alianci, která prohrála.
Lawrence Freedman tento apokalyptický obrázek představil již v roce 2022 ve Foreign Policy. Doufal proto, že Rusko válku prohraje.
Do očí bijící zadostiučinění, které vyvolal útok ukrajinské rozvědky, označovaný jako ruský „Pearl Harbor“, svědčí především o historické neznalosti. Moment Pearl Harbor připravil Spojené státy na válku se všemi jejími důsledky. Byl to začátek konce japonské supervelmoci v Pacifiku. To vedlo k japonské vojenské kapitulaci a ke dvěma americkým atomovým bombovým útokům, které byly zločinem a nijak neovlivnily výsledek války. Aplikováno na dnešní situaci, jediný způsob, jak pochopit tento obraz, je ten, že Rusko nyní bude pokračovat ve válce se vší silou, a nakonec z něj vyjde vítězně. Je jasné, že to nemohlo být záměrem. Ale každý, kdo to formuluje tak hloupě, také tak hloupě myslí.
V nezaměnitelném západním a ukrajinském jásání nad útokem tajných služeb, který nyní Rusům skutečně ukázal, co v nich je, sehrálo roli i údajné ponížení či ostuda Ruska. Jako by si toto Rusko útok na část svých jaderných sil skutečně zasloužilo.
Kdo byl zneuctěn, kdo byl ponížen? Je teď ruský prezident za blbce? Protože ruské zpravodajské služby prospaly, co se chystalo v Kyjevě nebo kdekoli jinde? Protože dostatečně nechránil své otevřeně umístěné jaderné bombardéry? Protože dodržel dohodu START? Odkdy ztrapňujeme oběť neslavného činu?
A co americký prezident, který tvrdí, že o tom nic nevěděl? A to i přesto, že USA veřejně zdůrazňují, že od roku 2014 hrají na Ukrajině vůdčí roli. I z hlediska zpravodajství. CIA má politické povolení působit hluboko uvnitř Ruska, jak to oznámily New York Times v březnu 2025. Nechal Trump toto povolení v platnosti? Má vůbec své zpravodajské služby pod kontrolou?
A co ukrajinský prezident? Veřejně se chlubil nechvalně známou operací, která prý vážně poškodila Rusko, protože on už nemůže se svou armádou řídit stát. Teror je vždy zbraní slabších.
„Operace Pavoučí síť“ sehrála roli v telefonátu Putin-Trump. Putin podle Trumpa prohlásil, že bude muset provést odvetu. Kreml to na dotaz potvrdil. Podle různých vyjádření Trumpa se zdá, jako by rozuměl, ne-li dokonce schválil, ruskou odvetu.
To muselo zvýšit krevní tlak válečných štváčů na extrémně nezdravou úroveň. Doslova dychtí po eskalaci, dokud se ukrajinská loď nepotopí se vším, co je na palubě. Už léta rozněcují jadernou válku. I to je již dávno veřejně známé. V tomto kontextu je přímo sebevražedné, že EU a Velká Británie stále lpí na strategii vítězného míru, protože přesně to znamenají neustálé řeči o „pozici síly“, do které je třeba vrátit Ukrajinu.
Rusko výslovně považuje ukrajinský útok na jaderná zařízení (ať už s podporou Západu nebo bez něj) za teroristický útok, nikoli za válečný akt. „Speciální vojenská operace“ nyní pokračuje jako „protiteroristická operace“. Rusko tak chladně přesunulo zmíněné ponížení na Západ: Psi štěkají, karavana, přesněji ruská armáda jde dál. Je na nich, aby určili, jakou cenu Ukrajina zaplatí. Tuto karavanu by mohl zastavit pouze vyjednaný konec války, se kterým bude Rusko souhlasit. Setkání Zelenského a Putina se neuskuteční.
Kdo je tady žába?
Ukrajinský puč a údajně nebezpečné mlčení Moskvy znovu ukázaly, že Rusko nehraje s jadernou kartou. Západ se může domnívat, že se Rusové nikdy nenaučili jazyk síly, a dokonce ani nemají schopnost to udělat. Pro takzvaný zbytek světa je již dlouho jasné, kdo představuje větší hrozbu pro globální mír a bezpečnost. Viníci nejsou v Kremlu.
Existuje legenda, že žáby pomalu uvařené k smrti umírají, zatímco žáby vhozené do vařící vody vyskakují z hrnce a zachrání se. Propaganda NATO vedená USA neúnavně tvrdí, že ruská žába je pomalu vařena k smrti. Ve skutečnosti NATO postavilo hrnec na oheň a samo do něj skočilo.
