Nejde o žádnou souvislost se sestavováním pražské „oranžové“ kandidátky do podzimních voleb. Přestože s bojem kolem ní naprosto nesouhlasím. O tom, že na ní nebudu díky „příteli“ Březinovi vím již od jednání KVV v květnu roku 2015. Kdy jsem byl očerňován za své hlasování k tzv. Energetickému zákonu. Který, jak se pak ukázalo, vskutku dobrý nebyl.

Svůj úmysl odejít jsem panu předsedovi Sobotkovi oznámil osobně již 18. ledna t.r. Vyčkával jsem do sestavení i dalších parlamentních kandidátek proto, abych nebudil podezření, že hodlám kandidovat za někoho jiného.

Zdůvodnění je velmi prosté: Jsem lékař, nikoliv potížista. Mou celoživotní profesí bylo i je diagnostikovat a hlavně léčit to, co v pořádku není. Lituji, ale naše strana s úctyhodnou 137-letou historií není v posledních letech právě z tohoto pohledu ve zcela dobré kondici. Bylo by vhodné si to konečně připustit. Proto jsem velmi ocenil naprosto objektivní a pragmatický kandidátský projev kolegy Jeronýma Tejce na březnovém sjezdu. Nicméně delegáti nakonec rozhodli, jak rozhodli.  Nezbývá, než to vzít na vědomí. Je to jejich právo, ale i zodpovědnost.

Nemyslím si, že k důležitým podzimním volbám jdeme dobrou cestou. Ani ve své pražské krajské organizaci díky jistým členům jejího vedení nevnímám dobrou atmosféru. Spíše ji ovládají, než vedou. Přitom naše preference zde patří obvykle k absolutně nejnižším. Možná právě proto. Používaný zákulisní termín „patří či nepatří do systému“ je pak pro mne nepřijatelný. Mezi řadovými členy tak vládne pochopitelná apatie. Bohužel, nejen v Praze.

Nemohu a nechci se podílet na našem dalším velmi pravděpodobném a zbytečném volebním neúspěchu. Včetně odstavování některých známých tváří, které přitom přinášely ČSSD tolik potřebné preferenční hlasy. A již vůbec ne na očekávaném následném „honu na viníka“. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že přijde.

Musím závěrem rovněž přiznat, že stále častěji se ne zcela shoduji v pohledu na zahraniční politiku, NATO, EU, daňovou reformu, naložení s přebytkem státního rozpočtu, atd. A to i při hlasováních ve sněmovně. Natož prezentaci skutečných výsledků naší práce navenek. Od ANO se přitom učit dá.

Proto soudím, že je i v zájmu ČSSD vhodné a slušné z ní odejít. Všem lidem, kteří mi opakovaně umožnili kroužkováním vůbec mandát získat, mnohokrát děkuji. Snažil jsem se podle toho chovat. A nikdy na to nezapomenu.