A právě tady stojí Petr Kolář. Nevolený muž bez mandátu. Bez prověrky. Bez odpovědnosti. Zato s perfektním přístupem k prezidentovi republiky. Lobbista globální firmy. Konzultant zbrojařského impéria. Předseda nadace rodiny miliardáře. A současně šedá eminence Hradu.
Tohle není drobný detail v životopise. Tohle je učebnicový střet zájmů. Kolář pracuje pro Squire Patton Boggs, lobbistický kolos, který zastupoval i Huawei. Zároveň pomáhá zbrojařské skupině expandovat v USA a Kanadě. Zároveň stojí v čele nadace rodiny majitele. A zároveň se prochází po Hradě jako „přítel po boku“ prezidenta.
Když prezident Pavel v září 2023 letěl do USA, jediná čistě byznysová zastávka byla továrna Colt v Connecticutu. A kdo stál vedle něj? Petr Kolář. Když se ozvaly pochybnosti, Kolář slíbil, že si požádá o prověrku na stupeň „Tajné“. Vypadalo to jako krok ke kultivaci poměrů. Jenže Hrad pak oznámil: Prověrku mít nebude. Prý ji „nepotřebuje“. A co se stalo? Kolář formálně ukončil smlouvu s Hradem a plynule přešel do ještě méně kontrolovatelné role - neplacený externí poradce.
Člověk bez papírů, bez povinností, bez institucionální brzdy. Člověk, který může radit prezidentovi, sedět u klíčových jednání, formovat postoje, a přitom nepodléhá pravidlům, která platí pro každého obyčejného úředníka. To není řešení problému. To je jeho obejití.
Dnes už nejde o teoretický střet zájmů. Kolář je zapojen do vyjednávání o nové vládě? Ovlivňuje, koho prezident jmenuje premiérem? Podílí se na „grilování“ kandidátů na ministry? Pomáhá nastavovat mantinely politickým stranám? Fakticky se podílí na rozdělování moci v zemi? Nevolený muž. Bez prověrky. S vazbami na zbrojní byznys a lobbing.
A teď si položme jednoduché otázky:
- Proč prezident Pavel utíká před otázkami novinářů?
- Proč se kolem Koláře mlží, zlehčuje, uhýbá?
- Má někdo takový přístup k nejcitlivějším informacím státu?
Jestli je všechno čisté, není přece co skrývat. Pak by bylo logické, aby Petr Kolář zveřejnil veškerou komunikaci, týkající se Hradu. SMS, maily, domluvy. Abychom viděli, kde končí „přátelská rada“ a kde začíná zákulisní obchod.
Chybou je, že s Kolářem jedná politická reprezentace o složení vlády. A že na to Macinka přistoupil! Chybou je, že prezident připustil, aby za něj tyto rozhovory vedl člověk s takto zatíženým profilem. Chybou je, že veřejnosti se místo odpovědí servíruje mlha. Demokracie nestojí jen na volbách. Stojí na důvěře. A důvěra nevzniká v zákulisí, kde se potkává zbrojní byznys, lobbing a prezidentská autorita. Hrad nemá být obývák „přátel po boku“.
A teď realita, co se dělo. Ne teorie. Armáda jasně říká: Tyto letouny nemůžeme prodat. Jsou součástí obrany státu. Pak přijede prezident Pavel na Ukrajinu a tam veřejně slíbí jejich prodej. Bez mandátu vlády. Bez rozhodnutí parlamentu. Bez souhlasu armády. Vypukne hysterie. Vláda je líčena jako brzda dobra. Jako slabá. Jako proruská. Přitom realita je prostá: Vláda chrání bezpečnost této země.
Do toho vstupuje náčelník generálního štábu Řehka. Vytvoří nové stanovisko. Obejde vládu. Obejde parlament. Nepředkládá to kabinetu, ale prezidentovi, aby prezident nevypadal jako lhář. Všichni jen zírají, co se děje! Teprve pak zazní pravda: Stanovisko armády bylo jiné, prohlašuje exministryně Černochová. Letouny se prodávat nemají.
Pro Hrad průšvih a začíná se smrákat. Novináři přemýšlejí, jak z toho prezidenta dostat. A v tu chvíli – zázrak. Objeví se Petr Kolář. Vytáhne SMS. Mediální pozornost se přesměruje. Neřeší se letadla. Neřeší se, kdo měl ten obchod uskutečnit. Přes prostředníka? Neřeší se obcházení vlády. Neřeší se, kdo má právo rozhodovat o obraně státu. Řeší se esemeska. Prezident odjede na dovolenou.
Tohle není náhoda. Tohle je ukázka moci zákulisí. A přesně tady je vidět, proč je přítomnost Petra Koláře na Hradě problém. Ne akademický. Ne abstraktní. Ale reálný, hmatatelný, nebezpečný. Protože když se začne hroutit konstrukce, když se ukáže, že se na nejvyšší úrovni obchází vláda i parlament, vždy se objeví někdo, kdo odvede pozornost. Kdo vytáhne králíka z klobouku. Kdo přesměruje příběh.
A prezident vyhrožuje tajnými službami? Před otázkami novinářů uteče. Mlčí. Utíká. Odjíždí. Tak se demokracie neřídí. Tak se řídí firma. Kartel. Dvorek, kde se rozhoduje mezi „přáteli po boku“. Co na to tajné služby v čele s BIS? Jsou snad součásti příběhu? Oslovil je se SMS prezident náhodou, nebo jde o režijní záměr?
