Nejde o přeřeknutí, ale o popření vlastních výroků v řádu dní. A to je problém. Stejně znepokojivá je snaha za každou cenu jet na summit, spíš to působí jako osobní PR, než jako promyšlený krok v zájmu země.
- Na mezinárodních fórech nejde jen o to být vidět, ale jak člověk vystupuje.
- Kritizovat vlastní vládu před zahraničním publikem nepoškozuje jen kabinet, ale reputaci celé země.
- V zahraničí má prezident reprezentovat stát, ne řešit domácí spory.
Nežijeme v totalitě, máme demokratický systém a prostor pro politickou soutěž. Právě proto existuje hranice mezi domácí debatou a poškozováním vlastní země navenek. Tu ale někteří vědomě překračují.
- Odvolávání se na Ústavu v takové situaci působí cynicky.
- Ústava není nástroj, který si lze přizpůsobit podle potřeby.
- A nejhorší je pocit, že za tím není vyšší princip, ale spíš osobní ambice.
Tohle není státnické jednání. Je to krátkozraké a vytváří to nebezpečný precedent. Pokud si na to zvykneme, přestane být otázkou jestli, ale kdy se to stane znovu – a s jakými důsledky!
