Na to, v jaké Praze bude vyrůstat i můj syn. Jestli to bude město, které se bude dalších dvacet let bát samo sebe, nebo město, které dokáže rozumně růst, stavět, chránit svůj charakter a zároveň nabídnout dnešním dětem dobré místo k životu.

Metropolitní plán není dokonalý. Nikdy jsem netvrdil opak. Je výsledkem skoro dvou dekád práce, tisíců připomínek, složitých kompromisů a debat mezi městem, městskými částmi, odborníky, vlastníky i veřejností. Ale je nutný.
Praha má dnes přes 1,4 milionu obyvatel a dál roste. Jenže výstavba tomu dlouhodobě neodpovídá. V roce 2025 se dokončilo jen něco přes 5 tisíc bytů, zatímco reálná potřeba je několikanásobně vyšší. Ceny bytů i nájmů za posledních patnáct let utekly mzdám a mladé rodiny to cítí každý měsíc.

Řešením není hon na pár tisíc prázdných bytů ani další jednoduché slogany. Řešením je umožnit Praze stavět tam, kde to dává smysl. Uvnitř města, na brownfieldech, v dobře dopravně obsloužených lokalitách a s veřejnou vybaveností, ne rozlévat město do krajiny za okraj Prahy.

Právě v tom je Metropolitní plán důležitý. Chrání charakter jednotlivých čtvrtí, pražská panoramata a stabilizované lokality, ale zároveň otevírá prostor pro nové byty, služby, školy, parky a městské čtvrti tam, kde Praha může růst rozumně.

Tím dnešní práce nekončí. V dalších měsících bude potřeba plán dál zpřesňovat, vylepšovat a hlídat, aby s výstavbou šla ruku v ruce doprava, školy, zdravotnictví, zeleň a veřejný prostor. Metropolitní plán sám o sobě bytovou krizi nevyřeší.

Bez něj ji ale nevyřešíme vůbec.

Jsem rád, že se ho podařilo schválit. Pro Prahu, která se nesmí zastavit. A taky pro generaci dnešních dětí, aby jednou nemusela řešit, proč jsme měli všechna data, všechny varovné signály, a stejně jsme se báli rozhodnout.