A co STAN? Ti se mezitím zmůžou jen na dopis volební komisi, že „Rakušan je náš nominant, ale uvědomujeme si jeho nevolitelnost, tak ho navrhneme později“. No jasně. Hlavně aby se to tvářilo důstojně, i když je všem jasné, že koaliční soudržnost mezi STAN a Piráty se rozpadá jak domeček z karet. Aby nebylo pozdě… STANe.

A teď ruku na srdce, co si o tomhle divadle asi myslí sám Rakušan? Možná by měl sám uznat, že není vhodným kandidátem. A když se ho i Piráti snaží odstrčit, STAN by místo obviňování ostatních měl raději rychle najít jiného kandidáta, někoho, kdo nebude zatížený funkcemi ani spory. Kdo chce moc, nemá nic… Znáte to.

A ta Richterová? Ta se naopak držela svého křesla jak klíště. Když měli Piráti po vyhazovu z vlády ukázat zásadovost a odejít z funkcí, ona zůstala. Ani nehlesla. Kritiku ignorovala a teď se tváří, že je všechno v pořádku. Dělá, že se nic nestalo.

A do toho šéf Pirátů Hřib, a to se nesmějte, prohlásí: „Máme čtvrtý nejsilnější klub a půl milionu voličů si zaslouží zastoupení ve vedení Sněmovny. Poměrný princip je základ demokracie.“ To už člověka fakt zvedá ze židle. V minulém období ten jejich slavný „poměrný princip“ nikoho z nich nezajímal. Že? A najednou je to svaté pravidlo!

Piráti hrají chytrou, ale falešnou hru. Tváří se jako obránci demokracie, zatímco potichu bojují se STAN o placené židličky. Rakušan by měl uznat realitu, STAN by měl najít za něj náhradu a Piráti by mohli konečně přestat dělat z lidí blbce. Protože tohle už dávno není o zásadách. Tohle je čistá politika – vypočítavá a průhledná až hanba!