Kdyby…? Nevíme, jak by to dopadlo, ale kritiku opřenou o covid by si měli odpustit. Měli trochu kliku a dnes z toho dělají ctnost. To je prostě drzost.

Co má smysl porovnávat, je energetická krize.

Tam už žádný „měkký polštář“ neměli.

Tam už to bylo na nich. A co jsme viděli?

Absolutní absenci lídra a mizerný orchestr.

Jozef Síkela jako dirigent bez taktovky, Zbyněk Stanjura počítající něco, co nikdy nevycházelo, Martin Kupka, Vít Rakušan či Marek Výborný – všichni mimo realitu, jen řeči s nulovým dopadem. Celý ten jejich ansámbl působil jako parta, která si spletla vládu s debatním kroužkem.

A výsledek?

V době, kdy měli ostatní státy věci plně ve svých rukou, my jsme byli mezi nejhoršími.

Lidi platili nesmyslné zálohy, firmy nevěděly, jestli přežijí zimu, a vláda mezitím „komunikovala“. Jinými slovy, kecala.

Dneska se rádi schovávají za to, že „v tom lítá celá Evropa“. Jasně, dneska ano. Jenže tehdy? Tehdy to nebyla žádná celoevropská mlha, za kterou by se dalo schovat. Tehdy to byla jejich odpovědnost. A tu totálně projeli.

Takže až zase někdo začne vytahovat covid jako klacek na politické soupeře, měl by si uvědomit jednu věc: hodnotí situaci, kterou ve skutečnosti ani pořádně nezažil v její nejhorší podobě.

A když pak dostal vlastní krizi do ruky, tak ukázal, že ji absolutně nezvládá.

A kdo tohle nevidí, tak buď nechce, nebo je úplně mimo.