Řada vlád v evropských zemích už na situaci reaguje zavedením různých opatření, logicky se snahou co nejvíce snížit dopad konfliktu na ceny pohonných hmot. Bohužel celý svět je zatím v horké fázi konfliktu, kdy se cena ropy na trhu mění velmi rychle podle politických prohlášení amerického prezidenta či aktuálního vývoje událostí. To je hlavní důvod, proč se teď složitě hledá nejlepší reakce, protože tyto rychlé změny mohou vést k tomu, že reálný efekt řady těchto opatření, která vypadají na první pohled „líbivě” a zdá se, že zásadně ovlivní cenu na čerpacích stanicích, se nakonec vůbec nemusí projevit. Nebo se na koncových cenách projeví méně, než se očekává.
Pokud bychom měli nějaká opatření v ČR dnes zavádět, je třeba zvolit taková, která budou mít co největší dopad na koncovou cenu, ale také rozhodně neohrozí příliv paliv na český trh. To je situace, která se už začíná dít na Slovensku a v Maďarsku, kde přistoupili k voličsky velmi atraktivnímu kroku zastropování cen a celý trh začíná „vysychat”, protože rapidně klesá ochota tam pohonné hmoty dodávat. Zastropování cen je tedy rozhodně špatnou cestou.
Pokud se podíváme na daňovou složku ceny paliv, tak v této chvíli je asi nejvíce „fér” řešení snížení DPH. DPH je počítáno procenty z ceny, takže při vyšší ceně automaticky roste. S tím roste i jeho výběr do státního rozpočtu. Snížením DPH by se tak stát fakticky „rozdělil” s občany o částku, kterou díky zvýšené ceně vybírá. Pokud by se DPH v ČR snížilo například na 8 %, jako to chystají v Polsku, cena na čerpacích stanicích by mohla klesnout o cca 3-4 Kč.
Je ale také třeba říct, že jakákoli eskalace konfliktu a špatné zprávy pro trh mohou tuto částku během pár dnů vymazat a koncoví zákazníci to na cenách oproti dnešku neuvidí. I přes toto riziko je snížení DPH „korektní” krok, kdy se stát rozdělí o vyšší výnosy s občany. Úprava DPH se ale nepromítne do ceny pro firmy, které jsou plátci, a tím pádem nesníží dopad nárůstu cen pohonných hmot na přepravu a další činnosti, které se pak promítnou do nárůstu cen řady komodit včetně potravin.
Spotřební daň je daná pevnou částkou u nafty i benzínu , její snížení by mělo dopad i na firmy, ale v této „horké fázi” konfliktu a nestability trhu nemusí její snížení přinést očekávaný efekt na koncové ceny. Tento krok by měl být připraven tak, aby k němu vláda mohla sáhnout velmi rychle, pokud se situace ustálí, bude jasné, že je potřeba, a že bude skutečně mít dopad na koncové ceny.
Další opatření, která zavádějí státy kolem nás, se týkají marží. Ty jsou po DPH druhou oblastí, kde zásah v této chvíli asi dává největší smysl. Zastropování marží například na únorových hodnotách by zajišťovalo, že nikdo nemůže ze situace nadměrně těžit. Musí být ale provedeno jak na rafinériích, tak u distributorů, tak u prodejců.
Další možností zásahu, která se objevuje ve veřejných debatách, je uvolnění určitého množství ze státních hmotných rezerv, ale to v této fázi není racionální krok. Jeho dopad na koncovou cenu by byl díky nestabilitě trhu velmi malý a navíc, pokud konflikt potrvá dlouho, budeme tyto zásoby možná potřebovat na důležitější věci než na regulaci cen. Velkým rizikem celé situace, které se zatím diskutuje méně než „politicky atraktivní téma” toho, která vláda „zlevní” pohonné hmoty pro své občany více, je dlouhodobý zásadní nedostatek paliv na evropském a světovém trhu. To je něco, co by samozřejmě přinášelo zásadně větší komplikace než současné zvýšení cen.
Za Naše Česko bychom v této chvíli vládě navrhovali jako nejracionálnější kombinaci snížení DPH a zastropování marží a přípravu úpravy spotřební daně, která by byla využita podle vývoje situace.
