Dohodovací řízení má být nástroj, jak se zdravotní pojišťovny a poskytovatelé domluví na úhradách péče na další rok. Má přinášet stabilitu a předvídatelnost. Realita je ale jiná.

Problém je v samotném zadání. Na rok 2027 očekáváme meziroční nárůst o přibližně 26 miliard korun. Proti tomu stojí realita, tedy 20 až 22 miliard, které systém spotřebovává dopředu, a dalších 12 až 13 miliard mandatorních nákladů v podobě centrové léčby, moderní péče, nových kapacit nebo rozšiřování dostupnosti péče. Systém tak vstupuje do dohodovacího řízení už s deficitem 8 miliard. Jak se pak mohou dvě strany dohodnout?

Jinými slovy: systém je nastaven tak, že dohoda je předem téměř nemožná.

Místo stabilního a předvídatelného prostředí tak každý rok vzniká tlak, nejistota a nakonec rozhodování shora.

Pokud má zdravotnictví dlouhodobě fungovat, musíme změnit samotné nastavení: větší předvídatelnost financování, realistické plánování nákladů a důraz na skutečnou dohodu, ne na silové řešení.

Jde o důvěru v systém, který se dotýká každého z nás.