Začněme u základů. U některých vakcín, jako je ta proti chřipce, chybí přesvědčivé důkazy, že vyšší proočkovanost skutečně přispívá k lepšímu zdraví populace. Některé studie ukazují, že účinnost, a tedy i ekonomický přínos tohoto typu vakcín pro společnost jsou často přeceňovány, zatímco rizika a náklady pro společnost nejsou zmiňovány nebo v lepším případě jsou minimalizovány.
V kontextu pandemie COVID-19 je situace ještě vyhrocenější. Genetické vakcíny, mRNA a vektorové, byly prezentovány jako zázračné řešení, ale realita se zcela lišila od slibované skvělé účinnosti a neškodnosti. Většinová veřejnost ztratila důvěru k tomuto typu vakcinace ne kvůli "dezinformačním aktérům", jak se často tvrdí, ale kvůli legitimním pochybnostem o jejich účinnosti a neškodnosti. Realita ukázala, že tyto vakcíny po krátké době od aplikace nedokázaly spolehlivě zabránit přenosu viru a pravděpodobně ani vážným komplikacím včetně úmrtí. Navíc nelze vyloučit, že nežádoucí účinky byly a stále jsou bagatelizovány, nebo dokonce zamlčovány oficiálními institucemi.
Jako občan a lékař jsem se setkal ve svém blízkém okolí s případy, kdy pacienti s velkou pravděpodobností zemřeli či trpěli krátkodobými či dlouhodobými zdravotními komplikacemi (i v nejbližší rodině) v souvislosti s aplikací protikovidových vakcín. Otázka zní, jak byly (či spíše nebyly) tyto případy reportovány, jak vyplývá ze zákonných ustanovení, vzhledem k převládajícímu celospolečenskému a mediálnímu přesvědčení o neškodnosti těchto vakcín (až na výjimečný výskyt zarudnutí v místě vpichu).
Bez jednoznačných a prověřených odpovědí na tyto pochybnosti ohledně kvality vakcín, a tím i jejich účinnosti a vedlejších účinků nelze získat v žádném případě zpět důvěru našich občanů ve vakcinaci jako prospěšnou preventivně-léčebnou metodu. Tím méně je pravděpodobné, že lze naše občany přinutit měkkými nátlakovými technikami (zatím) k větší proočkovanosti při zachování současného narativu „Čím více jakékoli vakcinace, tím více zdraví“ s tím, že odborníci s oponentním názorem jsou označováni jako odsouzeníhodní vyvrhelové, nesoucí Bludný balvan.
Dalším klíčovým bodem je role Evropské lékové agentury (EMA). Dle možné interpretace NOS navrhuje, aby vakcíny nebyly fyzicky kontrolovány přímo našimi národními orgány, ale spoléhaly se na zrychlenou administrativní certifikaci. EMA však ztratila důvěryhodnost během pandemie, kdy zrychleně schvalovala vakcíny bez dostatečných a dlouhodobých dat. Její přístup k monitorování bezpečnosti vakcín byl vzhledem k masivnosti jejich produkce také zdrojem pochyb.
V Česku bychom měli trvat na vlastní kontrole, aby se zabránilo opakování chyb, které v budoucnu mohou ohrozit zdraví milionů lidí, jednak ztrátou důvěry v naše vědecké, zdravotnické a politické autority, a hlavně opětovným použitím masivně a ve spěchu produkovaných, inovativních a dlouhodobě neprověřených biotechnologií bez nutnosti jejich reálného prověření a analýzy našimi odpovědnými orgány.
NOS opakovaně zdůrazňuje, že očkování má být dobrovolné a podpořené vědeckými argumenty. To je chvályhodný princip, ale v praxi je podkopáván navrhovanými opatřeními. Strategie zavádí pozitivní a negativní stimuly, směřující k zdravotníkům, zaměstnavatelům i zaměstnancům. Finanční bonifikace pro zaměstnavatele nebo zdravotnická zařízení za vysokou proočkovanost pacientů či zaměstnanců, to není přesvědčování, ale ekonomický nátlak. Je to skrytá forma donucení k vakcinaci, stejně jako bonifikace zdravotnických zařízení za vysokou proočkovanost jejich klientů nebo možného principu prodlužování smluv ze strany zdravotních pojišťoven pouze zdravotnickým zařízením s dostatečnou proočkovaností jejich zaměstnanců nebo klientů. Vynucování vakcinace jako součást ochrany zdraví při práci zní taky poněkud podezřele. Tento požadavek otevírá dveře k interpretaci, že očkování proti různým (nejspíš mnoha) onemocněním bude podmínkou pro získání či udržení zaměstnání.
Ještě více alarmující je možnost prolomení lékařského tajemství. Podle interpretace NOS by zaměstnavatelé mohli být informováni, kteří zaměstnanci jsou očkovaní, a dokonce jakou vakcínou (vzpomeňme na povinnost předkládat očkovací elektronické certifikáty v době kovidové kdekomu u vstupu). To je přímé ohrožení soukromí jednotlivce. V éře digitalizace, kdy zdravotní pojišťovny budou sledovat proočkovanost pacientů v zdravotnických zařízeních prostřednictvím centralizovaných systémů, hrozí, že se data stanou nástrojem regulace. Regulatorní ekonomická opatření na základě těchto dat by v budoucnu mohla penalizovat (nebo nebonifikovat) zdravotnická zařízení s nižší proočkovaností, což by vytvořilo tlak na lékaře, aby očkovali i ty, kteří to odmítají z důvodů obav či legitimních osobních nebo zdravotních důvodů. Jenom sama vnucená aplikace nechtěné vakcíny může zhoršit zdravotní stav očkovaného (nocebo).
V kontextu skrytého nátlaku na neočkované občany a zdravotnická zařízení je třeba NOS zásadně přepracovat nebo zrušit. Je nutné eliminovat všechny formy nátlaku a otevřeně diskutovat o rizicích a úskalích vakcinace jako léčebné metody. Zejména by měla být provedena detailní, objektivní a transparentní analýza kvality, účinnosti a vedlejších následků jak covidových vakcín, tak i běžně používaných vakcín. Toto se týká i dlouhodobě u nás používaných vakcín pro děti i dospělé, jejich výrobní kapacity se často nachází v zemích jihovýchodní Asie (Indie, Čína) a jejich modernizovaná výrobní technologie již nemusí odpovídat předchozím standardům kvality vakcín. Zvláštní pozornost je třeba věnovat kombinovaným „pohodlným“ dětským vakcínám a jejich vlivu na zdraví naší dětské populace s ohledem na probíhající diskuzi na toto téma v USA.
Na základě těchto dat bychom měli vypracovat strategii pro budoucí pandemie, která by se zaměřila na získání důvěry veřejnosti. Důvěra se nebuduje nátlakem, ale pravdivými informacemi o účinnosti a bezpečnosti vakcín, které jsou skutečně nezbytné pro ochranu zdraví naší populace na základě dobrovolné aplikace a přesvědčení o jejich účinnosti a bezpečnosti. Za toto by měla ručit organizace (pověřená českou vládou), která bude pod přísným celospolečenským dohledem.
Jako lékař vím, že vakcíny mají své místo v prevenci mnoha nebezpečných infekčních nemocí, ale to by nemělo být zneužíváno k prosazování politických cílů ve prospěch finančních zájmů zainteresovaných ekonomických subjektů snahou o zavedení téměř plošné vakcinace proti běžným virům (např. influenza) každou vyvinutou vakcínou s nejasnou účinností a nežádoucími účinky.
NOS v současné podobě riskuje, že podlomí zbývající důvěru v naše politické a zdravotnické autority a povede k ještě většímu rozdělení společnosti. Místo toho bychom měli podporovat informovaný souhlas, kde se každý občan dobrovolně rozhoduje na základě mnohočetných, plnohodnotných, svobodně šířených informací o kvalitě, účinnosti a nežádoucích účincích vakcín, bez cejchování názorových oponentů dezinformačními nálepkami a bez ekonomického nebo sociálního nátlaku. Pouze tak můžeme opět získat důvěru našich občanů v tuto historicky ověřenou léčebně-preventivní metodu a zajistit, že očkování bude chránit zdraví našich občanů, kteří se ho dobrovolně rozhodnou podstoupit. Tento přístup vyvine tlak na výrobce vakcín, aby byla jejich produkce maximálně účinná a bezpečná, protože budou pod vícečetnou kontrolou kvality svých výrobků a nebudou mít automaticky zaručen jejich plánovaný masový odbyt.
Dále navrhuji, aby osoby, odpovědné za schválení nových plošně používaných vakcín, samy podstoupily vakcinaci s tím, že bude kontrolována nezávisle jak aplikace, tak i hladina vzniklých protilátek po vakcinaci. Toto opatření jistě může také přispět ke zvýšení důvěry veřejnosti v daný typ vakcinace.
V závěru apeluji na současnou vládu, ministra zdravotnictví a poslance: Přehodnoťte přístup k NOS s ohledem na svobody a práva občanů. Pandemie COVID-19 nás naučila, že rychlé a pokoutné řešení bez následného podrobného svobodného zhodnocení může způsobit více škody než užitku. Je čas na otevřenou debatu bez provařených dezinformačních nálepek nevhodných názorových oponentů. Odmítněte skryté mechanismy nátlaku a digitální kontroly, které z doby kovidové NOS „úspěšně“ převzal a vylepšil, a otevřete celospolečenskou diskuzi na toto téma a naslouchejte i představitelům oponentních názorů. Ne jen těm, kteří vám špatně radili v době kovidové krize. Mějte na paměti, že bez patřičné sebereflexe platí: „Jednou špatně, podruhé ještě hůře.“
