Příkladem je zákon o podpoře bydlení. Obce zřídily kontaktní místa pro bydlení, přijaly nové zaměstnance a začaly poskytovat služby občanům. Jenže stát už neřešil, kdo tuto novou agendu dlouhodobě zaplatí.

A teď přichází další změna. Část rozhodovací agendy má přejít na Úřad práce, zatímco pracovníci na obcích zůstanou. Hrozí, že obce budou dál platit zaměstnance, jejichž náplň práce se výrazně změní, aniž by stát nabídl systémové řešení nebo odpovídající finanční kompenzaci. Přitom právě stát je tím, kdo pravidla nastavuje.

Pokud chceme po obcích kvalitní veřejné služby, musí platit jednoduché pravidlo: kdo ukládá nové povinnosti, musí zajistit i peníze na jejich výkon. Jinak se jen náklady státní správy dál přesouvají na rozpočty měst a obcí. To nepovažuji za férový přístup.