Tak vezměme si například ředitele KRNAPu. Otázkou je, jestli to je opravdu vhodná osoba ve chvíli, kdy za jeho předchozího působení tam vznikly nějaké pochybnosti o tom, zda to dělá správně. Vezměme si ředitele České inspekce životního prostředí. No, otázkou je, jestli tam hlavní kvalifikací nebylo to, že sponzoruje Motoristy.
A když vezmeme další příklady, tak také považuju za poměrně nešťastné, když původně politický náměstek Wasserbauer přechází na místo vrchního ředitele, což je opět otázka toho, jestli tím pomáháme právě kultivovat to prostředí státní služby a jestli ten návrh, který tu dnes projednáváme, tomu ve skutečnosti pomáhá.
Abych nebyl ovšem jenom u Motoristů, tak vzpomeňme případ Filipa Říhy, který původně byl na Ministerstvu obrany, kde měl nějaké kiksy. Dokonce Andrej Babiš ho veřejně nehodnotil úplně pozitivně. Nebudu teď úplně citovat, co o něm řekl, protože to nebylo úplně hezké. Prohlásil, že si ho pan ministr Metnar měl lépe pohlídat. Kde teď je Filip Říha? No, opět u pana ministra Metnara, akorát na jiném ministerstvu.
Tak toliko k tomu, jak současná vláda zachází s tím... nebo přispívá k té kultivaci toho, aby státní služba byla odpolitizovaná.
Teď ve stručnosti chci shrnout, co se událo od té doby. Tedy se zaměřím na dva sněmovní tisky z toho devátého volebního období. První byl sněmovní tisk 215, který byl později přijat jako zákon č. 348/2002 Sb. Ten tedy popravdě, abych zase byl jako rovný, byl podáván jako poslanecký návrh, byť ale ve spoustě věcech vycházel právě opravdu z hodnocení procesů, ze zkušeností a také v některých případech z judikátů. Přinesl například zjednodušení a zrychlení procesu vstupu do státní služby. Nebo také rozšíření okruhu osob, které se mohou účastnit výběrových řízení na představené. Obě tato opatření měla především za cíl právě naplnit to, aby ten výběr byl poměrně širší.
Jenom znovu připomínám, že obě ta opatření měla skutečně zajistit to, aby okruh zájemců se rozšířil, aby tedy možná bylo možno vybírat kvalitně. Zároveň tam byla ale opatření, která vedla k tomu, aby ta výběrová řízení probíhala co nejméně problematicky po administrativní stránce, aby se skutečně dalo soustředit na obsahovou, kvalitativní část, nikoli jenom na administrativu.
Také v této novele byla hodně diskutovaná otázka nahrazení náměstků pro řízení sekcí vrchními řediteli. Vedli jsme o tom velkou diskusi, například s paní poslankyní Peštovou, ale připomínám, a proto i ta úvodní analýza, že tohle ale v zásadě směřovalo právě k té čisté linii oddělení úřednických a politických míst tak, aby nedocházelo k tomu, že když se bavíme o náměstkovi, nebylo zřejmé, jestli se bavíme o politickém, nebo odborném, a navíc v původním návrhu odborní náměstci nebyli náměstci, tam vždycky byli jenom političtí a předtím to byl ředitel sekce. Vím, že k tomu diskuse byla i tady, tak jenom právě připomínám, jak to vlastně vzniklo a co bylo ve skutečnosti cílem tohoto opatření.
Druhá věc, kterou přinesla tato novela, bylo zavádění funkčních období představených. Také jsme o tom vedli velkou diskusi a znovu jenom připomínám, že to bylo opatření, které mělo směřovat k tomu, aby vyvážilo na jedné straně právě tu definitivu, na druhé straně požadavek na to, aby výkon té pozice, té role byl pořád pod – a teď to myslím v pozitivním slova smyslu – tlakem jak vzdělávajícím se nebo kvalifikačním, tak právě (ke) kvalitnímu výkonu.
No a pak tu máme sněmovní tisk 673 z devátého období, což se nakonec propsalo jako zákon č. 448/2024 Sb., což byla novela, která byla poměrně obsáhlejší. A ta ale byla předložena jako vládní návrh, tedy prošla klasicky mezirezortem, a to se vracím k tomu, co nejčastěji vyčítáme tomuto poslaneckému návrhu, a to je právě, že tam klasický mezirezort není.
Jenom zase připomenu, které úmysly ta novela měla. Přechod koordinační úlohy v oblasti státní služby z Ministerstva vnitra na Úřad vlády, a to proto, že by to více odpovídalo té původní představě, kdy koordinaci v oblasti státní služby mělo plnit nezávislé, tehdy tedy Generální ředitelství státní služby, ale jde o to, aby právě to bylo odděleno od politického vlivu tak maximálně, jak to je možné. Na druhou stranu je tam pořád ten požadavek efektivity, tak tento návrh v zásadě právě směřoval k nějakému konsenzu mezi nastavením té čisté linie a zároveň efektivity.
Další věc, kterou ta novela měla přinést, bylo zkvalitnění a zefektivnění výběrového řízení, neb k němu bylo možno používat externisty, profesionály. Dále tam bylo zjednodušení personálních procesů, zúžení výčtu procesů realizovaných v řízení ve věcech služby, jinými slovy, v zásadě co rozhoduje zákon, aby nemuselo ještě být rozhodováno nějakým dalším papírem. Stejně tak tam byla opatření, která měla vést k rotaci, kterou – zase připomínám – že to byl jeden z identifikovaných nedostatků nebo částí, které se dalo více zlepšit, na které jsem se odkazoval v předchozích analýzách. Úpravy struktury, zabezpečení organizace a další náležitosti úřednické zkoušky, kdy došlo k oddělení jednotlivých částí, směla se opakovat ta část – takže opět věc, která měla směřovat k tomu, aby právě požadavek na průběžné vzdělávání, kvalifikaci dával větší smysl, aby byl flexibilnější. Také ke zkvalitnění práce tam bylo – adaptační proces vzdělávání – mimochodem je to věc, kterou známe i právě ze školství, na které jsem se třeba odkazoval i v diskusi u toho funkčního období. To znamená, vidíme tady analýzu z jiných částí veřejné služby, a myslím si, že v tomto slova smyslu pozitivním.
Také tam vznikl rámec obsahový pro ta vzdělávání, pro jednotlivé části, což jednak poskytuje transparentnost, že víte, co se od vás očekává, zároveň vám to umožňuje nastavovat nějaké nástroje k ověřování. Také tam byly zaneseny změny v předpokladu vzdělání. Mimo jiné na to navazuje právě můj pozměňovací návrh, který budete v proceduře mít označen písmenem C, který zflexibilňuje možnost tentokrát ze strany vlády uznávat konkrétní instituce, respektive vzdělání na nich jako relevantní a adekvátní požadavkům.
Také tam byla zavedena osvědčovací doba, která právě možná to trochu více přibližuje zákoníku práce – jak jsem říkal, chci být vyvážený a ukazovat to z obou úhlů pohledu. Bylo tam zavedeno hodnocení, což opět je prvek, který má právě sloužit k tomu, aby vyvažoval to, že na jedné straně ten, kdo je pod státní službou, má definitivu, na druhou stranu tam chceme, aby vykonával tu roli kvalitně. Byla tam zřízena služební komise, která je zase naopak prvkem, který má chránit v tom procesu toho úředníka, také změny ve jmenování státních tajemníků, aby osobou příslušnou byl nejvyšší státní tajemník – a tím zase došlo k oddělení politických a úřednických a úřednických míst.
Proč to tu zmiňuju, je, že když připomenu zpátky, co jsou vlastně základní požadavky na státní službu, tak je – a tady znovu cituju svůj původní zdroj – apolitická, stabilní, profesionální, transparentní, efektivní. To jsou hlavní charakteristiky žádoucí podoby moderní státní služby v demokratickém prostředí.
Snažil jsem se svým příspěvkem ukázat kde byly mezery, kde byly podněty, kde byl prostor pro zlepšení, co se pro to udělalo v předchozím období těmi dvěma novelami – a zároveň ovšem kladu otázku, jestli návrh, který v tuto chvíli projednáváme, tímto směrem jde. Já se obávám, že ve většině věcí nikoli. A zároveň jsem se pokusil i svým vystoupením zdůvodnit, proč si pořád myslím, že i ze symbolického hlediska je důležité mít státní službu pod zvláštním zákonem. Děkuju vám za pozornost.
