Pan poslanec Hayato Okamura totiž tímto svým projevem hrubě roztrhal v přímém přenosu na drobné kousky a naráz hned Ústavu České republiky, Listinu základních práv a svobod, která je její součástí, a občanský zákoník jako základní civilní normu. To se nepodaří opravdu jen tak každému. Když si uvědomíme, že pan Hayato Okamura je zákonodárce, který by měl mít o zákonech alespoň základní povědomost, až z toho člověka zamrazí, že si něco takového vůbec dovolil. V podstatě si nelze představit větší neúctu k právu, než nám předvedl, a o úctě ke své rodině už nelze mluvit vůbec.

Pochybuji totiž o tom, že jeho maminka, táta, babičky a dědečkové, sourozenci, jejich partneři, jejich děti, a všichni další příbuzní jeho rodiny by souhlasili s tím, aby se takto veřejně, v podstatě celosvětově, rozprostřel v přímém přenosu před zraky všech jejich soukromý rodinný život včetně oddělených soužití bez rozvodu, nervových onemocnění, styku otce s dětmi, bydlení v malém bytečku, zničených kariér a osudů, zkrátka kdyby jeden člen jejich rodiny se rozhodl zahodit všechna jejich práva, protože on se rozhodl, že je prostě nebudou mít.

V tom přímém přenosu, jak tam jmenovitě četl všechny ty jejich rodinné osudy, zahodil články Ústavy, které prohlašují Českou republiku za „demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana“, a za součást ústavního pořádku prohlašuje Listinu základních práv a svobod.

Tato listina v článku 7 zakotvuje, že „nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena“, a v článku 10, že „každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života“. Za základ soukromého práva ve svém § 3 prohlašuje i občanský zákoník mimo jiné právo každého na ochranu svého soukromí.

Tyto pilíře každého právního státu a civilizované občanské společnosti, totiž úctu a respekt k Ústavě své země, k Listině základních práv a svobod a k zákonům jako takovým, pan poslanec Hayato Okamura před očima všech roztrhal a pošlapal, a předvedl, jak jimi pohrdá. Jen za obsah tohoto svého prvního vystoupení na půdě nové sněmovny by měl položit mandát. Protože takto znevažovat právní řád není možné ani na půdě Poslanecké sněmovny, a ani když je člověk poslanec.

A povšimněte si prosím, že jsem do té této chvíle použila pohled pouze a jenom právní, protože mi to jako advokátce zkrátka nedalo.

Politické pohledy jsou tu přitom dva. Prvním z nich je, že na půdu sněmovny nepatří číst životopisy několika generací členů rodiny kteréhokoli poslance, navíc bez jejich souhlasu, tedy ve vážném rozporu s řadou právních norem včetně Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Rodinné kroniky poslanců občany nezajímají. Občané předpokládají, že čas ve sněmovně je určený pro práci.

A druhý politický pohled je ona tečka, kterou pochopitelně a právem očekáváte. Tou tečkou je nedůstojný osobní motiv pana poslance Hayata Okamury, který z jeho vystoupení, ve kterém neschází dokonce ani zmínka o postýlce s malým bráškou, až přetéká. Ten odsouzeníhodný a nízký motiv je jasný – ublížit zneužitím osudů svých vlastních nejbližších a hrubým pošlapáním jejich základních práv svému mladšímu bratrovi, a to právě dnešního dne, kdy je tento mladší bratr úspěšnější než on sám.

Opravdu mě nenapadlo, že hned první den se stane na půdě sněmovny něco podobného, navíc z úst poslance, který zmiňuje víru. Z úst poslance je ale vysoce nebezpečné i šlapání po základních právech kohokoliv. Jméno toho druhého bratra, který se stal mezitím předsedou sněmovny, jsem nepotřebovala zmínit ani jednou. Nebylo to potřeba. Ono vystoupení bylo hlavně o Hayato Okamurovi.

P.S.: Celý článek najdete ZDE.