Odkaz Václava Morávka, odkaz vlastenectví, odvahy a víry je nesmírně cenný pro dnešní dobu stejně jako pro budoucnost našeho, českého národa.

Dnešní doba je do velké míry charakteristická mimo jiné i snahou určitých společenských, mediálních a politických kruhů o plošný útok na naše školství a vzdělávání, jehož cílem není nic menšího, než vymazat a poté přepsat historickou paměť, vnímání historie.

Za pravdivý obraz našich dějin

Hlavně jde o přepisování dějin, právě ve vztahu k událostem druhé světové války.

Často jsme, zejména teď, v souvislosti s válkou na Ukrajině, i svědky toho, jak se relativizují zločiny německého nacismu a německé okupace českých zemí.

Neznalý pozorovatel by až někdy nabyl dojmu, že šlo o standardní krátkou dějinnou epizodu, jakých je mnoho, že šlo v podstatě o jakýsi běžný politický spor a oprávněný boj proti stalinismu a komunismu.

A že v podstatě osvobození Československa sovětskou armádou od kruté německé nacistické a rasistické genocidní totalitní moci, která usilovala o jeho zničení, včetně vyhlazení většiny jeho obyvatel, vlastně ani osvobozením nebylo.

Bourají se pomníky našich osvoboditelů a hrdinů, kteří při osvobozování Československa padli, a naopak se staví pomníky vrahům Čechů a Slováků a pachatelům zločinů proti lidskosti
ze stejného období.

Kdo byl Václav Morávek

Čeští občané, vojáci i civilisté, prokázali tváří v tvář německé nacistické okupaci mimořádné hrdinství a odvahu. Přední roli v tomto boji hrál právě štábní kapitán Václav Morávek.

Václav Morávek, zvaný též Pobožný pistolník, byl hluboce věřící člověk.  Ve volném čase se věnoval skautingu, i jako vedoucí jednoho z kolínských skautských oddílů.

Maturoval na kolínském gymnáziu, od svých osmnácti let, od smrti svého otce, živil celou rodinu, posléze studoval na Vojenské akademii v Hranicích. Školu dokončil jako poručík dělostřelectva v roce 1925.

Poté nastoupil k dělostřeleckému pluku v Olomouci, kde sloužil
v různých funkcích až do roku 1931. Poté byl v hodnosti nadporučíka odeslán do Vyššího jezdeckého kurzu a jezdecké školy v Pardubicích. Odtud se 30. července roku 1933 vrátil zpět do Olomouce, kde působil
v různých pozicích až do okupace Čech a Moravy.

21. března 1939 byl demobilizován. Krátce poté se pokusil o přechod do Polska, ovšem neúspěšně. Poté se vrátil do rodného Kolína, jako nižší úředník na Úřad práce.

Společně s dalšími bývalými důstojníky československé armády se poté podílel na budování středočeské krajské buňky vojenské odbojové organizace Obrana národa. Její kolínská divize se nazývala „Pribina“.

V létě roku 1939 byl v rámci podzemního vojenského odboje převelen do Prahy a zařazen do štábu divize při Zemském velitelství Čechy jako zpravodajský důstojník. Na podzim 1939 zde spolu s dvěma kolegy, Balabánem a Mašínem, založil legendární odbojovou skupinu známou pod názvem „Tři králové“.

Tato skupina byla z hlediska celkové protinacistické akce mimořádně významná, shromažďovala zpravodajsky exkluzivní informace, pro londýnskou exilovou vládu a šéfa československé špionáže Františka Moravce, řídila našeho špičkového agenta uvnitř nacistické moci, Paula  Thümmela (agent A-54), kolportovala ilegální tisk a prováděla sabotážná a záškodnickou činnost.

Václav Morávek, který vynikal odvahou až za hranicí rizika, vydržel na svobodě ze skupiny nejdéle. Svého času byl jednoznačně nejhledanějším odbojářem Protektorátu. Několikrát se doslova prostřílel z obklíčení - padl 21. března 1942 při přestřelce s příslušníky pražského gestapa na Prašném mostě, kde je dnes právě jeho památník a park, který nese rovněž jeho jméno.

Václav Morávek přímo spolupracoval i s některými parašutisty ze skupiny Silver A, kterým mj. opatřoval falešné protektorátní doklady. Dle některých svědectví a pramenů se s Kubišem a Gabčíkem sešel ještě kolem poledne právě v den své smrti. Pokud je to pravda,
šlo by o skutečný symbol a setkání legend české historie.

Víra a odvaha

Zásadní roli v jeho životě hrála křesťanská víra, coby zdroj odvahy a síly, pramen a svorník hodnot, jakými jsou morálka, etika, láska k vlasti. Těmto hodnotám ve svém životě vždy dostál a zaplatil za ně cenu nejvyšší.

Byl známý tím, že si každý večer, včetně válečných let a v době skrývání se před nacisty v konspiračních bytech, četl v Bibli kralické. Přitom měl vždy prý u sebe dvě pistole a dostatečnou zásobu munice.

V tomto smyslu je vševypovídajícím jeho osobní krédo, které znělo:

„Věřím v Boha a ve své pistole!“

Tak žil – i zemřel.

Veškerou svou prací se snažil přispět k vyhnání německých okupantů
a k obnovení demokratického Československa. A tomuto cíli nakonec obětoval svůj život.

Čest jeho památce!