Nyní, po šesti letech, kdy všichni vidíme, jak migranti z první vlny, kterou odstartovala Angela Merkel lživou větou Wir schaffen das (Zvládneme to), devastují západní Evropu, kam je nalákaly štědré sociální dávky bez nutnosti jakkoliv přispívat společnosti, se nikoliv vedení EU, ale občané unijních států začínají bouřit. Ploty proti migrantům již stojí na polsko-litevských a polsko – běloruských hranicích. Stojí také v Řecku a na tureckých východních hranicích. Rakousko i Švýcarsko posílily ostrahu hranic. Jenom naše vláda nic. A vedení EU se tváří, jakoby nic…
Toto vedení EU sice udělalo další pokus vnutit nám obskurně zlegalizované nelegály a obelstít politiky zejména států střední a východní Evropy vydáním traktátu Nové migrační politiky a současně je zasypat spoustou dalších politik, jakou je např. Zelená sebevražda EU (maskovaná názvem Green Deal), různé fondy obnovy a tisíce dalších deklarací. Nicméně už je pozdě, důvěra v EU je mezi lidmi čím dál nižší.
Proč to všechno připomínám? Protože celý tento vývoj nám dává naději, že můžeme porazit vedení EU, navzdory tomu, kolik pomatenců sedí v Evropském parlamentu. Můžeme společně (státy V4+) zahájit nový způsob spolupráce, nechat si peníze, které z nás vydírá EU, zdanit a kontrolovat finanční úniky evropských korporací, které zde podnikají, ale především, po mnoha letech si opět řídit věci podle svých zákonů. Můžeme se společně vzepřít, nenechat svůj stát drancovat korporacemi ani zadlužovat. Je čím dál víc jasnější, že současná podoba EU je neudržitelná, stejně jako je jasné, že je nereformovatelná. Co je ale důležité a o čem naše media vytrvale mlčí, je to, že EU je rozdělitelná!
Zpráva o stavu Unie a ostatní prohlášení předsedkyně von der Leyenové ukázaly v plné nahotě, jak je vedení Evropské komise i europarlamentu odtržené od ekonomické, společenské i politické situace států střední, východní i jižní Evropy. Západní Evropa, se svým islámem prolezlým liberalismem, propagací sebeúchylnějších menšin až po migrační sebevraždu, nám ukazuje jasně, kudy jít nechceme a nepůjdeme. Střední, východní a jižní Evropa jsou konzervativní, tradicionalistické a křesťanské země a jejich obyvatelé (až na pár dobře financovaných neziskovek, propagandistů, kterým se dříve říkalo novináři, a dalších euaktivistů) europrogresivismus odmítají v plné šíři.
Je jasné, že tyto dvě ideologie spolu koexistovat nemohou. Společně se jim středo- a východoevropské státy mohou postavit. Přirozený vývoj EU vidím tedy v postupném nárůstu důležitosti severojižní hranice, která rozdělí EU na úrovni západních hranic Polska, ČR a Rakouska a v posilování vzájemných vazeb států V4+. Možná dokonce, s jistou představivostí, lze uvažovat vážně o tom, co nás – výše jmenované V4, spojuje se Slovinskem, Chorvatskem, Srbskem, Bulharskem… Že to nejsou jen obdobné historické křesťanské kořeny a tradice z nich vyrůstající, ale především svébytná a suverénní budoucnost, která ubrání své zájmy před diktátem Západu. Toho Západu, který nám před 30 lety vysvětloval, jak nás nezištně zbavil komunismu, a teď nám jej pod názvem „liberální demokracie“ bez skrupulí vnucuje, ale hůř, důsledněji a násilněji. Ještě nás je hodně, kdo ten čas pamatujeme a můžeme srovnávat. Mlčící většina by měla promluvit. U voleb za pár dnů k tomu má ideální příležitost.
