Sněmovnu čeká závěrečné schvalování novely školského zákona. Co nového přináší?
Novela umožňuje ministerstvům a ostatním organizačním složkám státu zřizovat mateřské školky pro děti svých zaměstnanců. Rozšiřuje také možnost zařazení dětí do přípravných tříd základních škol v posledním roce před zahájením povinné školní docházky na všechny předškoláky, což je dnes možné jen u dětí s diagnostikovaným sociálním znevýhodněním. Nově mají mít oprávnění zřizovat tyto přípravné třídy základní školy registrovaných církví a náboženských společností. Je zřejmé, že sociální demokracie tím ustupuje koaličnímu partnerovi, KDU-ČSL. To považuji za nepřijatelné, a proto jsem podala pozměňovací návrh, kterým navrhuji vypuštění této možnosti z novely. Nechápu, proč bychom měli dál rozšiřovat církevní školství v naší zemi.
Novela také zpřesňuje kompetence krajského úřadu. V jakém smyslu?
Jde o možnost rozhodovat o rozsahu školského obvodu, aby nebylo ohroženo plnění povinné školní docházky v případě, kdy rodina s dítětem má trvalé bydliště v místě, které není pokryto školským obvodem. Novela také stanovuje pravidla ukončení základního vzdělávání z důvodu dlouhodobé neúčasti ve vyučování, konkrétně na 60 dnů nepřetržité neomluvené absence u žáka-cizince, který nemá na území ČR trvalý pobyt. Jde o reakci na zkušenosti škol, kdy některé rodiny přicestují, pak zase odcestují, škole nedají vůbec nic vědět a žák stále zůstává v evidenci. V případě učitelů novela zavádí registr pedagogických pracovníků a řeší pracovní poměr ředitelů, kteří budou moci po skončení svého funkčního období dál zůstat na škole jako učitelé.
Dotknou se změny také středního školství?
Ano. V oborech středního vzdělání s výučním listem se zavádí povinná jednotná závěrečná zkouška, tedy zkouška podle jednotných zadání garantovaných ministerstvem školství. Považuji to za krok správným směrem, neboť je to stát, kdo by měl zodpovídat za vzdělání. Ostatně, kam nás dovedlo odstátnění a přílišná liberalizace v oblasti vzdělávání, je zřejmé i z mezinárodních srovnání. K určité změně dochází i u maturitních oborů. Novela umožní nahradit jednu povinnou zkoušku z cizího jazyka u profilové části maturity výsledkem úspěšně vykonané standardizované zkoušky z tohoto jazyka uskutečněné vybranou institucí oprávněnou vydávat jazykový certifikát.
Značnou diskusi vyvolal paragraf, který řeší vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. O co v něm jde?
Jde o problém, na jehož řešení se nedokážou shodnout ani odborníci. V každém případě považuji za nutné, aby fungovala spolupráce lékaře, který posoudí zdravotní stav dítěte, poradenského pracoviště, kde na základě lékařské zprávy doporučí škole odpovídající podpůrná opatření, učitele, který bude realizovat výchovně vzdělávací proces ve smyslu těchto opatření a rodičů. To vše v zájmu dítěte. Pokud jde o integraci dětí se speciálními potřebami do běžných tříd, jsem pro, ale ne za každou cenu. Integrace je možná, pokud je toho samotné dítě schopné, pokud druh a stupeň postižení začlenění do běžné třídy umožňuje. A zároveň pokud jsou k ní na příslušné škole vytvořeny podmínky. Ve třídě o 30 žácích, mezi nimiž je pár dyslektiků, dysgrafiků či jiných »dys«, další s poruchou chování, žák mimořádně nadaný, do toho autista a epileptik, případně jinak zdravotně postižený, a navíc škola není k tomu uzpůsobena po stránce stavební, například chybí bezbariérové přístupy, je individuální přístup ke každému z těchto dětí objektivně velmi těžko realizovatelný, i kdyby zde učil sám Jan Ámos. Reálně pak hrozí, že integrovaný žák bude denně prožívat jeden neúspěch za druhým, bude ztrácet motivaci a odrážet se to bude i na vztazích s ostatními spolužáky. Naopak vzdělávání ve speciální škole, kde je nižší počet žáků, kvalifikovaní speciální pedagogové, odpovídající metody a formy práce a náležité pomůcky a vybavení, může takovému dítěti velmi pomoci.
K návrhu novely přišlo velké množství pozměňovacích návrhů. Jak se k nim stavíte?
Některé lze podpořit, s jinými mám problém. Souhlasím s návrhem, aby na školách, kromě asistentů pedagoga, působili i tlumočníci ve znakovém jazyce pro žáky sluchově postižené. Souhlasím i se zajištěním dostupnosti kurzů pro získání, respektive doplnění základního vzdělání, což je jeden z předpokladů uplatnění na pracovním trhu.
S čím ale naprosto nesouhlasím, je návrh na rozšíření domácího vzdělávání na druhý stupeň základní školy. Osobně nesouhlasím ani s domácím vzděláváním na prvním stupni. Základní škola plní, kromě vzdělávání, i další významné úkoly. Učí respektovat a tolerovat ostatní, s jejich různostmi a odlišnostmi, vychovává k vzájemné úctě a respektu, k vzájemné pomoci. Součástí výchovně vzdělávacího procesu je i rozvíjení schopnosti týmové práce, střídání a přijímání různých rolí v kolektivu, zdravé sebevědomí i pokora, ale také učit se společně řešit problémy, diskutovat, obhajovat vlastní názor a přijímat argumenty druhých, překonávat překážky, ale i držet při sobě a táhnout za jeden provaz a zároveň, pokud je to potřeba, umět říci »ne«. Škola také může včas zachytit varovné signály týkající se týrání či zneužívání dětí, do určité míry také eliminuje nebezpečí toho, že se dítě dostane pod výlučný vliv některé z náboženských sekcí. Plní tedy i jistou preventivní roli. Těžko může také výuka v bytě nahradit prostorové a materiální vybavení ZŠ.
A co považuji za významný argument, rodič, byť vysokoškolák, nemůže obsáhnout učivo všech předmětů, objektivně nemůže zvládnout obsah odborných disciplín ani umění naučit tomu dítě školního věku. Tyto pozměňovací návrhy proto považuji za návrhy, které vedou k nerovnosti v přístupu ke vzdělání a k degradaci povolání učitele.
Ale co když dítě opravdu nemůže docházet denně do školy, například ze zdravotních důvodů nebo kvůli dlouhodobému pobytu s rodiči v zahraničí?
V tom případě lze využít individuálního vzdělávacího plánu, který je sestavován na základě spolupráce školy se školským poradenským zařízením a zákonným zástupcem žáka.
Nově se také zavádí opatření v souvislosti se zdravým vývojem dětí. Co je podstatou těchto opatření?
Za prvé bych chtěla zdůraznit, že by bylo zapotřebí změnit způsob života jako takový. A nejde jen o děti, jde o celou společnost. Musí však k tomu být vytvořeny podmínky, dále systém opatření, který by prolínal různými oblastmi a výchova od nejútlejšího věku. Takřka polovina pětiletých dětí u nás má jeden či více zubních kazů. Odborníci bijí na poplach. Poslední studie Stomatologické kliniky 1. LF UK, která zkoumala, jak často chodí děti k zubaři, zjistila, že třetina předškolních a pětina školních dětí neabsolvuje každoročně preventivní stomatologickou prohlídku. Velkým nebezpečím je také stoupající konzumace cukru. Snížit je třeba podle odborníků nejen konzumaci sladkostí, ale i slazených nápojů. V tomto ohledu vidím velké rezervy nejen v rodinách, ale i ve školách, kde mají děti k dispozici prodejní automaty, v nichž jsou k mání téměř výhradně slazené nápoje. Kroky, které v tomto směru navrhuje ministerstvo školství, jsou proto velmi potřebné.
Které návrhy konkrétně myslíte?
Prvním je zákaz reklamy a prodeje potravin, které jsou v rozporu s výživovými požadavky na zdravou výživu. Jedná se především o školní automaty, kde se prodávají, a potvrzují to i šetření České školní inspekce, až v 86 procentech balené cukrovinky, ve více než jedné polovině automatů mají žáci k dispozici bagety a slané chuťovky a v 19 procentech smažené brambůrky. Mléčné výrobky se prodávají pouze v deseti procentech automatů. Myslím, že tyto automaty nemají na školách co dělat.
Další opatření se týká pohybu. Nedávné testování tělesné kondice žáků základních škol, které provedl Český olympijský výbor, ukázalo, že většina sedmiletých dětí neumí běžné cviky. A není divu. Když si vzpomenu na své dětství, byli jsme neustále venku s míčem, se švihadlem, skákali jsme »gumu«, »panáka«, hráli jsme různé pohybové hry, třeba na honěnou, na schovávanou, vybíjenou. Dnes, když dítěti v první třídě hodíte míč, tak místo, aby ho chytilo, tak se bojí, aby se ho ta kulatá příšera nedotkla. Proto jednoznačně vítám záměr zavést hodinu pohybu navíc.
Jde o tolik diskutovanou třetí hodinu tělocviku na základních školách?
Původně se skutečně úvahy ubíraly tímto směrem. Jenže narazilo to na organizační problémy na školách, na kapacitu tělocvičen, na Rámcové vzdělávací programy. Buď by se musel navýšit počet hodin výuky týdně, anebo by se přidala hodina tělocviku navíc na úkor jiného předmětu. Ale kterého? Měla by se ubrat hodinová dotace češtiny, matematiky, přírodovědy? Proto došlo k úpravě s tím, že by se přidala hodina pohybu navíc v rámci volitelného předmětu, případně v rámci pobytu ve školní družině. Šlo by o děti 1. až 3. ročníku. Pilotní program bude probíhat ve školním roce 2015/16 na zhruba sedmdesáti vybraných školách s důrazem na všeobecnou přípravu. Program je připravován společně se sportovními svazy, které by se měly podílet na vytvoření vzdělávacího systému pro učitele TV a trenéry a zároveň dodat školám kvalifikované trenéry se zaměřením na přípravu dětí.
Na závěr bych se chtěla zeptat, zda, stejně jako v předcházejících letech, bude i letos Odborná sekce školství ÚV KSČM, kterou vedete, pořádat celostátní aktiv ke Dni učitelů?
Ano, bude se konat 21. března a jako téma jsme tentokrát zvolili Rok technického vzdělávání, které pro tento rok vyhlásil Svaz průmyslu a dopravy ČR společně s MŠMT a dalšími institucemi a firmami s cílem zvýšit zájem veřejnosti o průmysl a technické obory, přispět k prosazení koncepčních a systémových změn v oblasti vzdělávání, povzbudit zájem škol i firem o spolupráci a přiblížit dobré příklady z praxe. Má se jednat o celoroční kampaň složenou z různých aktivit a akcí jako reakci na disproporci mezi vysokou mírou nezaměstnanosti a dlouhodobě neuspokojenou poptávkou firem po mnoha desítkách tisíc technicky vzdělaných pracovníků, které český vzdělávací systém zaměstnavatelům nenabízí.
Aktiv, který se v první jarní den uskuteční, však chceme zaměřit na technické vzdělávání napříč všemi stupni školství. Začít se totiž musí už od polytechnické výuky na mateřských školách, pochopitelně přiměřeně věku, se stavebnicemi a prostřednictvím činností, které jsou těmto dětem blízké.
Na základních školách vidím jako nutnost obnovit školní dílny a pozemky, aby žáci měli možnost naučit se manuální zručnosti, získat vztah k práci a podnítit zájem o technické a učňovské obory. Ono je to velmi významné i pro žáky, kteří jsou třeba slabší v teoretických předmětech, ale jsou manuálně zruční a v rámci pracovních činností mohou prožít důležité chvíle úspěchu. Dovolte, abych využila této příležitosti k pozvání učitelů, vychovatelů, mistrů odborné výchovy, zastupitelů a všech, kdo se o vzdělávání zajímají, aby přijeli a podělili se s námi o své zkušenosti.
