A nikdo nesmí dostat příležitost s tímto strachem o základní existenci obchodovat.
To jsou hlavní úvahy, které stály za závazkem vlády prosadit zákon o sociálním bydlení. Na ministerstvu práce a sociálních věcí chceme popsat, jak má takový druh bydlení vypadat. Chystáme se určit, kdo a za jakých podmínek na něj bude mít nárok. Uvažujeme tak, že ten, kdo nedosáhne na komerční bydlení, má mít možnost si slušný cenově dostupný byt pronajmout.
Důstojné bydlení je jedním ze základních práv člověka. Něco jiného totiž je bydlet v bytě, i když bude jen skromně zařízený a třeba i daleko od centra. A něco jiného je někde se ubytovat – ať už v hotelu, na ubytovně, v zahradní chatce nebo u známých na gauči. První řešení dává pocit jistoty. Díky tomu pak člověk může řešit i další životní situace. Druhé řešení je a mělo by zůstat přechodné. Ubytováváme se na cestách, ale opravdu bydlíme jedině doma.
Zákon o sociálním bydlení ale v žádném případě nebude zákonem o rozdávání bytů. Cílem zákona není ani budování nových ghett. Cílem je pomoci v těžké životní situaci lidem, kteří si slušné bydlení nemohou dovolit. Mezi takové lidi patří například čím dál tím více seniorů. Nedává smysl, aby se museli na stará kolena stěhovat na ubytovny. A stát majitelům ubytoven doplácel na jejich ubytování. Místo toho musí stát zajistit dostatek slušného a cenově dostupného bydlení.
Sociální bydlení je určené ale také mladým rodinám s dětmi, zdravotně postiženým či pracujícím s tak nízkou mzdou, že výdaje na bydlení mohou tvořit i více než polovinu jejich příjmů. V neposlední řadě pomáhá i lidem žijícím v sociálním vyloučení: těm, kteří skončili na ubytovnách, ale dodržují pravidla, umožňuje dostat se k důstojnějšímu typu bydlení.
Neznamená to nutně, že stát musí byty pouze sám stavět nebo vlastnit. Byty pro sociální bydlení může vlastnit i samospráva, soukromník nebo družstvo. Zapojit se mohou také nestátní neziskové organizace. Stát – ve spolupráci s obcemi – ale musí nastavit taková pravidla, aby byly cenově dostupné byty k dispozici.
Pravicové vlády měly plná ústa toho, že se především každý musí postarat sám o sebe. Výsledkem je, že dnes vyplácíme dvakrát tolik příspěvků na bydlení než před pěti lety a o třetinu stoupla i průměrná vyplacená suma na osobu. Ignorovat lidi, kteří si komerční bydlení dovolit prostě nemohou, evidentně nikam nevede.
Zákon o sociálním bydlení patří mezi moje priority, a proto chci jeho vznik a schválení urychlit. Podle legislativního plánu by měl platit od roku 2017. Pokud se nám podaří najít politickou shodu, doufám, že bude hotový dřív. Na druhou stranu je nezbytné, abychom odevzdali návrh kvalitní, a to někdy nelze uspěchat.
