Kdo za to může? Politici, kteří zapomněli, že politika má sloužit občanům a státu, představitelé minulých vládních, ale i opozičních stran, kteří místo aby řešili budoucnost České republiky se zabývali sami sebou, svými vlastními problémy a tím, jak ze svého postavení vytěžit co nejvíce k osobnímu prospěchu.
Díky nim se nacházíme v krizi. Nemám tím na mysli krizi ekonomickou, či sociální, mám na mysli krizi ideovou. Prakticky žádná ze současných velkých politických stran nenabízí skutečná ideová řešení. Veškeré předvolební sliby a hesla řídí marketingoví poradci, kteří mají za úkol volit taková slova, která z billboardů zaujmou co nejvíce potenciálních voličů. Vše ve jménu volebního úspěchu a pobláznění co největšího počtu lidí. Jejich hesla jsou líbivá, ale když po některém z kandidátů budete chtít hlubší vysvětlení, zjistíte, že nejen hesla, ale často i hlava kandidáta jsou bez obsahu a prázdná. Zní dobře, ale nemají obsah.
Politika současné doby rezignovala na ideologii a tvoří ji pouze propracovaný politický marketing. Politici nenabízejí veřejnosti své vlastní myšlenky, ale nechávají si zpracovávat průzkumy veřejného mínění a poté voličům prezentují pouze to, co lidé chtějí slyšet. Proto jsou volební programy často bez invence, základní priority většiny stran podobné a volební slogany prakticky stejné.. A to mne mrzí!
Slova typu „dáme lidem práci,“ „prosadíme dobře fungující stát,“ „zvýšíme počet míst v mateřských školách,“ anebo „zastavili jsme Kalouska“ přece nemůže nikdo brát vážně.
Pocitu bezmoci mne ale zbavují lidé z měst, která jsme za poslední dva týdny navštívili. Pravda je, že některé politika velkých stran odradila natolik, že ani s námi nechtějí mluvit, jiní si od nás ale rádi vezmou volební program a mnozí z nich s námi se zájmem diskutují o konkrétních tématech, která je trápí. Právě v tu chvíli zjistíme, že na mnoho věcí máme stejný názor, a to i přesto, že volební blok Hlavu vzhůru je nová politická strana.
Jsem hrdý na to, že jsme vznikli s přispěním Václava Klause a jsem přesvědčený o tom, že máme šanci překonat pětiprocentní hranici a probojovat se do Poslanecké sněmovny, což potvrzují nejen poslední předvolební průzkumy, ale také průzkumy voličského potenciálu. Nevím sice, zdali budu právě já při tom, protože vše rozhodnou až voliči a všichni kandidáti se do Sněmovny pochopitelně dostat nemohou, přesto rád po Moravskoslezském kraji jezdím a trpělivě vysvětluji všem, kteří mají zájem naslouchat, kdo jsme, co chceme a jak si představujeme budoucnost naší země. Z hlediska ideí, ne z hlediska pouhých slibů.
První kniha Václava Klause, kterou jsem si koupil v roce 1996, se jmenovala "Mezi minulostí a budoucností". Do dnešního dne ji mám ve své knihovně a uvědomuji si, jak její název přesně vystihuje moment, ve kterém se právě v této předvolební době nacházíme. Česká republika je na rozcestí a záleží jen na voličích, jakým směrem se naše země po volbách vydá. Než rozhodnou, budu mít novou knihu pana prezidenta, která právě vyšla, už taky přečtenou, možná několikrát.
A chci věřit tomu, že voliči rozhodnou správně!
