Moje důvody proti zdanění nemovitostí jsou stejně ekonomické jako morální a emoční. Lidé musí zůstat nezávislí a svobodní. A nedílnou součástí svobody je ekonomická jistota. To, že člověk má pod kontrolou okruh "svých věcí", nikoho se nemusí doprošovat, nikoho žádat o povolení, nikomu platit výpalné za to, že je sám sebou, že si to odpracoval a žije si ve svém a po svém. Že má místo, kde "na svý můžu? si odpovím sám".
Tahle emoce mě motivovala k soudnímu odporu proti covidovým restrikcím, když nám různí chytráci kázali, kdy smíme venčit psa nebo vyjet mimo katastr obce, a bez zelené tečky jsme si nesměli koupit ani oběd v restauraci. A podobná emoce ve mně budí niterný odpor k plánům nynějších chytráků na zdanění osobních nemovitostí a základního majetku.
Osobní svoboda a osobní majetek jsou základní zdroje síly sebevědomého občana. Pracky pryč od nich!
Jak cítí každý, komu přibývá věk a ubývá energie, kdo má děti a chce jim zanechat nějakou jistotu: Na rodinné stříbro se nesahá. A pro víc než tři čtvrtiny Čechů je rodinným stříbrem jejich vlastní nemovitost. Ta jim nespadla z nebe, nikde ji neukradli ani nevyspekulovali (až na výjimky typu pravdoláskaře Bakaly a bytů OKD...), ale buď si sami postavili, nebo léta těžce spláceli, nebo šlo o dílo jejich předků, kteří si tu práci dali před nimi. A díky tomu teď mají jistotu, aspoň malou, ale extrémně důležitou - že sedí "na svém", odkud je nikdo nevyžene a nemusí z toho platit žádnému panstvu.
Když čtu tyhle nápady EU, bouří se ve mně dávné geny svobodných sedláků z Moravy (jednoho prapředka jsme našli až v matrice z roku 1612, byl svobodný pololáník kousek od Olomouce). Desátky byste chtěli, robotu uvalovat? Klacek na vás!
