Stížnost na Českou televizi
Postup redaktorů České televize je nejen v rozporu s kodexem ČT, ale dokonce přímo se zákonem.
Postup redaktorů České televize je nejen v rozporu s kodexem ČT, ale dokonce přímo se zákonem.
Největší legrace je, když si někdo, konkrétně Jan Cemper, založí server Manipulátoři, který má odhalovat a tepat zdejší údajné manipulátory veřejného mínění, a přitom sám nedělá nic jiného, než že manipuluje.
Nemusíme se ani moc ohlížet zpátky, stačí tak tři roky. Tehdy začala migrační krize. Jistě i vy si pamatujete, jakým všem možným obviněním byli vystaveni ti, kteří už tenkrát nahlas říkali radikální recepty, jak nelegální masovou migraci zastavit.
Nic se nemá přehánět. Nemám rád heroizaci osmašedesátého. Jako kdyby to byl středobod naší historie. Nebyl a není. Jedna parta komunistů za pomoci cizích tanků vytlačila jinou partu komunistů.
Připomínání vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa je samozřejmě pozitivní věc, zvláště pak v roce 50. výročí téhle okupace.
Současné vedení ODS lže do kapsy samo sobě i veřejnosti.
Někteří státní zástupci by měli být superarbitrováni nikoli pro blbost, nýbrž pro neskonalou idiocii.
Na dotaz, proč naši vojáci operují v Afghánistánu, mi jeden uvědomělý čtenář odpověděl, že nás k tomu zavazuje článek 5 smlouvy NATO. Prý musíme jít na pomoc napadené zemi.
Když dva dělají totéž, není to totéž. A není prezident jako prezident.
Od voleb již uplynulo 170 dní. Babišova vláda vládne bez důvěry již 125 dní. Od demise Babišovy vlády již uplynulo 75 dní, aniž by prezident Zeman jmenoval nového předsedu vlády.
Vítězný únor 2018 běží na našich televizních obrazovkách v přímém přenosu: Andrej Babiš v titulní roli Klementa Gottwalda, Miloš Zeman alternuje chvíli jako Edvard Beneš, chvíli jako Zdeněk Fierlinger.
I kdyby se všichni pokrokáři světa, co nyní volají po uzákonění tzv. rovného manželství, na hlavu postavili, a i kdyby to další blouznivci v parlamentu stokrát odhlasovali, nic to nezmění na faktu, že manželství je možné pouze mezi mužem a ženou.
Země nemá už čtvrtý měsíc standardní vládu, premiér je trestně stíhaný a koblihová mafie zametá jeho levárny. Ale nejvíc se tu řeší, zdali jeden tábor byl před pětasedmdesáti lety oplocený či neoplocený. Vítejte na českém politickém dvorku!
Před sedmnácti lety propukla tzv. televizní spacáková krize, největší otřes demokracie v polistopadové éře naší země. Možná nebude na škodu si to připomenout.
Je to neuvěřitelně trapné a navíc hloupé, jak většina politiků tzv. Demokratického bloku (ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN) lepí na Tomia Okamuru a jeho SPD nálepku extremistů.
Je to skoro až komické, jaké pozdvižení a obavy vyvolala v některých kruzích Topolánkova kandidatura.
V předvolebním týdnu jsem se poflakoval v maďarských lázních, takže se mi ta kouzelná „Smlouva Andreje Babiše s občany České republiky“ dostala do rukou až dnes. Jsem nadšen! Lépe to Andrej nemohl napsat.
Jsem ten úplně poslední, koho by bylo možné podezřívat z jakýchkoli sympatií k Babišovi. Nic dobrého si o tom člověku nemyslím. Nicméně na faktu, že jeho ANO má 78 poslanců, nic nezměním.
Pořád někde čtu, že některé strany jsou "proevropské" a jiné prý "protievropské". Prosím pěkně, co je na tom "proevropského" chtít být v Evropské unii, která je zhoubou Evropy?
„Patříme na Západ, ne na Východ!“ křičí na nás z billboardů a bannerů ODS. Ptám se: Na který Západ? Na ten multikulturní, vítačský, požíraný neomarxismem, degenerovaný politickou korektností? A odpovídám: Děkuji, nechci!