Dokonale popletené to měl i Tomáš Garrigue Masaryk. Že prý „vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným“. Takový nesmysl! Jakápak láska k vlastnímu národu, správný Evropan žádnou vlast nemá, miluje všechno cizí, a jestli někoho nenávidí, tak především vlastenecké zpozdilce. Že přeháním? Ale vůbec ne. Jen si přečtěte, co naši eurofilové trousí po sociálních sítích.

Vlastenectví je už dávno přežité, nosí se evropanství.

Co si pod tím máme představit? Všechno je prostě jinak. Na věčné časy budujeme Evropskou unii. Je to taková nevlast. Má to vlajku, ale vlajka to není. Má to hymnu, ale hymna to není. Má to parlament, ale parlament to není. Má to vládu, ale vláda to není. Hlásí se to k liberální demokracii, ale není to ani liberální ani demokracie. Už tomu rozumíte?

Suma sumárum: Tahle nevlast se sice mýlí prakticky ve všem, ale má vždycky Pravdu. Takovou tu s velkým P na začátku. Jedinou Pravdu. Jedinou možnou Pravdu. A když se náhodou něco špatně ošetří a popletený lid si, nedejbože, odhlasuje něco nesprávně, musí se hlasování opakovat tak dlouho, až Pravda zvítězí. Proč? Protože pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Nebo že by to bylo jinak?

Stačí ubrat jedno slůvko: Pravda a láska musí zvítězit lží a nenávistí! Takhle je to správně. A proč taky ne, účel světí prostředky. Ostatně prorok Orwell na to kápnul už dávno: Válka je mír! Svoboda je otroctví! Nevědomost je síla!

Úkol pro nejbližší období?

V rámci politické korektnosti a výchovy ke správnému evropanství je třeba přepsat naše učebnice dějepisu, zvláště pak období národního obrození. Tzv. národní buditelé, jako třeba Josef Dobrovský, Josef Jungmann, Josef Kajetán Tyl nebo Karel Hynek Mácha, totiž vůbec nebyli vlastenci, nýbrž nacionalisté. Mnozí z nich, kupříkladu Karel Havlíček Borovský či Božena Němcová, pak přímo extremisté. Zvláště nebezpeční byli ruští švábové František Ladislav Čelakovský, Pavel Josef Šafařík či Jan Kollár. Populisté Bedřich Smetana a Mikoláš Aleš zase nebyli dostatečně proevropští a zabředli do české provinciálnosti. A všechno neštěstí pak završil separatista Tomáš Garrigue Masaryk.

Sto tři let stačilo.

Je třeba nabrat správný směr. Nová hesla netřeba vymýšlet, stačí inovovat ta osvědčená: Dost bylo Masaryka! Nebuduj vlast, posílíš EU! My jsme mládež nová, mládež "leyenová"! Neziskovkáří všech zemí, spojte se! S Evropskou unií na věčné časy a nikdy jinak!

Svět se v řiť obrací. Vítejte!