Důsledky toho vidíme ve výsledku volby nového předsedy KSČM. Pokud na těchto dvou oblastech nezačne intenzivně a okamžitě pracovat, bude se krize prohlubovat a nemůže pomýšlet ani na volební úspěch. A pokud má mít ambici spojovat levici, bude se muset nejdřív vypořádat s podobnou výzvou uvnitř sebe samotné.

Jsem zklamaná, smutná a taky otřesená z toho, na základě jakých kritérií KSČM rozhodla, kdo jí bude stát v čele. Přestože toto rozhodnutí respektuji, nejsem přesvědčená o jeho správnosti. Přes všechnu tu bídu totiž naše strana má člověka, který by dokázal vést komunistickou stranu jako skutečně komunistickou, a tím je Milan Krajča. Přestože je relativně mladý, má ohromné zkušenosti z domácího i mezinárodního komunistického hnutí. Je vzdělaný a neuvěřitelně sečtělý. Ve straně i hnutí odvádí denně obrovský kus "neviditelné" práce, aby to všechno drželo pohromadě. A je to člověk, u kterého jsem si na sto procent jistá, že udělá skutečně všechno pro to, aby komunistická strana zůstala zachována.

Bylo to těsné, ale delegáti 12. sjezdu rozhodli jinak. Je dobře, že strana zvolila Milana Krajču svým místopředsedou. Je dobře, že bude moct pokračovat v práci. Je dobře, že ho strana má a že si uvědomuje, že bez něj by bylo udržení komunistického charakteru strany mnohem těžší. A my potřebujeme komunistickou stranu. Společnost potřebuje komunistickou stranu. Budoucnost jí potřebuje. Silnou, jednotnou, VZDĚLANOU a s jasnou vizí. A na tom jdeme dál makat.

Díky, Milane, za všechno, co pro komunistickou stranu i celé hnutí děláš a je ostuda, že takové poděkování nezaznělo z úst končící předsedkyně na sjezdu.

Boj pokračuje. Per Aspera ad Astra!