dovolte i mně, vám všem popřát vše dobré v roce 2026, také jsem u mikrofonu letos poprvé, takže si dovolím popřát samozřejmě i všem občanům České republiky úspěšný rok 2026. Dnes, včera i předevčírem už bylo řečeno mnohé, mluvilo se tady o ekonomice, o zahraniční politice, o bezpečnosti, zdravotnictví, sociální politice, velmi okrajově se tu mluvilo o vzdělávání, a to je právě to téma, kterému se chci teď ve svém projevu věnovat, protože je to moje doména a považuju za povinnost se vyjádřit k programovému prohlášení vlády právě v oblasti vzdělávání.

V plánech nové vlády bohužel téma vzdělávání nehraje tak klíčovou roli, jako by si naše společnost a mladá generace zasloužila. Z mého pohledu postrádá odvážnou ambici a o tom bych vlastně ve svém projevu chtěla hovořit. Ale hned na úvod bych chtěla odmítnout jeden velmi nebezpečný narativ, který se vláda snaží lidem v naší republice vnutit. A tím narativem je, že přichází jako zachránce do spálené a rozvrácené země.

To je lež, to je nebetyčná lež, protože ze všech mezinárodních, ale i domácích dat jednoznačně vyplývá, že naše vláda a naše země velmi dobře prosperuje, je tu ekonomická i osobní svoboda a například index nezávislosti médií nás řadí na přední příčky ve světě. A pokud se v nějakém rezortu, odvětví objevují procesní nedokonalosti, může to být způsobeno tím, že jsme přistoupili k modernizačním změnám a že jsme zavedli mnoho reforem. Například to, co dnes v terénu vidíme nebo zažíváme, ať už je to pnutí okolo financování nepedagogů, anebo pnutí okolo změny v odkladech povinné školní docházky, tak to není krize a není to ani rozvrat, jsou to možná porodní bolesti modernizace, které české školství nutně potřebovalo po letech a kterou naše vláda Petra Fialy měla odvahu odstartovat. Řízli jsme do živého, protože změny byly nutné.

Zdá se, z programového prohlášení, že započatou modernizaci chce nastávající vláda zpomalit, občany uspokojit líbivými sliby a vrátit naše vzdělávání do 20. století. Proč? Protože je to pro vás politicky pohodlnější. Předstupujete před nás s žádostí o důvěru, ale důvěra, vážení, není bianco šek, důvěra se musí opírat o vizi, o kompetence a o hodnoty. Realizaci vaší ekonomické vize zpochybňují i renomovaní ekonomové. Jak jí potom máme věřit my?

Kompetence některých vašich ministrů jsou zatím nulové a hodnoty, na kterých stojí náš demokratický stát od roku 1989 od počátku vašeho vládnutí, zpochybňujete. Od ministra Plagy jsme předevčírem slyšeli projev, který se točil okolo naplnění Strategie 2030+. Pomineme-li fakt, že tato strategie plně kopíruje Strategii roku 2020, kterou dvě předchozí vlády hnutí ANO nedokázaly naplnit, musím zdůraznit jednu věc, byla to právě teprve vláda Petra Fialy, která provedla z první skutečné a ano, možná do jisté míry bolestivé modernizační kroky popsané právě ve vzývané strategii 2030+.

My jsme se totiž nebáli v zájmu dětí se pustit do leckdy nepříjemných, ale přesto potřebných změn. Začali jsme digitalizovat, sáhli jsme do neefektivního financování našeho školství, omezili jsme ostudný počet odkladů, modernizovali přijímací a maturitní zkoušky, zakotvili prvky duálního vzdělání. Do hry vrátili odsunuté vyšší odborné školy, v zákoně ukotvili podpůrné profese a v zájmu profesionalizace zřizovatelů jsme také výrazně zapojili obce. A nastupující vláda? Její programové prohlášení v oblasti vzdělávání je především málo ambiciózní. Například vůbec neřeší systémové přežitky a uspokojuje se pouze kosmetickými změnami. Nejde po podstatě věci, neobsahuje změny, které si vyžaduje současná mladá generace a obsahuje povrchní opatření, která se navíc budou uskutečňovat na zastaralém a nefunkčním podvozku.

Programové prohlášení vlády v mnohých ohledech rezignuje na potřeby mladé generace v 21. století. Je to velmi často dokument, který je vítězstvím formy nad obsahem a je zároveň kapitulací na budoucnost. Slibuje stabilitu, ale pozor, ve školství může být stabilita jen jiným vyjádřením slova stagnace. Svět nečeká, změny se promítají do našich každodenních životů a žádné, zdůrazňuji žádné odvětví nezůstává ušetřeno zásadních změn, nevyjímaje vzdělávání. Pokud budeme zavírat oči před potřebami mladé generace a budeme urputně trvat na přežitých pořádcích, tak mladou generaci připravíme na konkurenční nevýhodu. Jako příklad neochoty přizpůsobit vzdělávání mladé generaci mohu uvést například absenci tématu modernizace středního vzdělávání v programovém prohlášení. Je neuvěřitelné, že o potřebě inovovat odborovou (oborovou) oustavu, proměnit maturitní zkoušku či vytvořit flexibilnější a prostupnější systém středního vzdělávání, není v programovém prohlášení ani slovo.

V programovém prohlášení také nenajdeme nic o tom, jak řešit problémy se strukturálními nerovnostmi v našich regionech. Jednoznačně ze všech analýz a zpráv, jak mezinárodních, tak českých, vyplývá, že nerovnosti ve vzdělávání jsou jednou z hlavních brzd prosperující ekonomiky a je neuvěřitelné, že tato vláda absolutně pomíjí a odmítá tuto problematiku řešit.

Řekněme si to na rovinu. Naše školství netrpí tolik nedostatkem peněz, ale trpí unikátně nehospodárným systémem, který zavedla právě Babišova vláda v minulosti. Uvedu konkrétní příklad. Inkluze bez jasných a daných pravidel a hranic nebo drahý způsob financování našeho regionálního školství. Data hovoří jasně, rozpočet školství se za posledních 10 let více jak zdvojnásobil. Přestože počet žáků výrazně neroste, ba naopak v některých věkových kohortách dokonce klesá, učitelů a dalších pedagogů abnormálně přibylo, ale bohužel kvalita výuky se k tomuto úměrně nezvýšila a ani nezvyšuje. Místo aby se školy financovaly podle počtu žáků, jak je to běžné všude v Evropě, platíme v Česku za počet odučených hodin. To je česká anomálie, před kterou varovali všichni renomovaní ekonomové, ale také ODS, která jako jediná proti tomuto opatření se postavila. Paradoxní je, že samotný pan ministr Plaga tento obří problém v kuloárech přiznává, ale ani ve svém projevu a ani v programovém prohlášení tento fenomén našeho školství neřeší. A toto hrubé podcenění této skutečnosti ve výsledku odnášejí právě naši učitelé a žáci.

O obrovské množství nalitých peněz nevíme, jaký přínos pro školy mají. Nevíme, jak ovlivňují kvalitu výsledků vzdělávání jednotlivých dětí. Dodnes nemáme nástroje, které by dokázaly měřit poměr vynaložených peněz k výsledkům učení. A na tomto místě bych chtěla požádat pana ministra, prostřednictvím vás, pane předsedající, aby již hotový zákon o registrech žáků a pedagogů, který kompletně připravila a do závěrečné fáze dovedla naše vláda, přinesl na vládu co nejdříve. Pro řízení kvality vzdělávání je tento zákon bezpodmínečný.

Ale zpátky k unikátnímu financování podle odučených hodin. Naše předchozí vláda parametry financování upravila, ale pokud chceme finančně udržitelný a spravedlivý systém školství, musíme mít odvahu postupně se vrátit k financování na žáka. A opět je tu jeden paradox, tuto změnu ve své hospodářské strategii má pan ministr Havlíček a je s podivem, že se tato změna do programového prohlášení vlády nepropsala. Jak je možné, že Motoristé, kteří slibovali ozdravení veřejných financí, neprosazovali zrušit drahý způsob financování našeho školství.

A nyní se dostávám k tomu nejbizarnějšímu, a tím je otázka, kdo vlastně bude řídit naše české školství. Při pohledu na kroky této vlády se zdá, že ministr školství je jen fíkovým listem, zatímco reálná moc se přesouvá jinam. Zatímco Robert Plaga sedí na Ministerstvu školství, pan premiér Babiš si na Ministerstvu průmyslu a obchodu zřídil fakticky druhé, stínové Ministerstvo školství. Jmenování pana Tomáše Hambergera zmocněncem pro technické vzdělávání na MPO není jen detail. Je to důkaz, že Andrej Babiš svému ministrovi školství nevěří. Je to důkaz, že vzdělávací politiku nebude určovat pedagogická veřejnost a experti na MŠMT, ale průmyslová lobby na MPO.

Vytváříte tím ve státě nebezpečnou dvojkolejnost. Školy nebudou s největší pravděpodobností vědět, ke komu vlastně patří, jestli jejich ministrem je pouze pan Plaga, nebo zároveň i pan Havlíček. Mají následovat Strategii 2030 + a učit děti ke kompetencím pro 21. století, jak chce Ministerstvo školství? Nebo mají plnit zadání pana Hambergera z MPO a na obsah strategie rezignovat? Peníze a energie se pravděpodobně budou ztrácet v žabomyších válkách mezi dvěma ministerstvy, zatímco ředitelé škol budou čekat na jasné zadání.

A další. Ke školství nepatří jen tabulky a peníze, ale patří k němu především hodnoty. A tady, pane ministře, prostřednictvím vás, pane předsedající, jsem vůči vám měla větší očekávání. Předevčírem jsem vyslechla váš projev, děkoval jste učitelům a ředitelům za zvládnutí pandemie a za to, jak skvěle zvládli přijmout do svých škol 50 000 ukrajinských dětí. Mluvil jste o solidaritě, lidskosti a pomoci. Pane ministře, ta slova znějí hezky, ale z vašich úst jsou bohužel málo uvěřitelná. Sice mluvíte o solidaritě, ale mlčíte k tomu, že váš koaliční partner posílá ty samé děti a jejich rodiny zpět do války. Vaše vláda stojí a padá s hlasy lidí, kteří šíří nenávist, zpochybňují, že agresorem války na Ukrajině je Rusko a pořádají štvanice na ukrajinské uprchlíky. To je vaše pokrytectví v přímém přenosu.

Právě v těchto dnech čelí školy útokům poslanců z Trikolóry jen proto, že si dovolily pustit studentům dokumentární film Velký vlastenecký výlet, který je o ruské propagandě. Kde jste byl, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího? Proč jste se těch ředitelů a pedagogů veřejně nezastal? Proč jste neřekl jasně, ve školách rozhodují ředitelé a pedagogové, ne politici z SPD, PRO a Trikolóry.

A není to jen o strachu z koaličních partnerů, je to ještě horší. Vy mlčíte i tam, kde se děje nespravedlnost na dětech, a to přímo z vašich řad. Kauza poslance Hnutí ANO Denisa Doksanského a jeho škol Sion je toho důkazem. I Česká inspekce potvrdila nezákonné konání tohoto poslance. Stručně o co jde. Rodiče a studenti byli nalákáni na sliby, aby se následně stali rukojmími bezprecedentního vydírání. Desetitisícové doplatky vymáhané pod hrozbou vyhazovu před maturitou, to je absurdní, to považuju za absolutně nemorální. A vy? Mlčíte.

Dámy a pánové, české školství nepotřebuje další sliby, další miliardy nalité do neefektivního systému, ani další ústupky extremistům. Potřebujeme odvahu a ambici k modernizaci našeho školství, kterou jsme my začali. Bohužel nic z toho v programovém prohlášení vlády nevidím. Pro mě byly a jsou a určitě budou děti vždy na prvním místě a to očekávám i od ministra školství, i od celé vlády. Na vzdělávání se musíme dívat očima mladých lidí a ne očima vyhořelých učitelů.

Z těchto důvodů programových, ale především morálních, nemohu já a ani poslanecký klub ODS této vládě vyslovit důvěru.

Děkuji za pozornost.