Politika je obrazem společenského selhání. Nejde o jednotlivce, nejde o politickou stranu, ale jde o systémový rozklad.

Nekonečné hodiny hádek, osobních útoků a různých invektiv. Ty se podobají spíše hospodské rvačce než reálné práci. Jsme toho svědky každý den.

Veřejná služba se zaměnila za exhibici ega.

Odbornost a věcnost? Ty ustoupily teatrálním gestům a bohužel také laciným performancím bez obsahu.

Základní slušnost, respekt k institucím a odpovědnost vůči občanům? Ty bohužel mizí. Tento stav není ani nový a není ani náhodný. Je to výsledek posledních několika let normalizovaného úpadku, který dnes – a vidíme to každý den – přerostl v jakýsi otevřený politický bizár.

V tuto chvíli už není podstatné, kdo je viníkem tohoto stavu. Zvykli jsme si na to, že takové chování netolerujeme u jiných profesí, ale tolerujeme ho u nás, politiků.

Je to smutné o to víc, že politici jsou lidé, kteří rozhodují o směřování této země. Jako máma syna bych se s něčím obdobným u něj velmi obtížně smiřovala.

Je čas přestat dělat politiku jako reality show a je čas začít klást na ni opět elementární nároky: odpovědnost, věcnost, odbornost, slušnost.

Ono ani tak nejde o politiky, ani tak nejde o politiku, ale jde o tuto zemi, protože ta to potřebuje a ta si to zaslouží.

Z Bruselu se na nás valí spousta blbostí a ty je potřeba odmítat. A ten, kdo je odmítá, ač s ním jinak nemusíme souhlasit, neznamená automaticky, že je něčí pohůnek.

Úředníků tady máme zbytečně moc. My všichni to víme a moc pro to neděláme, nedělali jsme. A pokud to někdo dělá za nás, ač jsme to měli dělat my, tak není potřeba hned hystericky křičet.

Klimatická hysterie zeměkouli opravdu nezachrání. Mnohem víc ji zachrání mokřad, který vybudujeme za naší chalupou.

S teroristy a blázny se rozhodně nevyjednává. Žádné dotace ani granty jim do rukou nepatří. Nicméně jejich křik je naše pochodová píseň – žádný tribut pacis. Jinak si jen kupujeme naše budoucí katy.

Vymírající národ nezachrání žádné pastelkovné, obávám se, že ani školkovné. Rozhodně ne ty dluhy, které tady děláme.

Musíme však nahlas říkat, že vymírání nezachrání ani ta, která se rozhodla nemít děti jen proto, že jí na mozek sedla jakási zelená mlha, ale naopak ta, která přivede na svět budoucího učitele, sociálního pracovníka, možná zdravotní sestru.

Duha se dělá na obloze po dešti, nevisí na magistrátu.

Mateřství je nejvyšší hodnota.

Svoboda nepotřebuje komunikační karty. Naopak potřebuje, abychom uměli respektovat názor našeho oponenta.

Piráty už nikdy nesmíme pustit na žádný úřad, ani na ministerstvo, a rozhodně ani na pražský magistrát.

Na zádech trpaslíků se nikam nedostaneme.

A to, co bych chtěla říct na závěr: well-being může a musí následovat až po well-workingu.

Zaznělo zde hodně ekonomických věcí. Já jsem sociální pracovnice a pro mě osobně je solidarita s potřebnými základní konzervativní pravicovou hodnotou.

Ale pomáhat můžeme teprve tehdy, až na to vyděláme, až na to budeme mít. A vydělávat a mít na to budeme tehdy, když na to budeme mít čas a prostor. To znamená, že u toho nebudeme muset vyplňovat zbytečná lejstra. A o to se musíme zasazovat.

Děkuji vám za pozornost, kterou jste mi věnovali. Vážím si času, kdy jsem zde mohla promluvit. Nicméně své nominace se vzdávám.

Pracuji neustále, pracuji svým osobitým stylem, jsem místostarostkou, jsem senátorkou a budu pracovat i nadále pro občany této země.

Připojila jsem se však aktivně k olomoucké výzvě. A protože zde zazněly nejrůznější odkazy na literární a filmová díla, různé citáty, dovolím si i já jistou symboliku. Je to symbolika 4 + 2, symbolika olomouckých artikulů. Tato dvě čísla znamenají v numerologii harmonii, rovnováhu a odpovědnost – jak příznačné.

Protože zde zazněly citáty z různých filmových a literárních děl, připomenu, že kdo zná Stopařova průvodce Galaxií, ví, že čtyřicet dva je něco nesmírně významného. Protože právě v té čtyřicet dvojce tkví odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec.

Zvu vás k naší olomoucké výzvě. Prosím, přečtěte si ji. My chceme pracovat a chceme pomáhat vám všem, kdo chcete vracet a budovat tvář ODS.

Děkuji.

(strojový přepis mého projevu na víkendovém kongresu)