Pokřivený polistopadový režim vytvořil z bestiálních vrahů své hrdiny a jejich zločin zahalil do antikomunistického pláště pseudoodvahy. Je ostudou dnešní české kinematografie, že investuje státní peníze do projektů, o jejichž objektivitě lze i bez zhlédnutí výsledku důvodně pochybovat.
Ostatně sám režisér, vzdálený příbuzný vrahů Mašínů, se nechal slyšet, že “je to téma blízké mému vnitřnímu nastavení. Když se někdo postaví jasné přesile, tak mu fandím.” Stejně nehorázný je i fakt, že Českou republiku bude ve filmovém světě reprezentovat příběh zbabělosti, násilí, krutosti a nenávisti, vydávaný za heroický epos.
Abyste se na tuto filmovou novinku lépe navnadili a zkrátili si čekání na její premiéru, připomeňme 72. výročí zavraždění příslušníka SNB, štábního strážmistra Jaroslava Honzátka. Otec dvou malých dětí byl během své služby vylákán ze služebny pod záminkou autonehody, následně svázán, omámen chloroformem, zavlečen zpět na služebnu a nakonec zcela nepochopitelně podříznut „hrdinným bojovníkem proti komunismu“ Ctiradem Mašínem, který se za tímto účelem dokonce vrátil z automobilu. Mladý život bezbranného a nevinného člověka vykrvácel na podlahu čelákovické služebny.
Vrah zůstane vrahem. Nezapomeneme!
