Rád bych především nejprve poděkoval organizátorům této konference za její přípravu i mimořádně vhodně zvolené téma. Jsem přesvědčen, že letošní 100. výročí Velké říjnové socialistické republice a jeho aktuální odkaz patří ke klíčovým tématům, které bychom v tomto roce měli v naší činnosti zohlednit a rád bych proto věřil, že naše dnešní akce je první z řady, které k uvedenému tématu jako Komunistická strana Čech a Moravy zorganizujeme. Jsem rád, že mohu v krátkosti přispět několika málo poznámkami.
V úvodním referátu soudružky Věry Klontza-Jaklové bylo opravdu mnoho podnětného a myslím, že v mnoha ohledech zde bylo „udeřeno hřebíčkem na hlavičku.“ Zmiňovaný Antonio Gramsci, před několika dny mimochodem uplynulo již 80 let od jeho smrti, oprávněně tvrdil, že „pravda je vždy revoluční.“ Je správně, pokud z takového přístupu vycházíme i my, když se snažíme, i ve světle 100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, analyzovat naší současnou situaci a její možné perspektivy.
V tomto týdnu jsem měl zde, v budově Ústředního výboru naší strany, velmi zajímavou besedu se skupinou zahraničních univerzitních studentů, zabývajících se soudobým vývojem politického systému v naší zemi a českých politických stran. Mezi otázkami těchto mimořádně dobře připravených studentů pro mě vyčníval dotaz na to, jak moc myslíme jako Komunistická strana Čech a Moravy vážně realizaci socialismu, kterou deklarujeme jako programový cíl naší činnosti. Odkazovali se přitom nejen diskuse k socialismu se vztahujícím dokumentům, jejichž neschvalování se stalo tradicí naších sjezdů, ale i na některé výroky čelných představitelů naší strany. Správně tedy poukazovali na to, co už tady bylo zmíněno, na odsouvání socialistické perspektivy kamsi do daleké budoucnosti, kde nemá žádný vztah s našimi aktuálními problémy a jejich řešeními.
Rád bych upozornil, že takováto tendence, charakterizována kupříkladu výroky o tom, že „budoucí socialismus je od nás časově velmi vzdálen a my se jej již v žádném případě nedožijeme,“ není ničím novým. V našem hnutí ji můžeme zaznamenat již v 19. století a zřetelně byla vyjádřena kupříkladu politikou tehdejší německé sociální demokracie či známým výrokem jednoho z jejich revizionistických vůdců Eduarda Bernsteina o tom, že „hnutí je vším, konečný cíl ničím.“ V porovnání s touto politikou, která následně hanebně vyvrcholila podporou krvavé řeže 1. světové války, nám zřetelně vyvstává důležitost příkladu ruské bolševické strany vedené Vladimírem Iljičem Leninen. Ta si totiž nejen správně uvědomila, že právě socialismus je tou odpovědí na rozpory dneška, ale navíc byli schopni i tuto revoluční změnu realizovat.
100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce je skvělou příležitostí k tomu, abychom podrobně studovali zkušenost ruských bolševiků a to ne z čistě pietních či od současnosti odtržených důvodů, ale proto, že byli v celé mezinárodní historii našeho hnutí vůbec nejúspěšnější stranou. To oni dokázali reálně změnit dějiny, stát se jejich subjektem, ukončit imperialistickou válku i budovat socialistickou společnost bez vykořisťování člověka člověkem. Jsem si jist, že právě studium příkladu ruských bolševiků může i tohoto důvodu mimořádně přispět k tom, abychom si ujasnili, jak se vypořádat s úkoly, které máme před sebou my, komunisté České republiky, dnes, celé století po revolučních událostech v Rusku.
Je však víc než zřejmé, že jejich dosažení je v rámci kapitalismu s jeho rozpory, kupříkladu tím mezi prací a kapitálem, a odpovědí na ně je jen a pouze socialismus. Možná zbytečné je na tomto fóru také zdůrazňovat globální dopady Velké říjnové socialistické revoluce a existence Sovětské svazu jako byl kupříkladu vznik mezinárodního komunistického hnutí, porážka hitlerovského fašismu v 2. světové válce, rozšíření socialismu do dalších států, rozpad koloniálního systému a vítězství národně-osvobozeneckých hnutí v řadě zemí světa, počátek dobývání vesmíru a mnoho dalšího.
Dovolte mi však podtrhnout ještě jeden příklad, který je pro nás dnes, 100 let po Velké říjnové socialistické revoluci a zároveň již více než čtvrt století po historické porážce socialismu v Sovětském svazu a dalších evropských zemích, mimořádně důležitý. 100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce je zároveň i 100. výročím slavného Dekretu o míru reprezentujícího zásadový a úspěšný boj ruských bolševiků proti imperialistické válce, za spravedlivý mír. I my dnes totiž stále žijeme v období nejen proletářských revolucí, ale i imperialistických válek. I my jsme tak svědky nárůstu zbrojení, válek, agresí, okupací a vměšování motivovaných snahou podrobit si trhy, zdroje i pracovní sílu. Dlouhý seznam států, které byly za poslední dvě desetiletí rozvráceny imperialistickými agresemi Spojených států amerických, Evropské unie a Severoatlantického paktu NATO hovoří za vše - Afghánistán, Irák, Jemen, Jugoslávie, Libye, Somálsko, Sýrie, Ukrajina a mnoho dalších.
Také pro je pro nás důležité (vedle vymezení se vůči tomu, co v této souvislosti bolševici nazývali sociálšovinismem a jehož nárůst pod hesly obrany demokracie, Západu, evropských hodnot či křesťanství namířených například vůči Rusům či Arabům, je dnes více než zřetelný) postavit se jednoznačně proti imperialismu a imperialistickým organizacím, do kterých byla naše země bohužel zavlečena. Kromě Evropské unie je takovou organizací především Severoatlantický pakt NATO. Rád bych v této souvislosti upozornil na příklad mezinárodní kampaně „ANO MÍRU! NE NATO!,“ v nedávné době iniciované Světovou radou míru, kterou se v rámci různých protestních aktivit snažíme u nás rozšiřovat ve spolupráci s dalšími mírovými a antiimperialistickými organizacemi skrze České mírové hnutí. Jsem přesvědčen, že je povinností komunistů stát v prvních řadách těchto aktivit a zasadit se o jejich rozšíření a úspěch.
100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce je skvělou příležitostí k reflexi naší činnosti ve světle zkušeností z úspěchu našich ruských předchůdců. Ta je, dle mého názoru, víc než nutná a vystoupení na naší dnešní konferenci jsou k ní význačnými příspěvky. Udělejme společně vše pro to, aby se její výsledky co nejvíce odrazily v práci naší strany i celého hnutí.
Milan KRAJČA,
člen Ústředního výboru KSČM
(předneseno na 41. pražské teoreticko-politické konferenci na téma "Svět 100 let po Velké říjnové socialistické konferenci, co a jak dál," konané dne 13. května 2017 v Praze)
