Tyto volby nebyly pro mnohé z nás „svátkem demokracie“, ale snaha o volbu menšího zla a doufání, že ten kdo přijde, tedy Andrej Babiš za nás vyřeší náš problém. A že prostě stačí, jít jen k volbám. Jenže to se nestalo. Zázrak se nekonal a Andrej nezvítězil. Především vlastními chybami v minulosti, nedostatkem sebereflexe a neochotou ty chyby uznat a občanům se za ně omluvit.

A tak obavy o budoucnost, které byly důvodem naší (mojí rozhodně)volby, nejen že zůstaly, ale ještě narostly.  

Je jasné, že nás čekají těžké a zlé časy. Ekonomika bude dále upadat, čeká nás propouštění, další snížení životní úrovně, růst cen a nejspíš i daní. Ale hlavně útok na občanské svobody, především na svobodu slova, svobodnou diskusi, pluralitu názorů.

A to si již mnozí z nás uvědomují. A od toho nás mělo zvolení Babiše zachránit.

A tak nastala celkem nečekaná věc. V neděli mě kontaktovalo několik lidí, o kterých jsem věděl, že mají podobné názory a kteří vědí, že moje politické snažení je spjaté s Trikolorou. Vždy stáli opodál bez ochoty se aktivně zapojit a doufali, že vše vyřeší jen sdílení informací na FCB. Ale teď procitli a uvědomili si, že to bez aktivního přístupu nepůjde a mají chuť stát se plnohodnotnými členy spojené opozice.

Tyhle lidi bychom měli uvítat s otevřenou náručí, přestat se mezi sebou hašteřit a do příštích voleb dospět a zesílit, protože překonání animozit vůči Andreji Babišovi a vůči sobě vzájemně nás vlastně spojilo a byli jsme ochotní jít za společným cílem. Je nutné se setkávat v menších skupinách, šířit osvětu vzájemně mezi sebou, prostřednictvím alternativních cest, protože do mainstreamových médií se nedostaneme.

Oni, ti druzí, co jsou teď u kormidla mají všechny posty. Vládu, prezidenta, Parlament, Senát i média. A proto můžou naplno rozjet svou mašinérii směřující k přijetí eura, větší závislosti na EU, migrační kvóty, korespondenční volby i většímu zapojení do války na Ukrajině atd. Vesměs plnění úkolů, které jim byly uloženy ze zahraničí. A jejichž důsledky dopadnou na všechny občany. I jejich voliče. Ale teď už se ani nemají na co a na koho vymlouvat.  

A to je naše příležitost. Nabídnou lidem jasnou cestu hrdého národního státu, s  politikou zaměřenou na zájmy vlastních občanů a přesvědčit je, že jen to je cesta ze svrabu a úpadku.  Bude na nás vyvíjen tlak, budeme očerňováni. Musíme to ustát, spojit lidi a přetavit současnou prohru v příští volební úspěch. Všichni musí pochopit, že křik na náměstí již nic nezmění. Víc šancí na záchranu ČR tak jak ji známe, suverénního státu, jakým v minulosti byla, již nejspíš nebude!