Alespoň tak se nám to snaží zástupci tohoto EU vazalského slepence podávat. S podporou masmédií, prezidenta a soudů by se jim obraz dokonalé liberálně demokratické společnosti mohl vytvářet velmi jednoduše, ale čím víc se na pružinu (rozuměj národ) tlačí, tím větší klade odpor. Zatímco Pospíšil z TOP09 podal trestní oznámení na předsedu parlamentního opozičního subjektu a zároveň začalo být stíháno hnutí jako právnická osoba s jediným cílem – znemožnit jeho účast ve volbách, sekunduje koalici sám pan prezident, který pro změnu v době volební kampaně prohlašuje, že nejmenuje ministry, kteří nebudou nositeli těch správných názorů. Dokonce si již hraje s myšlenkou, že premiérem nemusí být ani jmenován vítěz voleb. Jestli je nebo není toto ovlivňování voleb a do jaké míry zdravé či nezdravé, ať si občan – volič srovná sám.

Mainstreamová mediální fronta stojí poslušně na té správné straně a využívá každé možnosti k dehonestaci představitelů opozice či případně celých stran. Jsou překrucována fakta, používány polopravdy, vytrhovány střípky myšlenek z kontextu. Není třeba být nějak přímo zlý či vulgární (až na některé servilní komentátorské psíky), to skutečné zlo a čisté šíření nenávisti mezi občany se děje až ve veřejných diskusích dostupných pod oněmi články, kdy fanatičtí zastánci fialového slepence (mnohdy anonymně pod nějakou přezdívkou) plivou síru na všechny strany a neštítí se ani výzev k násilí a k útokům na představitele opozice. Zatímco pokud by se tak dělo v opačném případě nebo v případě rusko-ukrajinské otázky, byl by okamžitě autor komentáře předvolán, či spíše odvlečen k výslechu, v případě zastánců současné dosluhující koalice se tak děje zřídkakdy. 

Někteří jedinci si tak dopřávají výdobytku demokracie v podobě absolutní svobody slova a projevu, druhá část společnosti už to štěstí nemá. Horší na tom celém je, že písemné a slovní útoky na sociálních sítích a jinde ve virtuálním prostoru jsou přenášeny fanatickými stoupenci i do reálného života. Představitelé opozice jsou odmítáni jako hosté v restauracích, někteří provozní a majitelé podniků Vám z důvodu „obav z případných problémů“ raději ani nepronajmou svůj komerční prostor. Výraznější tváře opoziční scény jsou cílem fyzických útoků v podobě drobných sabotáží na autech, které mohou vést v těch horších případech i k vážnému ublížení na zdraví. Případně jsou tito aktivisté verbálně napadáni na veřejnosti.

Se zkušenostmi ze zahraničí, kdy byl atentátníkem málem zavražděn slovenský premiér Fico a v USA tehdejší kandidát na prezidenta čelil několika atentátům v době kampaně, je jen otázkou času, kdy se i u nás objeví takový fanatik, který fyzicky a se zbraní v ruce napadne nějakého opozičního politika? Zlo vždy plodí jen zlo.

Představitelé i stoupenci opozice jsou označováni za dezoláty, dezinformátory, extremisty, fašisty, bolševiky, komunisty, russké šváby. Dochází ke stále početnějším vyhazovům z práce, zatím skrytě, ale je určitě náhodou, že se tak děje u lidí, kteří se veřejně angažují, ale zjevně ne na té správné straně. Toto se velice těžce prokazuje a většina poškozených to raději potichu přejde, než aby si zadělávala na další problémy.

Pokud si toto všechno sečteme a dáme do historických souvislostí, tak mě začíná mrazit, protože zatímco se na jedné straně zaklínáme dosaženou společenskou demokracií, skutečnost připomíná spíše dvacátá a třicátá léta minulého století v Německu, kdy sílící Hitlerova nacistická junta začala nahánět své odpůrce. Dosti podobná jsou i pozdní čtyřicátá léta a následně léta padesátá minulého století v ČSR, kdy dost podobně začali pronásledovat své odpůrce tehdejší komunisté a po skutečném uchopení moci se neštítili ani justičních vražd.

Položme si závěrem jednu spíše řečnickou otázku: „Kdo že tu tedy šíří nenávist a štěpí společnost?“ Může to být ten, který se dožaduje svých práv, která jsou zakotvena v ústavě a v zákonech ČR, nebo spíše ten, který pomalu ale jistě odřezává jednu občanskou svobodu za druhou, tvrdí, že jen jeden názor je ten správný? Pronásleduje své odpůrce za využití všech systémových prostředků a neváhá sáhnout až za hranu zákonů? Žijeme vůbec ještě v právním státě, pokud jsou političtí představitelé podezřelí z páchání trestné činnosti, ale co se spravedlnosti týče, zůstávají nedotknutelnými? Proč stále nejsou vyřešeny kauzy Dozimetr (už několik mrtvých svědků?), Kampelička, Bitcoin? 

Já osobně jsem pro demokracii bez přívlastků. A byl bych rád, kdybychom společně současné vládě vystavili jasnou STOPKU. Pokud se dostane SPD do příští vlády, zasadíme se o narovnání poměrů v této zemi. Osobně budu prosazovat důkladné prošetření všech vládních kauz. Ale také prověříme všechny pochybné transakce a státní zakázky. 

Kandiduji za SPD v Moravskoslezském kraji a najdete mě na 5. místě.