PhDr. Lubomír Zaorálek

  • ČSSD
  • Moravskoslezský kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,76. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

10.01.2018 23:29:00

O hlasování o důvěře v této chvíli zřejmě vůbec nejde

O hlasování o důvěře v této chvíli zřejmě vůbec nejde

Projev na 5. schůzi Poslanecké sněmovny 10. ledna 2018 k žádosti vlády České republiky o vyslovení důvěry

 Dobrý den, dámy a pánové.

Jsem rád, že se mohu vyjádřit k tomu, co se tady dneska ve Sněmovně děje. Sněmovna je klíčové místo politické debaty v Česku, tak se dá předpokládat, že se tady něco důležitého odehrává. A je to poučné se na to dívat, protože člověk si samozřejmě klade otázku, o co tady dnes večer vlastně jde. Člověk by si mohl myslet, že jde o hlasování o důvěře vládě. Ale zajímavé bylo, pokud si někdo myslel, že tady přijde prezident, který se bude snažit horovat pro to, aby poslanci odhlasovali důvěru vládě, tak prezident se o to vlastně ani nějak moc nesnažil. Dokonce prezident řekl sám tu větu, že tahle vláda zřejmě dnes důvěru nedostane. Takže i on, který se jí měl vlastně zastat, připouštěl, že o důvěru tady dnes nejde. Takže první věc, o hlasování o důvěře v této chvíli zřejmě vůbec nejde.

Druhá věc je text toho programového prohlášení, které mi připomíná Shakespearův titul Twelfth Night, Večer tříkrálový, cokoli chcete, nebo tu Mečiarovu větu - nikdo vám nemůže dát, co vám já mohu slíbit. Tak tento text - já bych upozornil poslance, kteří to tak nadšeně tady komentují, aby nepropadli tomu, že budou ten text brát vážněji než autoři samotní. Protože já mám podezření, že ani o ten text tady zas tak moc nejde. A to nemyslím to, že je sepsaný poměrně rychlou jehlou. Ale chápete, ten hlavní smysl podobných textů není splněn.

Tady sice předseda vlády může stokrát říkat, že má rád a preferuje většinový systém. Tady v této zemi máme systém poměrný. A to znamená, není možné napsat do programového prohlášení větu: menšinová vláda hnutí ANO je v současnosti řešením, které reflektuje demokratickou vůli občanů České republiky a aktuální rozložení sil v Poslanecké sněmovně. Chápete, to prostě pravda není, že menšinová vláda. Tahle věta, úvod, prostě nesedí, přátelé, není pravdivá. A druhá věta, že účelem je odblokování povolební situace, a proto... Nezlobte se, ta věta je také nesmyslná. Tady to přece není odblokování. To, co blokuje situaci, to přece všichni víme, to blokuje to, že bohužel premiér je v situaci člověka, na kterém ulpělo podezření z podvodu dotačního, jak je všeobecně známo. To blokuje situaci. A to je třeba odblokovat. A jestliže někdo tento osobní zájem neustoupit nadřadí tomu, co je zájem země, a respektování pravidel hry, no tak jsme prostě zablokovaní. Všichni tady sedíme zablokovaní.

Ale opakuju, ten první úvod této preambule je prostě hrubě nepravdivý. Existuje cesta, jak to odblokovat. Existuje cesta. Musíte jednat. V poměrném systému musíte jednat. A pak to programové prohlášení je vlastně dohodou těch, kteří se dohodli. A v té Sněmovně se osvědčí, že mají většinu. To je to, co se tady má hrát. Ale to se tady, přátelé, nehraje! Dopředu víme, že důvěra nebude. A tohle programové prohlášení je cár papíru. (Ukazuje.) Takhle to mohu vzít, utrhnout... Víte, proč je to cár papíru? To vám vysvětlím. Protože kdyby tady dneska proběhlo hlasování o důvěře a odhlasovalo se to, tak to znamená, že se to stává nějakým závazkem třeba, protože se tady zavázali ti, kteří dostali důvěru, že to budou plnit, a pak to Sněmovna může kontrolovat. Ale protože dneska víme, že žádná důvěra nebude, tak vám říkám, tak to nepřehánějte s tou chutí, se kterou se do toho pouštíte. Nikdo tady nepočítá s důvěru, ani prezident, který by byl rád, s tím nepočítá. Tak se netvařme, že tady jde o důvěru. O tu nejde! A tím pádem nejde ani o tento text, protože ten text se nestane žádným závazkem, a tím pádem se ho nebude možné dovolávat.

Chápete, to je trochu legrační představa, že se sem přijde a řekne - té straně jsem tam vzal toto, té jsem vzal to, takže byste mohli pro to hlasovat. To je přece absolutní zmatení. Já přece nebudu hlasovat pro nějaký text, protože mi tam někdo dal pasáž, která mi odpovídá. Protože v praxi vlády je to tak, že nejenom že máte závazek, ale musíte mít schopnost kontrolovat, jakým způsobem se ten závazek naplňuje. A proto máte třeba i koaliční rady, kde se dohaduje to, jestli se to plní opravdu tak, jak se chtělo. A ve chvíli, kdy s tím nesouhlasíte, tak můžete třeba z té koalice odejít. To je smysl té dohody. Ale není možné to prostě postavit tak - já vám tam každé straně něco napíšu a vy mi to odhlasujete a já si to pak budu nějak plnit, jak mi to vyjde a jak se mi zlíbí. To je absurdní. Chápete, celé to cvičení je absurdní. Tady se prostě nerespektují úplně základní pravidla té hry. V poměrném parlamentním systému programové prohlášení koaliční vlády má určitý smysl. A my tu hrajeme jakési zvláštní cvičení v situaci, kdy se nic z toho nerespektuje.

Takže je třeba, aby to bylo řečeno jasně. Dneska večer tady o hlasování o důvěře vládě nejde, protože všichni vědí, že vláda důvěru nedostane, a tím pádem debata nad tím textem je nadbytečná. Skoro by člověk řekl, že to je nějaký luxus, proč to tady vlastně vůbec děláme. To nemáme nic lepšího na práci? To jsme si to nemohli ušetřit? No a přátelé, tak jednoduché to není. Přesto to tady dneska nějaký smysl má. A i vám řeknu jaký. Protože vypadalo to, že to je nějaký mezičas jenom - a mohl by to být nějaký mezičas, nepovedený pokus, i když tedy pokus, který je, jak je vidět, od začátku odsouzený k neúspěchu, takže si říkám - trochu velký luxus. Tak proč se děje? To jsme dneska slyšeli.

Pan prezident řekl, že pokud vláda nedostane důvěru, tak bude čekat na to, až pan premiér přinese těch 101 podpisů. Zhruba tak. Já jsem u toho nebyl, ale bylo to zhruba v tomto smyslu. A to je docela zajímavý obrat situace, protože normálně bych předpokládal, že prezident řekne - pokud nemá vláda důvěru, tak je třeba, aby vláda omezila svůj výkon pouze na nejzákladnější funkce, aby se nepouštěla do nějakých zásadnějších věcí, a budeme hledat nové řešení. A prezident by měl být ten, který by ho měl hledat. Místo toho prezident řekl - já budu čekat. Já budu čekat na Godota, až mi někdo přinese 101. Budu čekat týden, budu čekat měsíc, možná rok. Nebo jak dlouho, já nevím, nevím, jak dlouho bude čekat, proto říkám na Godota. Nikdo z nás nevíme, jak prezident bude dlouho čekat. Teda my ani nevíme, kdo bude prezident, samozřejmě. Ale říkám, tahle možnost, kterou dneska předestřel Miloš Zeman, je pro mě úplně nová situace. Ona vlastně potvrzuje to, co vám tady říkám. Nezáleží na tom dnešním hlasování o důvěře, nezáleží ani na tom, co je tady napsáno. Jde o to, že se tady otevírá prostor celkem neomezený na ono čekání na Godota, které se bude odehrávat na Pražském hradě, a kdy, bůhví kdy a možná vůbec nikdy nepřijde předseda s tím, že by předložil těch 101 podpisů, protože prostě je tady nenajde, prostě strany se budou málo snažit. Přátelé, budete se málo snažit, nikdo nepřijdete s žádným rozumným návrhem, no tak to zůstane tak. A bude se vládnout tak. Podle tohoto programového prohlášení, které už v této chvíli, přátelé... To je poměrně docela legrace, to, co já pozoruju kolem té debaty! Já vám mohu říct několik příkladů toho, jak je to volné.

Když jsem se na to koukal nebo jak jsem to sledoval, víte, v čem je problém? V té naprosté vratkosti toho, co se říká a slibuje, a to, že vůbec není jasné, jestli ta parta lidí, kteří tady dneska sedí jako vláda, jsou skutečně sjednocení něčím, že by někam směřovali. Já jsem zaregistroval neuvěřitelně protikladná vystoupení. Jedno se týkalo třeba, pamatuji si - premiér jednu dobu řekne, že autobusáci o ty platy přijdou, na druhý den se řekne, že to neplatí, že o ně nepřijdou. Na církevní restituce se mi zdálo, že se názor také mění každý týden. Pak jsem si všiml problému, který vznikl kolem Libye, to se tuším zaútočilo na Libyi s tím, že se budeme tam prosazovat, na druhý den paní ministryně řekla, že nechápe, o čem to kdo mluví. Možná si nevšimla, že to byl premiér, který to řekl, že se chystáme do Libye. Pak jsem slyšel vyhlášení - to se týkalo, aha, to se týkalo škol, že se budou snižovat finance pro církevní a pro soukromé školy. Pak jsem slyšel ministra, který řekl, že to není pravda, že o tom nic neví. Takže chápete, na téhle vodě plave jistota toho, co se zítra bude dělat. A ta jistota, obávám se, přátelé, neskončí, protože tady se to dneska, opakuji, tady se to určitě dneska nevyjasní. A navíc nikdo tady nemá žádný závazek držet slovo. Protože opakuji, když se to neschválí, tak se toho ani nelze dovolávat, ta vláda si bude tak nějak dělat, co bude chtít. A tahle vratkost je údělem české politiky. Tohle je přece důležité téma.

A víc mě pobavilo to, co tady říkal premiér o tom, jak se bude chovat k Evropě, že tam budeme aktivní, budeme hledat spojence. Dovolte, abych vám řekl, že co je pro politiku strašně důležité. Být předvídatelný. Jestli jste nevypočitatelný, jako že tahle vláda je naprosto nevypočitatelná, tak já vám říkám, nebudete schopni dělat evropskou politiku, protože ta se dá dělat jedině tehdy, když jste za prvé schopni předvést, že máte důvěru doma, že máte nějaký mandát, že vám za vaší politikou někdo stojí, a druhá věc, že jste opravdu předvídatelný politik a je to na vás vidět. A ne že řeknete jeden týden jedno a druhý druhé. Jestliže jsme takto nevypočitatelní na domácí scéně, tak vám garantuji, že nebudete vypočitatelní a předvídatelní ani na té evropské. A jak pak chcete budovat ty aliance? Chcete vědět, jak se budují aliance? Ty se budují prostě tak, že jste čitelný srozumitelný politik, spolehlivý, se kterým se vyplatí bavit, protože se ví, že držíte slovo, že vaše vystupování má určitou stálost a že je na vás spoleh. To je předpoklad aliance. Ale jestli jste politik nepředvídatelný, naprosto nevypočitatelný, jestli dokonce ani doma nejste schopni sjednat důvěru, jestli vládnete za okolností, které jsou podivné, netransparentní, tak jak chcete dělat evropskou politiku? Tady tyhle řeči, to můžu vytrhnout další stránku, to je v podstatě také nesmysl ta evropská politika. Tohle prostě nemůžete naplnit tímto způsobem!

Předpokladem evropské politiky je, přátelé, že budete tady doma vládnout podle pravidel, takže tohle jsou sny. A pro mě chmurné je na tom to, že já vlastně nevím, jestli po tom dnešku můžu někde vidět nějaké světlo na konci toho tunelu, a nebo jestli jdeme do toho čekání na Godota, ve kterém budeme mít vládu, která bude každý týden slibovat něco jiného, tady budeme bez nějaké debaty, ale postupně si budeme připadat v té sněmovně zbyteční, protože ta vláda nebude vázána vlastně ničím. A bude sbírat 101 hlasů. Občas se nás zeptá, jestli jsme se už polepšili a jsme připraveni něco udělat pro to, abychom tu vládu pomohli vytvořit. A když se nebudeme snažit, tak bude vládnout za trest takto pořád až na věky věků.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout