To, že se její sláva hvězd dotýkati bude, věštila prý kněžna Libuše Praze. Sláva Prahy, která je sedmým nejnavštěvovanějším městem Evropy, je rozhodně trvalejší než popularita politiků. Rekordy popularity například kdysi trhal Vladimír Dlouhý, a kdo si to dnes pamatuje? Populární byl Klaus- a dnes? Obliba Zemana padá přímo dramaticky. Současnému žebříčku vévodí Okamura s 47%, 45% mají Babiš a Stropnický (který se podle paní Jourové vždy zajímal o obrannou problematiku), 42% budoucí premiér Sobotka.

V první desítce není žádný komunista, ale zato je tam Kalousek. Pozoruhodné. Ten Kalousek, který svou všeobecnou neoblíbeností a asociálními postoji spolehlivě táhl Nečasovu vládu dolů. Internetovou komunitou jdou zvěsti o vazbách Sobotky a Kalouska, ale tomu se nechce ani věřit... A nevěřím ani takovýmto průzkumům oblíbenosti. Pamatuji si (a za dvacet tři let v české politice toho pamatuji opravdu hodně), že s velkým náskokem byl v podobném žebříčku nejvýše senátor Václav Fischer, ztělesnění českého snu a majitel cestovní kanceláře. Kdeže loňské sněhy jsou. Politikové, o kterých jsem psal, jsou jen na jedno použití. Nejvýše mohou projít jakousi recyklací, tak jako se například lidovec Kalousek změnil v místopředsedu TOP 09. Lidé si ovšem zkratku TOP vysvětlují po svém: Tuze Opotřebovaní Politici. 

V naší politice mnohdy nerozhoduje kvalifikace a výkon, ale média, ochotná na něčí objednávku zveřejnit cokoli. Pecunia non olet. Jsou tu politici bez vlastního myšlenkového profilu, kteří si nechávají svoje vystoupení a novinové články psát, aniž by něčím přispěli a tyto výtvory alespoň četli; prázdné nádoby, do kterých nalévají obsah různí image makers. Dokud budou mít rozhodující vliv takovíto lidé, pak bude česká politika jen jeden nekončící řetěz frustrace a zklamání. Přiznejme si, že to není jen věc voličů, ale také nabídky, které se jim dostává.