Co se děje, když teče do církevní lodi

PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.

Miroslav Ransdorf zemřel 22. ledna 2016 v Praze

Včera mi dal kněz Josef Hurt za úkol, abych odpověděl na 21 otázek Tomáše Holuba, vyvolané mým článkem Preláti proti lidu. Jsem zvyklý, že církev je s časem na štíru ( častokrát i o řadu staletí), ale pokud by Hurt sledoval noviny, zjistil by, že jsem na otázky jeho oblíbence odpověděl již před devíti dny ( článek Kolik otázek, tolik odpovědí z 3.2.), a dokonce stihnul reagovat i na část rozhovoru pana Tomáše Holuba Dukův sekretář o starém restitučním výroku kardinála ( článek Ideologie proti argumentům z 8.2.).

Josef Hurt napsal: „Kdyby se Ransdorf víc zajímal o dějiny, mohl by už konečně pochopit, že neexistuje jen Jirásek a nemusel by se ztrapňovat před inteligentní částí národa.“ Já osobně se dám velmi rád poučit o oboru, který jsem vystudoval, mnoho let aktivně přednášel na katedře historie FFUK, a v němž jsem stále publikačně činný. Nevím, jak zběhlý je v dějepise pan Hurt, ale neznám od něj žádnou publikaci v daném oboru, aby mohl vynášet suverénní soudy. Nemůžu se zbavit dojmu, že za českou římskokatolickou církev dnes bohužel mluví lidé, kteří mají formát okresního přeboru. Velmi jí chybí osobnosti jako byli Mons. Prof. Karel Skalický nebo kardinál Tomáš Špidlík, kterých si každý historik hluboce vážil.

Dojemná je starost pana Hurta o mé dluhy a o mou budoucnost. Já se o svou budoucnost nebojím a svém problémy jsem zvládl. Jestliže Josef Hurt mluví o tom, že se ztrapňuji před inteligentní částí národa, před ním svou odbornost obhajovat nemusím a jeho k inteligentní části národa nepočítám.

Jan Hus chtěl, abys ho přesvědčili důkazy z Písma. Odpovědí mu byla arogance a výsměch. Církevníci se i dnes chovají stejně. Literát Elbert Hubbart napsal, že když vám dojdou argumenty, můžete ještě začít nadávat. Přesně to dělají dnešní představitelé římskokatolické církve ( samozřejmě že ne na úrovni jejích fanoušků v diskusích PL). Možná, že se Hurt odvolává na pojem "pars sanior" (zdravější část), známý z Tomáše Akvinského. Akvinský měl na mysli, že nemusí rozhodovat kvantitativní většina, ale že je důležité, co si myslí a jak to vidí pars sanior. V minulém režimu se pars sanior nazýval zdravé jádro. Co se s ním stalo, si pamatujeme z nedávné minulosti. Nabízí se paralela s dneškem- proti církevním "restitucím" jsou nejméně čtyři pětiny národa.Pan Hurt sám sebe i Tomáše Holuba jistě řadí k současnému zdravému jádru. Jak to s tímhle zdravým jádrem dopadne, se dá odhadnout docela přesně. Protože kdo se věnuje dějepisu, ví, že historie se opakuje.