Je podle vás možné udržet Evropskou unii v současné podobě, nebo by se od ní měly problematické státy oddělit? Existuje vůbec šance, že zvládne své současné problémy především v Eurozóně?

Šance na udržení eurozóny tu je, protože náklady na její demontáž by byly daleko větší, než na její udržení. Není to otázka jen deficitních zemí, ale i těch přebytkových. Německo používá politiku mzdové deflace. Dosáhlo opakovaně vysokých přebytků na běžném účtu platební bilance, takže má větší přebytky než Čína. Tím Německo tlačí země, které jsou deficitní, do ještě větších problémů. Kdyby nebylo euro, německá marka by revalvovala, a tím se obnovila rovnováha. V současné situaci to možné není, protože Německo nemůže revalvovat euro. Stejně tak nemohou obnovit rovnováhu devalvováním deficitní země - což je Řecko, Portugalsko, Itálie a Španělsko.

Vyžaduje to korekci mechanismu evropské měnové unie. Osobně jsem toho názoru, že je sice velkou výhodou mít mezinárodní měnu (Američané s privilegiem mít dolar jako mezinárodní měnu velmi pracují), ale Evropská unie s touto výhodou pracuje zatím velmi špatně.

Jaký máte názor na jednání a kroky marxistického řeckého premiéra Tsiprase?

On není podle mě marxista. Spíše patří do kategorie, kterou nazývá americký sociolog James Petras kabaretní levicí.

Vy byste celou stranu SYRIZA neporovnával s těmi klasickými levicovými stranami?

Dle mé zkušenosti z Evropského parlamentu a letité praxe v levicových stranách je SYRIZA strana, která to ani moc nemyslí vážně. Vážím si sice ekonoma Janise Varufakise, který je řeckým ministrem financí, ale také je pravdou, že Varufakis byl poradcem premiéra Papandrea. Takže i on byl u zrodu toho řeckého průšvihu.

Dají se tedy podle vás předvolební sliby premiéra Tsiprase skloubit s tvrdou realitou?

Nemyslím si, že je možné odepsat řecký dluh. Řecko by muselo nyní zaplatit, aby dostálo svým závazkům, 320 až 330 miliard eur, což je téměř nereálné. Je však možné dosáhnout dohody, aby se splátkový režim rozložil v nějakém rozumnějším čase. Což patrně také nastane a obě strany to budou vydávat za svůj úspěch. SYRIZA svým voličům a věřitelské státy EU, zejména Německo, budou výsledek prezentovat jako úspěch u sebe doma.

Co říkáte na snahy Řeků vydírat Němce prostřednictvím válečných reparací?

To je všechno otázka rétoriky, stejně jako vyjádření ministra vnitra Kotzise, která se týkají vpuštění dalších imigrantů do EU. Řecko má problém se Schengenskou hranicí. Denně přechází ilegálně jejich hranici asi 500 lidí.

Lze myšlenku Evropy sjednocené mimo jiné i společnou měnou, považovat za kompatibilní s komunistickou ideologií či marxismem?

Samozřejmě, že ano, ale jen těžko můžeme čekat, že z kapitalistických zemí vznikne socialistická unie. Nicméně pro řadu věcí je to posun vpřed. Tou nejdůležitější je, že je oporou míru. V minulosti bylo mezi Němci a Francouzi hodně válek. Říkalo se, že to jsou dědiční nepřátelé, a dnes přes jejich společnou hranici volně přejíždějí  lidé a náklady zboží. Jako určitý garant míru je EU dobrá. Selhává ale v jiných oblastech, od zahraniční politiky až po měnovou politiku.

Podporoval by podle vás Karel Marx sjednocování Evropy řízené úředníky z Bruselu? Byl by, čistě hypoteticky, eurokomisařem?

Karel Marx byl génius a svým formátem by vysoko převyšoval všechno, co v současné době Evropská komise má. EU bohužel řídí v podstatě spíše průměrní lidé. Osobně si myslím, že pro něj by sjednocení Evropy bylo faktorem, který takříkajíc čistí terén. Dřív mohla buržoazie pracovat i s takzvaným národním zájmem a do značné míry svalovat vinu na ostatní země. Evropským sjednocením se takový postup komplikuje. Marx byl navíc prvním, kdo se problémem globalizace zabýval. EU je jejím produktem.

Kdo v současné době vlastně reálně v EU vládne? Respektive kdo činí zásadní strategická rozhodnutí?  EK nebo Angela Merkelová s Francoisem Hollandem?

To je důležitá otázka. Tím, kdo reálně rozhoduje, nejsou komisaři. Dokonce to nejsou ani politici. Dnes jsou vlády i jednotlivé evropské instituce jenom obslužnou institucí velkokapitálu. Mají sice určitý vliv, ale ti, kteří rozhodují, jsou skryti za oponou. Kdysi řekl portugalský spisovatel José Saramago, že je to s demokracií těžké. Můžeme sice ovlivnit složení vlád tím, jak volíme ve volbách, ale už nejsme schopni ovlivnit složení řídících grémií nadnárodních korporací.

Myslíte nadnárodních firem, nebo nadnárodních mezinárodních organizací?

Obojí, ale především jde o nadnárodní korporace. I když má Evropská komise plnou hubu tržních řešení, ve skutečnosti jsou nadnárodní korporace schopné se skutečnému tržnímu prostředí vyhnout. Jsou schopné se vyhnout konkurenci. Jsou schopné vytvořit si podmínky samy pro sebe. 

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?

U nás se moc nemluvilo o tom, že firma Renault postavila belgickou vládu před hotovu věc, když řekla, že zavře továrnu ve Vilvoorde. Belgická vláda tak byla nucená problém řešit na vlastní náklady. Nebo Američané, kteří se zaklínali svobodou trhu, ovšem jen do chvíle, kdy britská firma Vodafone vstoupila na tamní trh a začala válcovat ostatní operátory, protože byla připravená lépe než konkurence. V tu chvíli svoboda trhu skončila a americká vláda nasadila restrikce. Což si vymohly právě ty americké korporace.

Zmínil jste potřebu reformovat koncept EU. Můžete být v tomto ohledu také konkrétnější?

To by bylo na dlouhé povídání, protože osobně mám bohatou zkušenost z různých evropských výborů, kde působím, nebo jsem v minulosti působil. Nejvíce mě zajímá ekonomická a průmyslová agenda. A překvapuje mě určitá skepse nejen v Evropském parlamentu, ale i u úředníků EU, panující vůči vědě, výzkumu, technologiím a inovacím. Z Evropy jako by se vytrácelo něco, co z ní učinilo světový fenomén, tedy jakýsi průkopnický duch. Ten se musí bezpodmínečně vrátit, ale to nelze při byrokratickém stylu řízení. Je úsměvné, že se Evropská komise rozhodla zřídit protibyrokratickou komisi v čele s panem Stoiberem. Ptal jsem se ho, jak vidí svůj úkol, protože všechny podobné komise ztroskotaly. I když měl optimistická prohlášení, tak s tím neudělal nic. Byrokracie je stále velmi problematická a houšť předpisů je věc, která trápí evropské podnikatele i občany.

Evropskou veřejnost zneklidňuje i situace na Ukrajině. Obecně vztahy mezi Východem a Západem se vyhrocují. Jakým způsobem by se měla situace řešit, třeba z pohledu EU?

Jednáním a snahou o spolupráci. EU je obětí politiky USA, která je zaměřená na vývoz chaosu do světa. Američané se snaží zabránit úpadku své moci tím, že tříští politické i ekonomické struktury ve světě. Byli schopni přitáhnout pouze 57 %  zahraničního kapitálu v roce 2013 oproti roku 2008. Ten úpadek atraktivity amerického trhu pro mezinárodní kapitál je zřejmý a Američané jsou sice stále nejsilnější, ale už nejsou v takové pozici, jako byli před rokem 2008. Organizují po světě různé převraty, a navíc v oblasti mezinárodní integrace jsou dva konkurenční projekty.

Jaké projekty máte na mysli?

Jeden vyslovil prezident Putin, když navrhl jednotný ekonomický a humanitární prostor od Lisabonu po Vladivostok. Druhý projekt je TTIP (pozn. red. - Transatlantické obchodní a investiční partnerství, což je navrhovaná smlouva o volném obchodu mezi EU a USA). Což by podle mého soudu znamenalo podřízení EU Spojeným státům. Arbitrážní soudy by se dostaly nad úroveň národních států při řešení obchodních sporů. Pokud by například Anheuser-Busch zažaloval Budějovický Budvar, tak by se rozhodnutí přeneslo na úroveň arbitrážního soudu a oni by mohli dosáhnout toho, čeho za 25 let od převratu dosáhnout nemohly.

Spojené státy cílevědomě ukrajinskou krizí torpédovaly jakoukoliv snahu o sblížení mezi EU a Ruskem. Do těch změn na Ukrajině dala Amerika 5 miliard dolarů, jak přiznala Victoria Nuland. Také o tom mluvil Paul Craig Roberts, který sehrál důležitou roli v době Reaganova prezidenství. Tím poškodili nejenom Rusko, ale také EU, protože náklady na tu krizi nebudou platit USA, ale Evropská unie.

Komu škodí protiruské sankce více? Evropským firmám a podnikatelům, nebo Rusku? 

Obchod mezi EU a Ruskou federací měl stoupající tendenci do roku 2013, kdy vývoz do Ruska představoval nějakých 120 miliard eur, z toho podíl Německa je 30 až 40 miliard eur. Francie tam vyváží převážně potravinářské produkty za 19 miliard eur. Náš podíl je skromnější, v roce 2013 jsme do Ruska vyvezli zboží a služby za 116 miliard korun a za 155 miliard korun jsme dovezli suroviny a energii. Začali jsme se vracet na ruský trh, který jsme slepě opustili, a tendence růstu byla 10 až 15 % ročně. Tento růst je nyní ohrožen. Američané mají s Ruskem poměrně „malé“ ekonomické vztahy, jejich export do Ruska byl jen 3 miliardy eur. 

George Friedman, který je hlavní osobou v think tanku Stratfor, říkal, že Američané musí usilovat o to, aby nikdy nedošlo k vytvoření bloku mezi Ruskem a Německem, potažmo Ruskem a EU. Podle něj by to byla jediná aliance, která by byla schopná USA ohrozit. Čína to není, protože je ekonomicky do značné míry vázána na USA. Ani Indie, která je konec konců svým typem růstu, kdy jde o služby a software, také vázána na americký trh. Proto Američané udělali všechno pro to, aby Rusko bylo oslabené a k této vazbě s EU nedošlo.

Jak hodnotíte dosavadní fungování české vlády vedené duumvirátem Sobotka-Babiš? Vadí vám fakt, že ministrem financí je miliardář a jeden z nejbohatších obyvatel Česka?

Na jedné straně je miliardář, ale na druhé straně má hodně nepokrytých úvěrů a je otázka, jak by jeho celková bilance vyzněla. Každopádně je to celé zvláštní a zvláštní je také to, že s fungováním veřejných financí má malé zkušenosti. Také říká řadu věcí, které jsou problém. Například mluví o tom, že jen my a Rakousko máme povinné zásoby ropy. Asi neví, že pro tuto oblast existuje evropské směrnice a zásoby mají všichni stanovené na 60 dnů. Pan Babiš nemá asi dobré poradce, což je vidět i na řadě jeho vystoupení. Navíc vázne i výběr daní, i když prohlašoval, že je to jedna z jeho priorit. Výběr daní je nyní horší, než byl dříve.

Když porovnáte celkové fungování současné vlády s těmi předchozími, jak si podle vás vede?

Naši občané už dávno vědí, že tuto zemi neřídí giganti a že o inteligenci takového Lubomíra Štrougala si může každý polistopadový premiér nechat jenom zdát. Když si vzpomenu na odbornou vybavenost ministrů, kteří působili v předlistopadové minulosti, tak to je neporovnatelné. Největším výsměchem je ministerstvo obrany, kde se objevily osoby jako Karolína Peake nebo Vlasta Parkanová. Z toho pohledu byl posledním kvalifikovaným ministrem obrany Miroslav Vacek. A když vezmu jednotlivá ekonomická ministerstva, tak to byla pohroma. Takže tato vláda nevybočuje v ničem ani směrem nahoru, ani dolů. Je to jen setrvalý stav, který tady máme už řadu let. Jediným kompetentním ministrem Sobotkovy vlády je patrně Jan Mládek.

14.4.2015