A my jsme bohužel dneska pár kroků od schválení vládní novely nebo novely předkládané touto vládou u zákona o podpoře bydlení, která po tom vládním zásahu hrozí, že pomůže úplnému minimu lidí.

A to je to, proč tady stojím, proč ještě jednou se pokusím vysvětlit, že vláda během toho projednávání a těmi svými návrhy odstranila velkou část nástrojů, které měly lidem pomáhat a pomáhat jim včas, dřív, než propadnou do těch úplně nejhlubších problémů. Protože to je původní smysl toho zákona, prevence – pomoci lidem dřív, než skončí v bytové nouzi, dřív, než se dostanou do nějaké pasti, obchodu s chudobou, dřív, než se úplně ztratí v úředních kolečkách a byrokratických kličkách.

Ten zákon měl nabídnout celý ucelený systém – kontaktní místa bydlení, asistence v bydlení systém pro podporu toho, aby bylo pro majitele snadné nabídnout prázdné byty, aby tam měli garance, aby se nebáli je pronajmout. Tohle jsou konkrétní věci, ozkoušené, opilotované napříč Českou republikou, ale ta výsledná podoba, jak hrozí, že projde, velice výrazně zužuje tu pomoc, osekává ji a přesouvá ji – a to je ta hlavní potíž – na úřad práce. Takže co se stane? Místo prevence se problémy budou řešit až ve chvíli, kdy lidé budou přímo o to bydlení přicházet, což je mnohem dražší. Nedává to smysl ani lidsky, ani ekonomicky. Včasná pomoc je vždycky levnější než řešení následků.

Druhá věc, a to je číslo. Číslo, které možná ještě ne všichni znají. V České republice je dnes ohroženo ztrátou bydlení více než 1,5 milionu lidí, konkrétně 1 600 000 lidí. Samozřejmě to není tak, že by každý z těchto lidí měl teď a tady obrovský problém. Ale je to tak, že to je více než 1,5 milionu lidí, kteří, když vážněji onemocní, budou mít potíže například ve vztahu, rozvedou se, lidé, kteří, když budou mít nějaký životní kotrmelec, klidně i úplně nezaviněný – vedle ztráty zaměstnání si umíme představit řadu dalších – tak budou mít velikou potíž zaplatit nájem a udržet si bydlení. A 1 600 000 lidí, to už je setsakra velká částka.

A mezitím je 60 000 dětí, které vyrůstají v České republice na ubytovnách, což není vhodné prostředí pro děti. Nemají tam takové podmínky, aby se mohly učit, aby mohly naplnit svůj potenciál a aby měly naději, že jejich život bude jednou jiný, lepší.

Ten zákon o podpoře bydlení měl systémově pomáhat napříč republikou. A co je blbé, co je problém – hrozí, že bude ten systém pomáhat pouze zlomku, zlomečku těch původně zamýšlených lidí, kteří se můžou do problémů dostat.

Takže ta otázka zní: Jak chcete jako vláda této země řešit bytovou krizi, když rušíte funkční nástroje a nepřinášíte žádnou skutečnou náhradu? Protože mohli jste masivně podpořit bytové projekty, které byly připravené obcemi za minulé vlády, díky tomu, že byla ta pomoc finanční i další s přípravou projektů nájemních bytů pro obce. To jste neudělali. Takže neplánujete investovat do výstavby obecních nájemních bytů, i když byste mohli.

Co se týče pomoci těm lidem, kteří jsou v úplně největších potížích, tak jste zrušili Agenturu pro sociální začleňování a nyní oslabujete i zákon o podpoře bydlení. To finální přidělování bytů podle vás mají nově zajišťovat úřady práce a to je přece obrovská potíž. Vždyť úřady práce už dnes nezvládají ani svoji hlavní agendu. Opravdu jsou přehlcené, zkušenosti jak zaměstnanců, tak klientů jsou v posledních letech velice tristní a s bytovou politikou úřady práce nemají vůbec žádnou zkušenost, nula. Takže hrozí, že se celý systém zablokuje, že pomoc bude přicházet pozdě nebo vůbec, a stejně tak hrozí, že ta novela v dané podobě vlastně způsobí, že ten zákon vůbec nebude fungovat.

Jenže mladí lidé, rodiny, senioři potřebují skutečné řešení bytové krize v Česku. Myslím, že to dá zdravý rozum, že je potřeba, aby vláda bydlení řešila. Není v pořádku, aby strkala hlavu do písku a tvářila se, že když vykostí hotový zákon, že když připraví obce o možnosti, které měly mít, že něco zlepší, jenom to zhorší.

My proto přicházíme za Piráty s těmi konkrétními řešeními – akční plán bydlení s 10 konkrétními kroky pro zlepšení dostupnosti bydlení v České republice. To je úvod, kterým chci zarámovat tu dnešní debatu. Nebudu dlouhá, ale chci, aby bylo naprosto jasné, že bydlení je v České republice pro spoustu lidí úplně nedostupné. My jezdíme po debatách napříč celou zemí. Co říkají mladí lidé? Že nečekají, že někdy budou moci mít vlastní byt.

V poměru ke kupní síle máme jedny z nejdražších bytů v Evropě. Na ten průměrný byt je potřeba zhruba patnáct ročních platů. Jenže co to znamená? Že člověk 15 let nejí, neplatí energie, nekupuje si oblečení. Nesmysl, že? Nelze dát všechny peníze, co člověk vydělával, jenom na byt. Pokud by si člověk dokázal odkládat třetinu příjmu, šetří v České republice na vlastní byt 45 let. Takhle je dnes aktuální situace. Navíc ceny bytů rostou mnohem rychleji než mzdy. To je další obrovská potíž. Takže za těch posledních 10 let – a je to trend těch mnoha a mnoha posledních let, to není věc žádné jedné vlády – za posledních 10 let se průměrná nabídková cena za metr čtvereční zvýšila o 246 procent, zatímco průměrná hrubá mzda vzrostla jen o 86 procent. Ceny bytů tedy rostly zhruba třikrát rychleji než výplaty. To je jádro pudla, jádro toho problému.

A navíc my potřebujeme přes 40 000 bytů ročně. Jsme schopni toho dosáhnout, protože třeba v roce 2025 bylo dokončeno asi 33 600 bytů, ale ten každý rok, kdy třeba obce se nezapojují a neuskutečňují svoje bytové projekty, prostě chybí. Takže ten počet bytů jsme schopni jako země postavit, ale chybí v tom byty k bydlení, nikoliv ke spekulacím.

Protože navíc jsou u nás stovky tisíc bytů prázdné. Podle analýz je to zhruba 860 000 neobydlených nemovitostí a samozřejmě nejsou všechny vhodné k trvalému bydlení, ale asi 200 000 bytů je prázdných přímo v bytových domech. To je docela důležité číslo, protože ten počet neobydlených bytů se prostě za poslední zhruba třicet let zdvojnásobil.

Ještě jednou to zopakuji – byty mají sloužit k bydlení, to tak je. A mají tam být tržní mechanismy pobídky, aby se majitelům pronajímání vyplatilo, o to nám jde. Řešení, které bude výhodné pro všechny, win-win, i pro lidi, kteří bydlet potřebují, i pro ty, kteří vědí, že by jim ten byt mohl vydělávat, ale bojí se příliš vysokých rizik spojených s pronajímáním.

Takže i tam je v tom zákoně navržené řešení, které ale zase opět hrozí, že nebude fungovat. Garance bydlení hrozí, že nebudou nikoho lákat.

A další věc – nájmy. Města dnes nedokážou dostatečně spolutvořit cenu tržního nájemného, protože mají velice málo vlastních bytů. Těch obecních bytů například v Praze je jenom asi pět procent a Vídeň, která bývá často dávána za příklad, ta má obecních bytů zhruba 25 procent a dalších 20 procent tvoří nezisková družstva. Takže nějakých 43 až 45 procent lidí tam bydlí za zvýhodněné nájemné, což znamená, že celková hladina nájmu v takovéto metropoli, jakou Vídeň je, je přijatelná, mnohem příznivější než v Praze. Proto chceme, aby města měla silný bytový fond, a proto víme, že to bude fungovat, když napříč Českou republikou budou města a obce uskutečňovat ty projekty výstavby bytů. Pouze trh sám o sobě nepřispěje k tomu, aby bylo dostupné bydlení pro lidi.

Samo o sobě to nestačí. Co tedy obsahuje náš akční plán dostupného bydlení? Deset kroků, které řeší výstavbu, nájmy, prázdné byty, obecní bydlení i náklady na energie. A tohle jsou všechno věci, které společně tvoří dílky do mozaiky, která pomůže k dostupnému bydlení v České republice.

Co je to první? Obce musí mít motivaci stavět, protože dnes jsou spíš motivované záporně. Dneska nové byty často znamenají pro obec náklady na školy, na školky, na dopravu, na služby. A my chceme, aby obec za každý nový metr bytové plochy dostala 8 000 korun v DPH. Co by to znamenalo u průměrného bytu o velikosti 70 metrů čtverečních? Zhruba 560 000 korun pro tu obec na potřebnou infrastrukturu, od chodníků přes kanalizaci po ty školky. Chceme, aby obce věděly, že za bytovou výstavbu dostanou jasně definované, jasně určené peníze do svého obecního rozpočtu. To je první věc a Piráti to přinášejí jako konkrétní řešení. DPH, podíl z DPH u výstavby bytů do obecních rozpočtů, ať je odměna za to, když se vaše obec rozvíjí a když nesete náklady jako obec s tím rozvojem spojené.

Ještě závěrem příklad, co se děje starostům, radním, zastupitelům obce dneska, když plánují rozvoj. No, lidé se toho bojí, logicky, že tam bude prašno, hlučno, že to bude nepříjemné. A je velice málo argumentů, jak je přesvědčit, že to pro tu obec v dlouhodobém horizontu bude dobré, protože ty náklady spojené s rozrůstáním obce jsou často mnohem vyšší než ta platba, která jde dneska na občana, který tam má trvalé bydliště, takzvaně na hlavu. Proto navrhujeme tohle řešení, DPH z bytové výstavby přímo do té obce.

Za druhé, zrychlit výstavbu. Navrhujeme zóny zrychlené výstavby dostupného bydlení, kde budou dopředu vyřešené sítě, doprava, ochrana přírody i další podmínky, aby investor nemusel roky začínat od nuly, aby to bylo připravené. To je něco, co znamená přehlednou, zrychlenou, ale přitom veřejný zájem neohrožující výstavbu. A je to řešení, které opět dává smysl pro řadu větších měst nebo obcí s definovaným rozvojovým územím.

Za třetí, stavět se má tam, kde lidé skutečně žijí. Co to znamená? V dostupnosti veřejné dopravy, dopravních uzlů, v dostupnosti škol, služeb, tam, kde to žije. To je princip patnáctiminutového města, města, kde běžný život nemá být závislý na dalekém dojíždění, města kde si vyřídíte většinu věcí právě v té docházkové vzdálenosti, města, kde se můžete projít s dětmi a přitom nakoupit, zařídit, prostě žít. Ale k tomu je potřeba věc čtvrtá, že města musí být aktivními hráči, mají vykupovat pozemky, stavět nájemní byty nebo prodávat pozemky developerům a družstvům, ale s velmi jasnými podmínkami, včetně podmínek dostupného nájemného, alespoň u části toho nového bytového fondu. Město nemůže jenom čekat, co se tak semele, co se odehraje na trhu. Město musí být aktivní hráč.

Pátá věc. Podpoříme modulární výstavbu. Ta může být rychlejší, levnější a méně zatěžovat okolí. Třeba dřevostavby, když jsou montovány, tak to je prostě pro to okolí méně zatěžující než u klasické výstavby.

Za šesté, chceme omezit zbytečná parkovací minima. To povinné parkovací místo dneska může zdražit byt až o milion korun. Je nesmírně drahé hloubení mnoha a mnoha pater podzemních garáží. V centrech měst to naráží ještě na řadu dalších limitů. Takže u bytů poblíž metra, tramvaje, trolejbusové zastávky, vlakové zastávky tyto podmínky často nedávají smysl a ne každý to parkovací místo nutně potřebuje. Takže to parkovací minimum, které je dneska nastavené vlastně omezuje svobodu volby, a proto říkáme, pojďme omezit to, jak je to dneska restriktivní. Pojďme tomu dát více svobody.

Za sedmé, to je velice důležitá věc. Prázdné byty a spekulace s nimi se prostě nesmí vyplácet. Co dává smysl naopak je nižší zdanění tam, kde lidé bydlí nebo kde je dlouhodobý pronájem a naopak vyšší zdanění tam, kde byty slouží k těm spekulacím.

A za osmé, dostupné bydlení, to jsou samozřejmě i nižší účty za energie. Takže veškerá podpora zateplení, fotovoltaiky, tepelných čerpadel, to je něco, co chceme obnovit. To je něco, co dává smysl pro dostupnější bydlení napříč celou naší zemí.

A za deváté, potřebujeme funkční zákon o podpoře bydlení, který pomáhá lidem včas, než o bydlení přijdou. To je ten dílek mozaiky, který ve Sněmovně budeme probírat dnes. To je ten dílek mozaiky, který já si velmi přeju, aby nebyl vykostěný aby fungoval a aby svou částí přispěl k dostupnějšímu bydlení v České republice, protože, a to je za desáté, potřebujeme, aby obecní byty a byty obecně poskytovaly důstojný standard i těm, kdo jsou nejzranitelnější, křehkým seniorům, lidem s handicapem nebo mladým lidem odcházejícím z dětských domovů, nebo mámám samoživitelkám a tátům samoživitelům. To jsou všechno skupiny lidí, které potřebují pomoct a my dnes často nemáme jak. A lidé na obcích, lidé v různých organizacích, kteří se jim pomáhat snaží, vidí, že chybí systém. Takže opět, potřebujeme jako země celkový plán.

Já jsem zde nastínila akční plán Pirátů pro dostupnější bydlení a současně jsme řadu těch věcí už udělali a připravili. Jedna z nich, zákon o podpoře bydlení, je na programu právě dnes. Celek toho programu, celek toho akčního plánu najdete na webu bydlení.piráti.cz. Velice doporučuji a je to samozřejmě k dispozici každému, kdo chce spolu s námi to dostupnější bydlení v naší zajistit. Takže neváhejte se inspirovat, je to opravdu situace, kde sdílení znamená, že vám na tom záleží.

A bydlení, to je prostě základ důstojného života. Bez dostupného a důstojného bydlení se nikomu nemůže dobře žít. Proto mi na tom tak záleží, proto nemůže stát, proto nemůžou města a obce nechat bydlení jen a pouze na trhu, ale je potřeba ty tržní mechanismy chytře využívat a chytře spolupracovat. A právě proto, aby ta aktivní bytová politika v naší zemi byla něčím, co je norma a ne třeba sprosté slovo, tak tady stojím, představuji těch deset bodů našeho plánu pro dostupnější bydlení a myslím na všechny ty mladé, kteří by chtěli zakládat rodiny a bojí se, že prostě neuplatí nájem, na všechny ty lidi, kteří se bojí, jestli nedostanou obrovské zvýšení nájmu třeba na konci roku, až jim vyprší jednoletá nájemní smlouva, anebo na seniory, kteří tu výpověď z nájmu dostali, netuší, zda je platná nebo není platná a potřebují se poradit. A k tomu, aby se poradili slouží právě třeba ta kontaktní místa bydlení, která bohužel hrozí, že změny v tomto zákoně o podpoře bydlení současná vláda oseká a těmto seniorům ten přístup k poradenství velice, velice znesnadní.

Žádám o vyslyšení těchto argumentů a přeju si, abychom těch deset kroků k dostupnému bydlení pro Českou republiku uskutečnili. Kdo se chcete inspirovat, ještě jednou, na bydlení.piráti.cz.