zločiny minulosti a přítomnosti
Dobrý den, mě by zajímalo, proč jste se rozhodl věnovat zrovna historii komunistických zločinů, a zda dokožete říci, jaké procento se podařilo odhalit? A myslíte, že to nejhorší už vyplulo na povrch nebo zůstane navždy pod ním? A je vůbec u nás strach z komunismu na místě? Stále někteří politici zdůraňují, jak je nutné minulost připomínat, ale není třeba žít více přítomností? Podle mě se tu rodí úpné nové hrozby a ty je třeba řešit. Protože když tak o tom přemýšlím, tak i když se minulost opakuje, vždy v trochu jiné podobě. Dříve to třeba byly náboženské války, pak Evropu ovládli nacisté, pak komunisté, ale když dané režimy padly, už svůj úspěch a slávu neobnovili a naopak vznikají jiné nebezpečné subjekty. Ale to zas až tak nikdo neřeší. Proč? Všiml jsem si, že neodpovídáte, ale třeba budu mít štěstí. S úctou, Kamil
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
09.06.2019 18:33:29 - PhDr. Pavel Žáček, Ph.D.
Klíčovou
otázkou je, zda nám analýza minulých hrozeb pomůže řešit hrozby právě
nadcházející či ty budoucí. Já se domnívám, že ano. Ostatně, k čemu by nám
naše zkušenosti například z totalitní éry byly? Abychom své chyby bez
rozmyslu znovu a znovu opakovali? Zcela jistě se – z objektivních i
subjektivních důvodů – podařilo odhalit a potrestat pouze malé procento
komunistických zločinů. Jedním z důvodů je mj. neefektivnost policejního
Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, pozdní budování paměťových
institucí i otevírání archivů, ale také fakt, že komunisté od padesátých let
20. století provedli několik vln skartací kompromitujících dokumentů, navíc již
dnes nejsou k dispozici svědci. Ale také mnohdy v 90. letech i
později chyběla politická podpora obnovy právního státu, včetně právě odhalování,
vyšetřování a souzení konkrétních komunistických zločinů. Vždy když se
komunistická a postkomunistická levice dostala k moci, zlikvidovala
stabilizované paměťové instituce, nechala vyhodit jejich vedoucí zaměstnance, a
když to nepomohlo (jako v případě Ústavu pro studium totalitních režimů),
i zaměstnance řadové. Dneska za to levicové subjekty pykají v politické
rovině, vládne jim Andrej Babiš, který vysál jejich voliče, a ony
s odstupem času zjišťují, kde všude a v jakém rozsahu se nacházejí
jeho agenturní materiály Státní bezpečnosti. Co by s nimi ovšem dělaly, mi
vůbec není jasné.
