Ústava české republiky, přijatá 16. prosince 1992 Českou národní radou, byla až do roku 2013 poměrně stabilní. Za třiadvacet let, do června 2013 ji naši předchůdci novelizovali jenom osmkrát. Změnami bylo dotčeno 22 článků, 9 článků bylo doplněno, 2 články vloženy, jeden článek zrušen.
Stabilita Ústavy je ceněna jako znak vyspělé demokracie. Máme tím na mysli neměnnost základního principu uspořádání státu, tedy rovnováhy mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Tak, jak je tato rovnováha v naší Ústavě zakotvena, představuje pevný pilíř demokracie a je to jedna z věcí, o které panuje největší shoda. O některých dalších aspektech Ústavy se však diskutuje a já navrhuji, aby tato diskuse měla demokratický a konstruktivní rámec. Aby vyústila v odborně fundované, konsenzuální a konstruktivní návrhy, které bychom mohli projednat a případně přijmout …
V posledních letech dochází v globalizovaném světě k významným, je možné říci až fatálním změnám. Střetáváme se s realitou migrační krize. Terorismus otřásá nadějí na soužití dvou kultur – evropské a islámské. Rozpory se vyhrocují i uvnitř ekonomicky vyspělých zemích, mezi které patříme i my. Snižuje se porodnost, populace stárne. Přibývají mladí - zdraví lidé, kteří parazitují na vyspělém sociálním systému. Hrozí jeho kolaps.
Mnozí politici i ekonomové poukazují ve výše uvedených souvislostech na potřebu revidovat ústavu i některé mezinárodní smlouvy – do národních ústav zakomponované. Jde o smlouvy a dohody, uzavřené za zcela jiné situace ve světě, než je ta dnešní. Tady mám na mysli hlavně Chartu lidských práv z roku 1948, přijatou v euforické době po porážce fašizmu, s vírou na trvalý mír a lepší svět. V tomto kodexu jsou solidarita a humanita garantovány bez požadavku na odpovědnost ze strany příjemce.
Jaká je reakce na realitu současného světa? Volání po změnách azylové politiky, po přehodnocení principu svobody vyznání. Zřetelná je snaha implementovat do sociální politiky principy určité zásluhovosti. Příjemce sociální pomoci musí být motivován k tomu, aby se postavil na vlastní nohy.
Takové hlasy slyšíme z Francie, Holandska, Itálie, Belgie, Rakouska, Maďarska, Polska, Slovenska a dalších zemí, postižených migrací, projevy radikálního islamizmu a tlakem na sociální systémy. Jsou to ústřední témata i u nás … Narůstá napětí ve společnosti.
Ale zpátky do reality. V současné době eviduje Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny na 140 námětů na změny Ústavy. Není to dáno horlivostí současných zákonodárců. Nedávno jsem měl tu čest přednést v Karolinu svoje představy o nutných legislativních změnách na prestižním seriálu seminářů pod názvem Právnický podzim. S překvapením jsem zjistil, že po revizi Ústavy volají i někteří přední odborníci na ústavní právo.
Pochopitelně, každý má o těch změnách jiné představy. Já prezentuji ty své:
Myslím, že je nutné, aby Česká republika aktivně vstoupila do diskuse o azylové politice; když vlivem divoké migrace de facto přestala platil Dublinská a Amsterodamská ujednání
Je nutné definovat evropskou a českou kulturu jako určující v evropském prostoru
Brexit v celé Evropě vyvolává diskuse o potřebě otevřít Lisabonskou smlouvu … pro nás s nadějí na lepší vyjednávací pozici. Pořád ještě je na stole nevyřešená otázka, jestli je pro Českou republiku výhodnější federalizovaná Evropa … nebo Evropa národních států. S tím souvisí citlivé téma míry předávaných kompetencí
zřetelná je potřeba přesně formulovat vztah mezi zájmem individuálním a veřejným …
řešit je podle mne třeba také situace, kdy se garantovaná práva menšiny dostávají do konfliktu s obecnými právními zásadami většiny
Ústava není trhací kalendář. K případným změnám je nutné přistupovat uváženě, s určitým nadhledem, po prodiskutování s odbornou i laickou veřejností.
To jsou důvody, proč navrhuji ustavení Stálé komise PS pro ústavu a mezinárodní smlouvy. Institut komise má jednu přednost – vedle poslanců je možné přizvat odbornou veřejnost. V tomto případě mám na mysli odborníky na ústavní právo z akademické sféry i z praxe.
Reálně posouzeno - návrh na ustavení Stálé komise nemá dobré vyhlídky. Většina poslanců, kteří vystoupili v rozpravě, ho sice ocenila, nicméně nepodpoří ho. Nemá prý už to význam. Do konce našeho mandátu zbývá 9 měsíců. Proboha - co budeme do října dělat?
Zdeněk Soukup
