Evropskou radu tvoří (převážně) premiéři členských států. K národním parlamentům už jednotlivá opatření nedoputují, souhlas zástupců lidu bude simulovat Evropský parlament. Ten je ovšem ještě radikálnější než Komise, takže na to spoléhat v žádném případě nelze.

Poslední možnou formou protestu je odůvodněné stanovisko národních parlamentů, lidově řečeno žlutá karta pro Komisi. Pokud tuto žlutou kartu vytáhne aspoň třetina národních parlamentů EU, je Komise povinna se nad daným návrhem ještě jednou zamyslet (ne, není povinna jim vyhovět).

Senát schválil odůvodněné stanovisko pro návrhy: zdanění energetických produktů a elektřiny; zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, zpřísnění výkonnostních norem pro emise CO2 pro nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla; podpora energie z obnovitelných zdroj; podpora energetické účinnosti; revize systému EU ETS a rezervy tržní stability.

I když budeme sami, žlutá karta trochu vyztuží vyjednávací pozici nového premiéra v Bruselu... Musíme vyzkoušet všechno.