RNDr. Jitka Seitlová

  • KDU-ČSL
  • Přerov
  • senátorka
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,32. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

17.02.2015 7:07:59 - VN63

Paní senátorko

co kdyby jste vzala telefon a jménem neznámé sociální pracovnice z nějakého obecního úřadu zkusila sehnat místo pro padesátiletého člověka bez nohy, bez invalidního důchodu, který je sám bez rodiny, má problémy s alkoholem, je trochu jednodušší, neumí hospodařit s penězi a bere jen dávky hmotné nouze. Nebo ženu, 35 let, schizofrenie, ID necelých 6.000 Kč, ochrnutou na půl těla, špatně mluvící po mozkové příhodě. kam s takovýma lidmi? Víte, že na sociální služby musíte mít peníze a musíte být jejich cílovou skupinou?

Odpověď

19.02.2015 12:00:02 - RNDr. Jitka Seitlová
Situace, které uvádíte, jsou jistě z reálného života a právě důsledkem odmítání pomoci a péče pro tyto osoby ze strany sociálních pracovníků v systému zajišťovaném veřejnou správou je (nebo raději byl) ubytovna pana Mirgy. Přitom je třeba mít na paměti, že lidé, které i vy popisujete, jsou závislí na fyzické pomoci další osoby a bez této pomoci se ocitají v ohrožení zdraví v horším případě i života. Dovolím si citovat § zákona 52 o sociálních službách, který pro zdravotnická zařízení v odstavci 1 říká:

Ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče se poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby než je jim zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování sociálních služeb.

Je mi známo, že rezortismus a nedostatečná spolupráce mezi oblastí sociální a zdravotní péče vede k tomu, že právě toto zákonné ustanovení není často naplňováno. To je ale obrovskou chybou v celém systému. Další negativní roli hraje i určitý rozpor, který vzniká mezi úrovní krajskou a úrovní státu z hlediska financování systému sociálních služeb. Doplácí na to právě zdravotně postižení lidé, ti nejslabší v celém systému, kteří nezbytně potřebují naši pomoc.

Myslím, že můžeme udělat určité změny v zákonech, které posílí provázanost péče a zajištění systému o osoby zdravotně hendikepované. Rozhodující bude ale především vůle naplňovat tento princip a nesnažit se hledat kličky, jak přehodit problém odpovědnosti na někoho jiného. Na rozdíl od systému administrativy jsem byla velmi potěšena tím, jak obrovský zájem solidarity a pochopení vyvolaly informace o stavu lazaretu u veřejnosti. Je pro mě velkou nadějí, že lidem u nás nejsou tyto věci lhostejné a sami nabízejí pomoc a chtějí se zasadit o zlepšení.