Paní senátorko
co kdyby jste vzala telefon a jménem neznámé sociální pracovnice z nějakého obecního úřadu zkusila sehnat místo pro padesátiletého člověka bez nohy, bez invalidního důchodu, který je sám bez rodiny, má problémy s alkoholem, je trochu jednodušší, neumí hospodařit s penězi a bere jen dávky hmotné nouze. Nebo ženu, 35 let, schizofrenie, ID necelých 6.000 Kč, ochrnutou na půl těla, špatně mluvící po mozkové příhodě. kam s takovýma lidmi? Víte, že na sociální služby musíte mít peníze a musíte být jejich cílovou skupinou?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče se poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby než je jim zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování sociálních služeb.
Je mi známo, že rezortismus a nedostatečná spolupráce mezi oblastí sociální a zdravotní péče vede k tomu, že právě toto zákonné ustanovení není často naplňováno. To je ale obrovskou chybou v celém systému. Další negativní roli hraje i určitý rozpor, který vzniká mezi úrovní krajskou a úrovní státu z hlediska financování systému sociálních služeb. Doplácí na to právě zdravotně postižení lidé, ti nejslabší v celém systému, kteří nezbytně potřebují naši pomoc.
Myslím, že můžeme udělat určité změny v zákonech, které posílí provázanost péče a zajištění systému o osoby zdravotně hendikepované. Rozhodující bude ale především vůle naplňovat tento princip a nesnažit se hledat kličky, jak přehodit problém odpovědnosti na někoho jiného. Na rozdíl od systému administrativy jsem byla velmi potěšena tím, jak obrovský zájem solidarity a pochopení vyvolaly informace o stavu lazaretu u veřejnosti. Je pro mě velkou nadějí, že lidem u nás nejsou tyto věci lhostejné a sami nabízejí pomoc a chtějí se zasadit o zlepšení.
