Evropský rozpočet je z vůle členských zemí malý, Unie se nesmí zadlužovat, proto jdeme cestou přesměrování peněz z kohezní politiky. Jde jak o peníze "aktuální" (nevyčerpané), což pro nás dělá zhruba 27 miliard korun, tak peníze plánované do konce tohoto finančního období (celkem by pro ČR mělo jít o víc než 100 miliard). Slabina toho plánu je, že nepomáhá zemím, které jsou bohatší, ale epidemií silně zasažené.
Další finanční podpora přijde přes zvýhodněné úvěry EIB. Ta samozřejmě, jako banka peníze půjčuje, ale výsledkem jsou levnější úvěry pro firmy.
Kromě toho je (dle mého názoru správně) ve hře velký finanční balík na podporu zemí eurozóny. Jde o to, aby se některé země při financování nutných opatření nedostaly pod stres. Uvažuje se buďto o vytvoření "fondu" financovaného společnými dluhopisy členů eurozóny (se společným ručením), nebo o využití zdrojů v mechanismu ESM, který vznikl po minulé krizi. V něm je teoreticky k dispozici více než 400 miliard euro, což je dost těžko představitelná částka 11 000 000 000 000 korun. Mimochodem, u nás je považováno řadou politiků za klad, že v tomto mechanismu nejsme. Nemyslel jsem si to a nemyslím si to.
Je třeba se dostat do situace, kdy nebude problém zajistit peníze, a budeme se moci soustředit na to, jaká smysluplná opatření z nich financovat, aby naše společnosti a ekonomiky prošly krizí s co nejnižšími škodami. A toho lze dosáhnout jen tehdy, když naše politiky budou aspoň trochu koordinované.
Kromě toho, na úrovni EU se toho děje více, "nefinančního".
