1. Nejprve paní ministryně financí prohlásila, že naše země si půjčuje levněji než Evropská investiční banka. To je silné tvrzení, které ale také silně kulhá.
Nepodařilo se mi najít dobře srovnatelné půjčky na finančním trhu, ale veřejně dostupný je údaj o bonitě jak EIB tak naší země z pohledu hodnocení ratingových agentur. Dle tohoto hodnocení se ale určuje úrok, který na obligace či úvěry dlužník platí.
Z dat je snadno vidět, že v hodnocení bonity stojí Evropská investiční banka o 2 až 3 stupně výše než Česká republika (a mimochodem, pokud data, co jsem našel, jsou přesná, je sto získávat i delší půjčky se záporným úrokem).
Pokud tedy paní ministryně neobjevila nějaký zcela nový přístup k finančnímu systému (který s ní někdo sdílí), zdá se mi, že její výrok není pravdivý, neboť lepší rating znamená levnější půjčky, ne naopak...
2. O pevnosti jejich argumentů svědčí i následující část rozhovoru, ve kterém konstatuje, že vlastně neví, jak to s tou výhodností je. Jinými slovy, odmítá účast na unijním programu, protože neví, jak bude fungovat. To, že by si to možná mohla zjistit (třeba by jí někdo informace předložil v jazyce, který používá a formou, které by porozuměla), ji zjevně nenapadlo. Stejně tak jako malá drobnost nad to - naše zapojení do programu předtím schválila jménem paní ministryně náměstkyně, která ji zastupovala na jednání (paní ministryně měla i tehdy jinou práci), a také pan premiér. Zjevně také bez toho, aby věděli, jak to bude fungovat. Dle čeho se tedy rozhodli, to netuším.
Ufff, jestli toto byl, je a bude přístup naší vlády k řešení problémů, není divu, co se děje, a vzhledem k složité situaci se asi ještě "velké věci" budou dít.
Mimochodem, bylo by fajn, kdyby si novináři na téma "těchto nesrovnalostí" s paní ministryní promluvili. Třeba i česky, aby jim neutekla. A dočkali bychom se možná aspoň přiznání, že ani "ve finančnictví nejseme nejlepší na světě". S docela velkou, velmi velkou "rezervou".
